Půlnoční mše

// Nádhera. Flanagan mě nejprve dostal skličující rodinnou ságou, pak natočil hororový příběh o lásce, a teď svoji netflixovskou jízdu doplnil o pojednání o víře, resp. o životě a smrti. Můžu přitom s klidem na srdci říct, že jen málo věcí na světě nesnáším víc než praktikování náboženství. Nicméně zkoumání náboženství, zkoumání víry, a zkoumání věřících - to je můj šálek kávy. Půlnoční mše je pak v tomhle ohledu lehce poetický, a přesto zatraceně důkladný rozbor křesťanské víry a Bible vyprávěný očima malé komunity chytře izolované od zbytku světa (geniální tah), který se naštěstí nikdy nezvrhne v agitku. Naopak. Sedmidílná minisérie celou dobu pomalu graduje skrze opojné dialogy mezi různorodou směsicí skvěle zahraných a napsaných postav (muslimský šerif!) a přibývající varovné signály, že ne všechny zázraky jsou dílem Boží, a pak exploduje v jedno dlouhé noční inferno s dojemnou tečkou na závěr. Bude se to líbit každému? Absolutně ne. Za mě ale Flanagan natočil jeden ze seriálových vrcholů roku, který mi bude v mysli dozrávat ještě dlouho poté, co jsem s ním skončil. P. S. ty záběry na východy Slunce si chci nechat zarámovat nad postel, nic krásnějšího jsem dlouho neviděl. 10/10 (25.09.2021)

Tradiční Flanagan. Začátek mě dost nadchnul, ale někde v polovině nadšení opadlo. Flanagan umí dobře ty úvody, atmosferu tajemna a zahady, ale na mě pak moc tlačí na melodrama, postavy neustále dlouze vykladaji o traumatech a nejlíp u toho brečí, nejlip víc postav naráz, tzv. hromadny brek. Navíc někde uprostřed se záhada celkem objasni a to rázem ubere na atmosféře o 100%. Taky už mi trochu vadí to jeho omilani stejných herců, obzvlášť Kate Siegel, holt ale je to jeho manželka, no. Herci jsou ale pořád až na výjimky přirození, sympatičtí. Tady se mi nejvíc líbil hlavní hrdina, pak kněz a gynekolozka. SPOILER: Make-up stareny byl prisernej! Fakt že jí hrála mladá holka přímo bije do očí. KONEC SPOILERU. A malinko mi u Flanagana vadí takovy jakysi "Emmerichovani," kdy některý postavy mi přijdou spíš jako na objednávku dnešnímu politicky korektnímu trendu, ať je tam nejlíp od každyho vyznani a orientace a rasy jeden zástupce, pusobi to vynucene a zde opět máme dvě lesby, už ve třetí jeho sérii, možná by to mohl příště zkusit s někým jiným. První Hill House nepřekonal, ale když se zde člověk prokouse temi plky,  má to něco do sebe, hlavně první půl hodina. Vypadá to ale, že tohle už jsou Flanaganovy trademarky, ale já přece jen pořád radši víc horor než to slzopudny drama. (25.09.2021)

Propracovaná, myšlenkově celkem komplexní a scénaristicky vytříbená záležitost, které trochu ubližuje jistá statičnost a absence akčnějšího vývoje postav (všichni jen říkají, jací jsou, nenechají za sebe moc mluvit činy). Nadále pak trochu mrzí, že někdy postavy ani nevedou dialogy, nýbrž na sebe pouze každý monologuje, zatímco ten druhý jen trpělivě a úpěnlivě čumí. Tématický okruh, který se točí hlavně okolo náboženství, demagogie či manipulace skrz víru, je díky mistrnému scénáři důkladně vystavěn a prozkoumán a vše výborně kulminuje v závěrečném Zjevení Janovu. Mnohé odradí pomalejší vývoj či trochu sušší podání, ale jako "konverzačka" s myšlenkovým přesahem mi to sedlo, a vyloženě hororové aspekty pro mě byly více než příjemným bonusem. (26.04.2022)

Zjevení z hlubin modrých čísel a pro mě osobně s největší pravděpodobností seriál roku. Filosoficko-teologickej horor balancující na hranici pocty (Stoker-King) a reflexe krize křesťanských hodnot umně si hrající s biblickou symbolikou a alegorií. Pomalejší rozjezd, kterej ale, jak už tomu u Flanagana bývá, má svůj důvod a každá scéna v závěru tak hraje svojí roli. Skvělej Nick Cave... teda, pardon, Hamish Linklater... famózně vybroušenej scénář (konzervativní fanoušci popkornu nechť ať opět čtou "nudnej") a jeden ze soundtracků roku. Závěr třetí epizody se u mně jednoznačně zapsal jako jedna ze seriálových pasáží, který nejspíš nikdy nezapomenu. (28.10.2021)

Sedmihodinová mše o víře, životě a smrti. Nálepka horor je jen zástěrka. Netflix Flanaganovi nechal evidentně hodně volné ruce. Celé to budování charakterů tu působí jen jako zdlouhavá výplň. Celkově by se příběh vešel do tří maximálně čtyř epizod s výrazně lepším tempem. Místo toho si tu postavy dlouze povídají a filozofují v obýváku, ložnici, na lodi, v kostele. Na papíře to mohlo vypadat zajímavě, ale audiovizuálně to je pro mě nejnepřístupnější Flanagan. (28.09.2021)