Ržev

Toto není jen další film o statečném boji sovětských vojáků ve druhé světové válce. Tentokrát je to trochu střelba do vlastních řad. Film je o jednom beznadějném boji o prázdnou ruskou vesnici a o destruktivním vlivu politruků na morálku mužstva. Poručíci NKVD tipovali, chytali a popravovali dezertéry i vojáky, kteří chtěli ustoupit z beznadějného boje. Působili ve vojsku škodu často větší než německý nepřítel. (02.08.2020)

Myslím si, že pri natáčaní vojnových filmov, najmä filmov o druhej svetovej vojne, je ruský filmový priemysel úplne najlepší. Režisér Igor Kopylov vytvoril dobrý film o jednej z mnohých kľúčových bitiek, ktoré pomohli formovať konečné víťazstvo Ruska nad Nemcami vedúce k bitke pri Stalingrade. Samotný film je len malým pohľadom na množstvo stratených životov, ktoré sa snažia ubrániť a zabezpečiť túto malú dedinu. Film sa nevyhýba brutálnej a sadistickej povahe Nemcov, aby si zabezpečil víťazstvo (masakrovanie civilistov) a následné systematické ničenie nepriateľských síl. Režisér skvelo zachytáva bojisko a dáva najavo, že niektoré z najväčších prekážok, ktorým ruská armáda čelila vo vojne, boli od sovietskeho vedenia! Byrokracia a hlúposť Sovietov stála život mnohých statočných mužov. Aj to je dôvod, prečo toľko Rusov zomrelo počas druhej svetovej vojny. Pokiaľ ide o štruktúru príbehu, film sa väčšinou sústreďuje iba na mužov umiestnených v dedinke Ovsyannikovo, pričom niekoľko útržkov snímku sa odklonia k veliacemu dôstojníkovi, ktorý sa snaží ospravedlniť svoju logiku neposlať posily a ani nepomáhať svojim vojakom. Film pôsobí o to viac autenticky. Režisér Kopylov zachycuje bojisko veľmi realisticky, napríklad niektorí vojaci trpia šokom z granátov, záchvatmi paniky či delirium z výbuchov presne ako by ste za takýchto podmienok očakávali. Film je pútavý a napínavý. Doporučujem!!! 7,5/10 (23.12.2023)

Joj tohle mi sedlo. Docela by mne zajímalo kolik herců padlo při natáčení. Ať mi nikdo neříká, že všechna ta rotrhaná těla byly jen triky.:-) . Filmaři nám předvedli opravdu šílený masomlejn východní fronty na sněhobílém koberci, na kterém už jen pár červených kapek vypadá hrozně. Jak vypadá sníh, když chlapa rozpůlí minometná střela o tom asi netřeba hovořit. Velmi se mi ve filmu líbilo i to politrucké téma. Sice to bylo krapet přitažené za válenky, ale přesto jsem musel uznat, že z té vymyté palice šla na jednoho hrůza. Dostat se v Rudé armádě před popravčí četu nebylo nic nesnadného a v lepší případě to mohlo skončit trestným praporem, což byl trest jen o málo horší než kulka od soudruhů z popravčí čety. Chlapi z čety mi sedli, mělo to skoro všechno co bych chtěl aby ruský válečný film měl. Dokonce mi tam nevadila taková ta ruská uřvanost či snad lépe řešeno bodrost některých postav. Nadšení trochu skazil gerojský závěr, kdy jsem už jen čekal že kulometem zničí i nějakou tu německou opancéřovanou pruhovanou kočku. No to by ale asi nemohli točit Rusové... Nicméně jsem byl moc spokojen a dávám si do vaťáku 4 letáky aby bylo do čeho balit tabáček. * * * * (27.08.2020)

Podľa poviedky sovietskeho spisovateľa Viačeslava Kondratieva „Vykúpenie krvou“ bol sfilmovaný tento výborný film. V skutočnosti z bitky o Ržev ide o malú jednodňovú epizódu v bitke o dedinku Ovsjannikovo. Bitka o Ržev nebola bitkou o mesto ale išlo o úlohu zničiť hlavné sily nemeckej skupiny armád Stred na rževsko-vjazemskom predmostí 150 km od Moskvy. Tu do Rževského výbežku sa musela nemecká armáda stiahnuť pred sovietskymi vojskami. Stalin 5.1.1942 vydal rozkaz , aby Ržev Kalinský a Západný front oslobodili za týždeň od nacistov. Rozkaz bol splnený 20.3. na ďalší rok 1943. Pobyt nemeckej armády pred bránami Moskvy predstavoval obrovské riziko. Len v priebehu roku 1942 sa odohrali štyri skutočné operácie aj zo strategickými cieľmi, zahnať nemeckú armádu čo najďalej od Moskvy. Mnohokrát nezmyselne vedené boje mali na oboch stranách neskutočne množstvo padlých, odhaduje sa na strane Červenej armády 776 889 stratených vojakov a na Nemeckej 400 tisíc. Napríklad tu padla celá 33. armáda generála Jefremova aj s jej veliteľom. Aj tu mi nedá sa upozorniť na strašnú cenu, ktorú museli zaplatiť všetky národy, ale predovšetkým ten ruský za to, že vyhnali nacistov zo všetkých štátov ktoré okupovali. Takže si myslím, že nie je na mieste znevažovanie spomienok na ruské obete. Teraz k filmu. Kondratiev podáva svoju autobiografiu z tejto bitky o Ovsjannikovo. Ide o drsný, nejednoznačný ale čestný obraz skutočnej udalosti. Film sa snaží neskresľovať príbeh podáva ho čo najčestnejšie a najpravdivejšie, ukazuje udalosti také, aké v skutočnosti boli. A v Červenej armáde boli skutočne velitelia, tí mali svojich politrukov a na nich ešte dozerali aj orgány NKVD. (11.09.2020)

„JÁ SE NEPTAL KOLIK MÁŠ LIDÍ, ALE JESTLI JSI ROZUMNĚL ROZKAZU...“ /// Hned v úvodu dobrá válečná scéna s dobitím území… Rusové vyprávějí, jak tenkrát bojovali … třeba pod dohledem členů „zvláštního“ oddílu… nebo že sovětskej velitel, byl… prostě věděl, že je jich „mnoga“. Film komunistickejch idejí zbavenej (- navíc se závěrečnou zajímavou pointou) přináší solidní poměr válka – drama. Jasně, dočkáme se i toho „gerojskýho“ patosu, ale kdo to dneska do filmů necpe, že? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku „Vykoupeno krví“, kterou napsal Vjačeslav Kondratěv, neznám. 2.) Jsem politicky uvědomělej (navíc je nás hodně!). 3.) Thx za titule „bounas“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (01.09.2020)