Půlnoční mše

famózní...budu se opakovat,ale Flanagan (jenž má od určitého momentu můj nekritický obdiv) se opět ukázal jako tvůrce který moc dobře ví co chce točit a natočí to i za cenu,že to většinová divácká obec nepobere.Po rodinném dramatu (s duchy) a love story (opět s duchy) tak tentokrát přichází s pojednáním primárně o víře,jen duchové byly vystřídáni upíry a ta kombinace skvěle funguje.To co se bude dít je tenokrát sice od určitého bodu trochu víc zřejmé a odhadnutelné (maskování herců),ale ničemu to nevadí.Upřímně by mě zajímalo,co se honí v hlavě člověku,který vidí v Midnight Mass náboženskou agitku,protože té nemůže být vzdálěnější.Ba naopak nám tu Flanagan krásně ukazuje,jak si fanatická víra dokáže - celkem jednoduše - ohnout pravdila a naroubovat je prakticky na cokoliv tak aby vyhovovala jí samé.Samozřejmě chápu,že zklamaný bude ten kdo čekal hororovou řež,protože tady je rozjezd hodně pomalý,obecně se tu extrémně moc mluví a hlavně to vůbec není horor,ale ten komu sedly ať už obě předchozí Flanaganovy série,tak třeba Doctor Sleep,měl by dát Půlnoční mši šanci.Mě osobně sedla neskutečně a určitě si jí dám časem znova stejně jako Hill House a Bly Manor...90% (06.10.2021)

Půlnoční mše pojednává o menší ostrovní komunitě, ve které se začnou dít menší změny a podivnosti. Vidíme, jak na ně reagují jednotlivé postavy, které mají velkou variaci. Liší se jejich minulost, víra, přesvědčení, atd. K tomu je to všechno absolutně perfektně zahrané. Jestli někdo někdy měl použít příměr, že se jedná o herecký koncert, tak je to právě tady. Rozebírá se tu hromada zajímavých a těžkých témat do hloubky. Ať už se jedná o samotu, izolaci, přesvědčení, víru, náboženství, davové šílenství, psychologie davu a kultu, život a jeho smysl, smrt. Je to mnohem více filozofický a emoční horor, kdy ta hrůza vychází ze samotných postav a z toho co prožívají. Všechny postavy jsou velmi lidské a člověk si je dokáže velmi rychle oblíbit a najít si k nim cestu a ikdyž s někým nesouhlasíte, pořád ho chápate i to odkud vychází. Chápu, že pro některé může být přístup seriálu nudný, je tu hromada dlouhých dialogů a hlavně monologů, kdy opravdu sledujete třeba jednu postavu, jak mluví 5 minut v kuse. Středobodem seriálu je moment, kdy si takhle dvě postavy povýdají a každá z nich mluví o tom co si myslí, že se stane po smrti, nebo spíš co si přejou, aby se stalo a každý má uplně jiný pohled na věc. Máme tu vysoce věřící postavu a Rileyho, který si už prožil hodně a je cynickým ateistou. Ten rozhovor je to naprosto užasný! Pokud vás taková věc neláká, tak na to ani nezkoušejte koukat, protože tohle jsou věci, ze kterých vám seriál dá největší požitek a to hlavně díky tomu jak dobře a bohatě jsou tyto dialogy a monology napsané a jak precinzně to herci odříkají a zahrají, kdy to často vidíte v jednom jediném záběru, který má i několik minut. Vynikající dumavá zálěřitost, ke které se budu vracet. 10/10! (27.11.2021)

Nic pro postmoderního diváka zmlsaného rychlokvaškovým vyprávěním či defecitem soustředění uživetele TikToku. Midnight Mass je náročný kousek, který má promyšlenou expozici a vypointované dialogy. Rozhodně nesedne každému a je to jenom dobře. Osobně jsem si tenhle podhodnocený kousek náramně užil. Určítá míra divadelnosti tomu dodává v intimních okamžicích větší váhu. Navíc si Flanagan splnil sen a natočil/napsal milostný dopis Kingovi/Stokerovi. Po vlažném Bly Manor jsem příliš nečekal a dostal jsem poctivou prdelačku. (14.12.2021)

Na seriál mě nalákal režisér. Hned po prvním dílu jsem si ale uvědomil, že tady to bude trošku o něčem jiném, než o režisérově oblíbené duchařině. Že to ale bude mít takový vývoj, to bych po prvním díle rozhodně nečekal. Na seriálu je vidět jistá kvalita podpořená takovou netrpělivou atmosférou, u které moc nevíte, co očekávat. Je pravda, že sledování tohoto seriálu je hodně o trpělivosti. Díly jsou dlouhé (mnohdy i přes hodinu) a moc se toho v nich neděje. Sledujete různé scény s postavami, které Vás spíš serou a vrcholem je ta náboženská kráva, která si svými proslovy žádá o blahořečení. I když ji ve výsledku přejete spíš opak. Osobně nedokážu moc pochopit, co tak osobního na tomto projektu režisér vnímal. Mně to spíš přišlo, jako když chce divákovi brnkat na nervy a naučit ho trpělivosti, kterou si ale Půlnoční mše podle mě ani nezaslouží. (14.10.2021)

Úplně chápu, že tvorbě Flanagana nemusí každý přijít na chuť. Já jsem si ale cestičku k pochopení jeho filmů našel a nutno podotknout, že moc lepších autorů bych v dnešním Hollywoodu nenašel. Půnoční mše může leckoho odradit svou náboženskou tématikou, ale po prvních pár pomalejších dílech se rozjede výborná dialogová podívaná. Flanagan se v tomto pohybuje jako ryba ve vodě, jeho scénáři se nedá moc co vytýkat. Kromě toho jsem se opět dočkal široké škály postav, kde si každý najde svého vyvoleného, jemuž fandí až do konce (u mě asi Riley...na druhou stranu charakter Bev mě dokázal přivádět k nekontrolovanému šílenství). Závěrečné tři epizody to za mě vytáhly hodně vzhůru. Nebylo jednoduše nouze o drtivé momenty či překvapivé scény, z tohoto hlediska to dopadlo na jedničku. Uvidíme, co přinesou jeho další projekty. Dost se těším. Půlnoční mše si odnáší 8/10 (20.09.2022)