Také milovanie

Schlesingerův debut vypadá na první pohled jako nezávazné líčení trampot jednoho naivního páru před půl stoletím (jak se to namlouvání za tu dobu změnilo!). Nejisté sbližování, pochybnosti o tom, jestli je to ten pravý/ta pravá, dítě, manželství, tchýně atd. Inu, jak už to chodí. Ale postupem času, když dojde na svatbu (a ta není taková jak si většina zúčastněných představovala), komplikací přibývá, láska a ideály se střetávají s všedností a banálními starostmi, hlavní hrdina nám vyzrává a film najednou získává mnohem skeptičtější a závažnější rozměr. Spolu s tím i výkon Alana Batese, který mě zkraje nijak zvlášť neoslovil, dostává šťávu a dramatickou působivost. (Asi je to podružnost, ale musím vypíchnout s jakou bravurou a důvěryhodností zahrál opilost a kocovinu. Trvám na tom, že drtivá většina takových scén ve filmech je stylizovaná a neodpovídá skutečnosti) Nenápadný, ale smyslem pro realističnost oplývající film o nelehkém hledání odpovědnosti. (10.07.2011)

Ta věčná (poc)hybnost v našich pocitech, touhy tříštící se o hradbu nezodpovědnosti. Takové milování. Volné, bezhlavé, nedospělé. Vlevo, vpravo, co vlastně chci? Ráno veselí z domluvené schůzky, večer trpká pachuť z nenaplněných očekávání. "Víš, je to zvláštní pocit. Někdy mě opravdu přitahuje, ale další den se na ni nemůžu ani podívat." Jak krásně vyjadřuje onu nejistotu, rozkolísanost a neuzavřenost citového života mládí otevřená forma. Lidé volně vcházející i vycházející ze záběru, reagující na podněty mimo rám obrazu. A inscenace akce do několika vzdálených plánů, která obnažuje hloubku výčitek a spratkovské rozmrzelosti. Pevný však není ani pohyb pod širým nebem, pohyb mimo smršťující se prostory kuchyně a obýváku s televizí, neboť horizont - a naděje na lepší zítřky, třpytivé úspěchy, skleněné sny - neustále rozpíjí turnerovská mlha, z níž vystupují pouze střechy dalších a dalších rodinných domků, znaků onoho nenáviděného života v maloměšťácké přízemnosti, a tovární komíny na periférii, které jsou jako strážní věže zajateckého tábora. Jestli se mlha začne opravdu trhat či nikoli, to nám Schlesinger přímo nezodpoví, ale skrze Vicovo tiché prozření na prahu dospělosti, kdy se naučí žít se svými hříchy a ublíženost podřídit společným zájmům, kdy s pokorou akceptuje opovrhovaný úděl, do něhož jej uvrhla jen a pouze jeho vlastní slabost, nám pokyne cennou morální lekcí, konečně záchytným bodem v oceánu přelétavosti, s níž tolik kontrastuje střízlivá proporčnost rozvážného stylu. (17.08.2011)

jednoduché, zrozumiteľné, čisté, úprimné a optimistické. filmársky vyzreté (jedná sa pritom o debut), herecky presné. scenáristicky sústredené. čo do vyznenia komorné, ale po poctivom zamyslení sa hlboké=pravdivé. nenápadné, no predsa v čomsi generačné a zároveň univerzálne. v malom spĺňa všetky atribúty veľkého filmového príbehu. (27.07.2011)

John Schlesinger, jenž se proslavil svým PŮLNOČNÍM KOVBOJEM či MARATÓNCEM, debutoval filmem, který není tak divácky vděčný jako jeho následující BILLY LHÁŘ, ale i přes svou předvídatelnost dokáže strhnout mistrnou režií a hereckými výkony. Jestli rádi sledujete kompozice záběrů, způsob svícení a práci s více plány najednou či mimoobrazovým polem, TAKOVÉ MILOVÁNÍ je film pro vás. Dovedete-li ocenit a docenit realistické výkony herců, z nichž stojí za vypíchnutí především minimalistický a úchvatně úsporný Alan Bates, musíte tuhle dialogově vydařenou depresi zhlédnout (nejlépe bez simultánního překladu). (04.06.2008)

Jeden z mála starších filmov, pri ktorých ma pamäť nesklamala a mohol som mu ponechať pôvodné hodnotenie. Na prvý pohľad obyčajný film. Nevľúdne domy, sychravo, chlad, život udávaný hromadnými nástupmi do práce a odchodmi z práce, povyrazenie v krčme alebo tančiarni a medzitým zamýšľanie sa, či takto má vyzerať život. A predsa film, ktorý aj vo chvíľach, keď sa na plátne nedeje nič svetoborné, provokuje k úvahám, či vtedajšie problémy mladých ľudí nie sú čiastočne aj problémami súčasných mladých ľudí, ibaže v iných podmienkach. Na prvý pohľad obyčajný film. Ale aj Formanove filmy a iné filmy z tohto obdobia sú na prvý pohľad obyčajné. A predsa je pri nich možné stráviť takmer dve hodiny bez pocitu, že boli premárnené a bez pocitu, že sa pozeráme na film pre pamätníkov. (26.06.2010)