Půlnoční mše

Propracovaná, myšlenkově celkem komplexní a scénaristicky vytříbená záležitost, které trochu ubližuje jistá statičnost a absence akčnějšího vývoje postav (všichni jen říkají, jací jsou, nenechají za sebe moc mluvit činy). Nadále pak trochu mrzí, že někdy postavy ani nevedou dialogy, nýbrž na sebe pouze každý monologuje, zatímco ten druhý jen trpělivě a úpěnlivě čumí. Tématický okruh, který se točí hlavně okolo náboženství, demagogie či manipulace skrz víru, je díky mistrnému scénáři důkladně vystavěn a prozkoumán a vše výborně kulminuje v závěrečném Zjevení Janovu. Mnohé odradí pomalejší vývoj či trochu sušší podání, ale jako "konverzačka" s myšlenkovým přesahem mi to sedlo, a vyloženě hororové aspekty pro mě byly více než příjemným bonusem. (26.04.2022)

Úplně chápu, že tvorbě Flanagana nemusí každý přijít na chuť. Já jsem si ale cestičku k pochopení jeho filmů našel a nutno podotknout, že moc lepších autorů bych v dnešním Hollywoodu nenašel. Půnoční mše může leckoho odradit svou náboženskou tématikou, ale po prvních pár pomalejších dílech se rozjede výborná dialogová podívaná. Flanagan se v tomto pohybuje jako ryba ve vodě, jeho scénáři se nedá moc co vytýkat. Kromě toho jsem se opět dočkal široké škály postav, kde si každý najde svého vyvoleného, jemuž fandí až do konce (u mě asi Riley...na druhou stranu charakter Bev mě dokázal přivádět k nekontrolovanému šílenství). Závěrečné tři epizody to za mě vytáhly hodně vzhůru. Nebylo jednoduše nouze o drtivé momenty či překvapivé scény, z tohoto hlediska to dopadlo na jedničku. Uvidíme, co přinesou jeho další projekty. Dost se těším. Půlnoční mše si odnáší 8/10 (20.09.2022)

Musím přiznat, že dokážu pochopit místní experty na horory, že se jim tento příběh nelíbil a to zejména z důvodu, že nesedíte celou dobu přikováni u obrazovky a neprdíte strachy do polštáře a hrůzou si neokusujete zbytek nehtů. Ono totiž, tak do púlky tohoto seriálu tam těch hororových momentů moc není a řeší se spíš rodinné vztahy místních vidláků a příchod a chování nového kněze a jeho fanatické podržtašky na odlehlém ostrově na kterém žije pouhých stodvacetsedm obyvatel. Mě se to líbilo a musím říct, že Mike Flanagan, který stojí za tímto projektem jakožto režisér, scénárista a který do toho navrtal skoro celou svoji rodinu a to včetně své manželky Kate Siegel, která si zahrála jednu z hlavních rolí. Mike dokázal vybudovat postupně gradující atmosféru propojenou někdy až moc dlouhými rozhovory na téma náboženství, které se občas vlekly jak Žižka na svém posledním tažení a to mnoho místních expertů nedokázalo překousnout i když to v konečném výsledku hrálo celkem důležitou roli, aby člověk pochopil tu pointu. Příběh se začíná odvíjet od příjezdu nového kněze, kterého skvěle zahrál Hamish Linklater a který mi silně připomínal věrnou kopii něco mezi Nickem Cavem a Davidem Copperfieldem a který dostane bezmála celou ostrovní komunitu a to včetně ortodoxních muslimáků do místního kostela a to zejména díky nevysvětlitelným zázrakům, které se v kostele udály při jeho fanatických a pro někoho fantastických kázáních. Mike Flanagan si doslova s divákem hraje a prodlužuje napětí minimálně do poloviny seriálu, kdy teprve nastíní o co jde? A pak začínají ty pravý jatka, které se musejí líbit každému milovníkovi hororového žánru a které rozmotávají události řečené v prvních třech nebo čtyřech dílech. Celou dobu jsem byl nadmíru spokojen a musím říct, že když bude Mike Flanagan v tomto tažení dále pokračovat, tak se má Stephen King vážně čeho obávat a je možné pokud jsem to dobře pochopil, že si tvůrci nechali tak trochu pootevřené vrátka pro další sérii na kterou se určitě kouknu. Prozatím dávám něco přes 80%. (28.09.2021)

