Dáma v jezeře

Dobře, řekněme, že za odvahu natočit koncem 40. let film z pohledu první osoby si to dvě hvězdičky zaslouží. Ale divácky je to prostě defilé mluvících hlav (a na hercích je vidět, že i je zmáhá to mluvení do kamery a neustálý pokus mít nějaký výraz obličeje), navíc vše v interiéru, dokonce ani k tomu jezeru se nepodíváme a Marlowe vše mimo obraz odvypráví. Nakonec je z toho všeho takový hybrid mezi rozhlasovou hrou a leporelem. Navíc hlášek je tady jen pár, protože jde jen o vykuchaný a předžvýkaný příběh podle knihy, nikoliv životnou a plnohodnotnou adaptaci. A Montgomery, který se v pár záběrech v zrcadle a ve vysvětlovacích vsuvkách objeví, se na Marlowea moc nehodí. (20.12.2021)

K Dámě v jezeře jsem se dostal vyloženě jako k snímku s dobově unikátním nápadem snímámí (téměř) kompletního filmu subjektivní kamerou z pohledu hlavní postavy. To téměř doplňuji proto, že se tu víckrát v průběhu filmu objeví i prostřihy na scény s druhou možností filmového vyprávění v 1. osobě, když hlavní postava komentuje děj přímo divákovi do kamery – nicméně tyto prostřihy v odlišném stylu mě poněkud rušily. Montgomerymu se povedla celkem slušná atmosféra, která sice nevytváří výraznější temno, ale v nejedné scéně vyniká nezaměnitelnou stylovostí klasických noirů. I provedení zmíněného nápadu přináší své kouzlo... tedy pokud se zrovna na scéně nepohybuje Audrey Totter, která (bohužel) má ze všech před kamerou největší prostor, a nevystavuje do kamery vypoulené oční bulvy v takové kadenci, že rázem svýma okálema s pokusem o rázný projev mění film na frašku. Také se mi 105 minut párkrát vidělo utahaných a Robert Montgomery jako Marlowe si mě zrovna nepodmanil, ani hlasovým projevem (na němž jeho výkon stojí nejčastěji), ani v těch pár scénách před kamerou. Mezi tím ale došlo na řadu scén, kde film na mě skvěle fungoval: Do exteriérů se vydáme jen jednou, ale nápad snímání z pohledu postavy se tu atraktivně využije na jízdu autem s havárií na konci, lezení po zranění k telefonu, jindy zase dojde na fackování do kamery nebo zajímavá vplížení či prohlížení si interiérového prostoru i častá zahlédnutí hlavní postavy v zrcadle. Scéna krátké návštěvy rodičů mrtvé ženy s pokusem o výslech je dokonce vyloženě silná. A cynicky suchého detektiva DeGarmota (Lloyd Nolan) jsem se skoro nemohl nabažit. Celkově tedy smíšené pocity, i když jako experiment s netradičním nápadem v dobové žánrovce se mi to docela líbilo. [65%] (04.04.2024)

Chvíľku trvalo, kým som sa do filmu dostal. Ten POV systém nie je úplne divácky vďačný. Postupne ma to však začalo strhávať a poslednú tretinu som bol vyložene nadšený. V mnohom pomáhala perfektná hudba (niečo ako Ligetiho zbory v 2001 prípadne Shiningu). Automobilovú naháňačku to dostalo do úplne inej nálady. Možno to každý nerozdýcha, ale mňa to bavilo dosť veľmi a ako experimentálny noir určite viac ako "nemý" Zlodej. Ale je samozrejme jasné, prečo ide v rámci tejto formy o slepú uličku. 8/10 (17.10.2020)

Úplne zbastardená predloha. Pomaly to vyzerá ako paródia. Všetko je tu prepálené i na dobové pomery a to, čo stvára Audrey Totter je nezabudnuteľné (nečudo, že sa z nej v internetovej ére stal meme). Najhoršie je, že film je takmer komplet nakrútený v interiéroch a nemá teda žiadnu atmosféru Los Angeles a okolia (kniha má parádne rozhorúčené scény v okolí jazera, ktoré jej dáva názov). (18.11.2020)

Docela zajímavě nepovedený film noir. Jako nápad to nezní špatně - natočit film z pohledu hlavního hrdiny - výsledek je bohužel statický a nudný, což mi přijde jako strašná škoda u adaptace tak výtečné knížky. A když film s názvem Lady in the Lake nevyjde ven se k tomu jezeru ani podívat a některé části vám Montgomery odvykládá do kamery, je vám do pláče. Ta třetí hvězdička je hlavně za odvahu vyzkoušet jinou cestu. Ukázala se bohužel (bohudík?) jako slepá. P.S. V Dark Passage s Bogartem je část točená z pohledu hlavního hrdiny mnohem lépe nasnímaná a méně těžkopádná. (31.05.2007)