Půlnoční mše

K tomuto seriálu bych se asi nedostal, protože při výběru toho, nač se podívám, dám pořád ještě hodně na hodnocení na csfd. Nicméně nadešel čas s tím skončit, protože zde začínají stále více převažovat hodnocení od generace "nemocných spěchem", která mi při konzumaci (ano konzumaci, nikoli prožití) věcí pro mne zázračných připomíná něžně se krmícího a chlemtajícího xxx(byl by spoiler) ve scéně s řezáním křídel. Nevím, zda chtěl jít Flanagan až tak do hloubky, ale některé scény v minisérii lze pojímat i jako sakra silnou alegorii na současnost (křídla rádi obětujeme za...  za co vlastně?). Z toho pochvalného, co jiná hodnocení nezdůrazňují, bych vypíchnul (pro mne) fantastický soundtrack (lze stáhnout z youtube) se třemi vrcholy - 1)Riley v na konci pátého dílu opouští kostel 2)postupně se rozrůstající shromáždění osadníků míří na vigilii 3)(samozřejmě) úplný závěr. Musím přiznat, že závěr mě totálně sejmul a jeho opakovačka na druhý den skoro stejně. Před pár lety jsem v blogu na idnes napsal článek o nejlepších seriálových závěrech (https://jaroslavholy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753998) a řekl bych, že se místa na bedně zachvívají v základech (závěr u "Six feet under" by asi odolal, ale druhé místo "Černobyl" je ohroženo). Oceňuji i citlivé zakomponování povinných prvků každého filmového díla, kdy povinný odkaz na gaye nebo trans téměř nepostřehnete, dominantní role femi-genderu kolem vás spíše prolétne, islám se krásně sveze s rozpravou o víře a křesťanství jako takovém a s povinným vozíčkářem se Flanagan vypořádal ještě lépe. (17.11.2022)

Seriál plnej vznosnejch dialogů. Takovejch, který většina z nás v praxi nikdy neuslyší. Některý jsou krásný, hodnotný, plný logiky a pochopení. Jiný vás unudí k smrti - v pěti epizodách jsem umřel třeba sedmkrát. Každá jedna událost, která posouvá děj kupředu, vám ale vlije do žil novou krev, aby vás pak na konci Půlnoční mše zcela odrovnala! Kdo nevyhoří hned na začátku, do toho se přes všechny nedostatky zakousne a nepustí. Já to říkám pořád, že náboženství je sračka! Z Flanagana se díky úspěchům na Netflixu stal odvážnej tvůrce, kterej věří divákům, věřte ve Flanagana. (26.09.2021)

Na seriál mě nalákal režisér. Hned po prvním dílu jsem si ale uvědomil, že tady to bude trošku o něčem jiném, než o režisérově oblíbené duchařině. Že to ale bude mít takový vývoj, to bych po prvním díle rozhodně nečekal. Na seriálu je vidět jistá kvalita podpořená takovou netrpělivou atmosférou, u které moc nevíte, co očekávat. Je pravda, že sledování tohoto seriálu je hodně o trpělivosti. Díly jsou dlouhé (mnohdy i přes hodinu) a moc se toho v nich neděje. Sledujete různé scény s postavami, které Vás spíš serou a vrcholem je ta náboženská kráva, která si svými proslovy žádá o blahořečení. I když ji ve výsledku přejete spíš opak. Osobně nedokážu moc pochopit, co tak osobního na tomto projektu režisér vnímal. Mně to spíš přišlo, jako když chce divákovi brnkat na nervy a naučit ho trpělivosti, kterou si ale Půlnoční mše podle mě ani nezaslouží. (14.10.2021)

Úplně chápu, že tvorbě Flanagana nemusí každý přijít na chuť. Já jsem si ale cestičku k pochopení jeho filmů našel a nutno podotknout, že moc lepších autorů bych v dnešním Hollywoodu nenašel. Půnoční mše může leckoho odradit svou náboženskou tématikou, ale po prvních pár pomalejších dílech se rozjede výborná dialogová podívaná. Flanagan se v tomto pohybuje jako ryba ve vodě, jeho scénáři se nedá moc co vytýkat. Kromě toho jsem se opět dočkal široké škály postav, kde si každý najde svého vyvoleného, jemuž fandí až do konce (u mě asi Riley...na druhou stranu charakter Bev mě dokázal přivádět k nekontrolovanému šílenství). Závěrečné tři epizody to za mě vytáhly hodně vzhůru. Nebylo jednoduše nouze o drtivé momenty či překvapivé scény, z tohoto hlediska to dopadlo na jedničku. Uvidíme, co přinesou jeho další projekty. Dost se těším. Půlnoční mše si odnáší 8/10 (20.09.2022)

Půlnoční mše pojednává o menší ostrovní komunitě, ve které se začnou dít menší změny a podivnosti. Vidíme, jak na ně reagují jednotlivé postavy, které mají velkou variaci. Liší se jejich minulost, víra, přesvědčení, atd. K tomu je to všechno absolutně perfektně zahrané. Jestli někdo někdy měl použít příměr, že se jedná o herecký koncert, tak je to právě tady. Rozebírá se tu hromada zajímavých a těžkých témat do hloubky. Ať už se jedná o samotu, izolaci, přesvědčení, víru, náboženství, davové šílenství, psychologie davu a kultu, život a jeho smysl, smrt. Je to mnohem více filozofický a emoční horor, kdy ta hrůza vychází ze samotných postav a z toho co prožívají. Všechny postavy jsou velmi lidské a člověk si je dokáže velmi rychle oblíbit a najít si k nim cestu a ikdyž s někým nesouhlasíte, pořád ho chápate i to odkud vychází. Chápu, že pro některé může být přístup seriálu nudný, je tu hromada dlouhých dialogů a hlavně monologů, kdy opravdu sledujete třeba jednu postavu, jak mluví 5 minut v kuse. Středobodem seriálu je moment, kdy si takhle dvě postavy povýdají a každá z nich mluví o tom co si myslí, že se stane po smrti, nebo spíš co si přejou, aby se stalo a každý má uplně jiný pohled na věc. Máme tu vysoce věřící postavu a Rileyho, který si už prožil hodně a je cynickým ateistou. Ten rozhovor je to naprosto užasný! Pokud vás taková věc neláká, tak na to ani nezkoušejte koukat, protože tohle jsou věci, ze kterých vám seriál dá největší požitek a to hlavně díky tomu jak dobře a bohatě jsou tyto dialogy a monology napsané a jak precinzně to herci odříkají a zahrají, kdy to často vidíte v jednom jediném záběru, který má i několik minut. Vynikající dumavá zálěřitost, ke které se budu vracet. 10/10! (27.11.2021)