Polnočný kovboj

Klasika šedesátých let, která ani po letech neztralita moc ze svého kouzla. Příběh nese veškeré rysy své doby (sexuální odvážlivost, drogy, smutné konce...). Mladý kovboj si přijede do New Yorku splnit sny, místo toho nalézá zklamání a hořký konec, když mu na cestě na Floridu v autobuse zemře jeho tuberkolozou nemocný přítel. Výborné výkony Hoffmana (kde tenhle herec zahrál špatně?) a Voighta. Film získal Oscary za nejlepší film, režii a scénář........ (28.09.2007)

Nie príliš lichotivý obraz Ameriky, ktorý je v silnom kontraste s predstavami a bežnými predkladanými sloganmi typu - Amerika zem zasľúbená či Amerika krajina neobmedzených možností. Hlavný hrdina sníva o lepšom živote na východe v New Yorku , ale krutá realita ho zráža na kolená každým dňom viac a viac. Pouličný mrzák a zlodejíček, s ktorým sa dá dokopy je v podaní D. Hoffmana maximálne presvedčivý. Určite jedna z jeho najlepších a nezabudnuteľných postáv. Takýchto krutých príbehov sa v Amerike odohralo a odohrávajú milióny a my poznáme väčšinou len tie opačné a úspešné. Je potrebné poznať i druhú stranu mince...Film 80%. Výkon D. Hoffmana - 100%. (26.12.2013)

Film o tom, ako sa sny zrážajú s tvrdou realitou, o podivnom priateľstve idealistického "kovboja" Voighta kráčajúceho do vysnívaného New Yorku, ktorý končí ako skrachovaný gigolo, a ťažko chorého, krívajúceho zlodeja a podvodníka Hoffmana. Expresívny trip skutočným a snovým veľkomestom, na ktorý sa miestami ťažko díva. (23.12.2013)

Nejlepší způsob, jak ukázat ztrátu iluzí, je zvolit si hlavního hrdinu pořádně naivního a řekněme poněkud jednoduššího. Schlesinger byl zrovna ve výjimečné formě a jeho režie si toho Oscara právem zasložila. Voight předvedl veškerý svůj talent hned na začátku své herecké kariéry, aby ho pak rozmnělnil v desítkách zbytečných béček. Ještě lepší byl Hoffman, který ještě o nějaké to desetiletí později vypadal mladší než v tomhle filmu. Když se k tomu přidá perfektní scénář, vznikne opravdu nestárnoucí film. (07.04.2005)

Po opětovném zhlédnutí definitivně přidávám do top 10. Těžko tenhle film popsat, je to drama s trochou artu, sociální kritiky a v centru všeho je zvláštní, ale neskutečně dojemné přátelství naivního a nezkaženého kovboje Joa a zatrpklého, strádajícího Ratsa. Sázka na kontrast obou charakterů se velmi vyplatila a chemie mezi oběma herci je neuvěřitelná. Voightovy ublížené, raněné pohledy a Hoffmanova bolest a zkroušenost se prostě nedají zapomenout. V neskutečně hutné a nepříjemné atmosféře beznaděje si jsou jeden druhému oporou. Nejdřív Ratso chrání Joea před jeho vlastní naivitou a nezkušeností, vaří mu, pere mu, než se karta obrátí a Joe svádí nerovný boj s Ratsovou rychle postupující nemocí. I přes to, že obě postavy (tedy hlavně ta Hoffmanova) nejsou moc líbivé - gigolo a slizký zlodějíček - film je postupně obnaží a zlidští tak, že si pro ně divák doslova kouše nehty. Psychedelická část ve Warholovském bytě hodně utkvívá a ve scénách, kdy Ratso nemůže vyjít schody a znepokojený Joe mu pomáhá upravit se na "párty" nebo když se mu Ratso svěřuje, že nemůže chodit, se mi svíral žaludek. Konec je emočně naprosto zdrcující. To, že jsem se z toho úplně nevzpamatovala ani za dva dny, nakonec rozhodlo, že film poputuje do topky. Za mě jsou Joe a Ratso nejlepší Voightova a Hoffmanova role v životě. A nezapomeňme zmínit přesnou hudbu Barryho + Everybody's talking Harryho Nielsena a harmonikové theme. (11.07.2017)