// Nádhera. Flanagan mě nejprve dostal skličující rodinnou ságou, pak natočil hororový příběh o lásce, a teď svoji netflixovskou jízdu doplnil o pojednání o víře, resp. o životě a smrti. Můžu přitom s klidem na srdci říct, že jen málo věcí na světě nesnáším víc než praktikování náboženství. Nicméně zkoumání náboženství, zkoumání víry, a zkoumání věřících - to je můj šálek kávy. Půlnoční mše je pak v tomhle ohledu lehce poetický, a přesto zatraceně důkladný rozbor křesťanské víry a Bible vyprávěný očima malé komunity chytře izolované od zbytku světa (geniální tah), který se naštěstí nikdy nezvrhne v agitku. Naopak. Sedmidílná minisérie celou dobu pomalu graduje skrze opojné dialogy mezi různorodou směsicí skvěle zahraných a napsaných postav (muslimský šerif!) a přibývající varovné signály, že ne všechny zázraky jsou dílem Boží, a pak exploduje v jedno dlouhé noční inferno s dojemnou tečkou na závěr. Bude se to líbit každému? Absolutně ne. Za mě ale Flanagan natočil jeden ze seriálových vrcholů roku, který mi bude v mysli dozrávat ještě dlouho poté, co jsem s ním skončil. P. S. ty záběry na východy Slunce si chci nechat zarámovat nad postel, nic krásnějšího jsem dlouho neviděl. 10/10 (25.09.2021)

Půlnoční mše pojednává o menší ostrovní komunitě, ve které se začnou dít menší změny a podivnosti. Vidíme, jak na ně reagují jednotlivé postavy, které mají velkou variaci. Liší se jejich minulost, víra, přesvědčení, atd. K tomu je to všechno absolutně perfektně zahrané. Jestli někdo někdy měl použít příměr, že se jedná o herecký koncert, tak je to právě tady. Rozebírá se tu hromada zajímavých a těžkých témat do hloubky. Ať už se jedná o samotu, izolaci, přesvědčení, víru, náboženství, davové šílenství, psychologie davu a kultu, život a jeho smysl, smrt. Je to mnohem více filozofický a emoční horor, kdy ta hrůza vychází ze samotných postav a z toho co prožívají. Všechny postavy jsou velmi lidské a člověk si je dokáže velmi rychle oblíbit a najít si k nim cestu a ikdyž s někým nesouhlasíte, pořád ho chápate i to odkud vychází. Chápu, že pro některé může být přístup seriálu nudný, je tu hromada dlouhých dialogů a hlavně monologů, kdy opravdu sledujete třeba jednu postavu, jak mluví 5 minut v kuse. Středobodem seriálu je moment, kdy si takhle dvě postavy povýdají a každá z nich mluví o tom co si myslí, že se stane po smrti, nebo spíš co si přejou, aby se stalo a každý má uplně jiný pohled na věc. Máme tu vysoce věřící postavu a Rileyho, který si už prožil hodně a je cynickým ateistou. Ten rozhovor je to naprosto užasný! Pokud vás taková věc neláká, tak na to ani nezkoušejte koukat, protože tohle jsou věci, ze kterých vám seriál dá největší požitek a to hlavně díky tomu jak dobře a bohatě jsou tyto dialogy a monology napsané a jak precinzně to herci odříkají a zahrají, kdy to často vidíte v jednom jediném záběru, který má i několik minut. Vynikající dumavá zálěřitost, ke které se budu vracet. 10/10! (27.11.2021)