Plechový bubienok

Mno, problém bych neviděl ve filmové adaptaci, ta mi přišla nápaditá, technicky znamenitě provedená (na svou dobu neobkvyle "barevná" kamera, krásné záběry začínají už na bramborovém poli), ale v námětu... nestalo se mi v životě mockrát, že bych nedočetl knihu, a Grassovu Potkanku jsem vzdal. David Bennent a jeho pohled patří do zlatého fondu světové kinematografie, ale ta Grassova literatura, ach ta literatura... (09.03.2013)

Plechový bubínek má nádhernou kameru, výborné herecké obsazení (tomu klukovi bylo prý jedenáct!), pedofilně-nacistický nádech a více než dvě hodiny délky. Když si k tomu připočtete začátek vysílání ve 22:00, navíc na konci náročného dne/týdne, dostanete bizarně krásný zážitek, jemuž nemohla být věnována potřebná soustředěnost. Jinými slovy – bylo to divné, chvílemi jsem usínal, ale přesto to na mne mimořádně zapůsobilo. Apendix: Kniha je ještě mnohem lepší. 85% Zajímavé komentáře: Melies, mm13 (28.05.2006)

Schlöndorffově adaptaci lze vyčítat, že Grassův znepokojující román zpracovává konvenčně a oklešťuje jej o řadu jeho literárních specifik, v čele se samotným způsobem vyprávění. Jenže právě ono převedení do tvaru, který divákům neklade žádné formální překážky, se nakonec ukazuje jako bravurní kousek. Konvenční, v zásadě lineární vyprávění a precizní práce oddělení výpravy, kostýmů a castingu tu slouží jako trojský kůň, který za obranný val diváckých očekávání propašuje provokativní jádro románu. Důmyslná podvratnost adaptace se ukazuje již v samotných úvodních titulcích, kde režisér parafrázuje japonského klasika Jasudžiróa Ozu. Ten svá bravurní melodramata a veselohry o rodinných vztazích či generačních konfliktech z prostředí střední třídy uvozoval titulky na pozadí obyčejné každodenní látky. Schlöndorff otevírá svůj film totožně, jen tentokrát je oním pozadím hnědá látka náckovských uniforem. Se stejnou jízlivostí i mixem vysokého a nízkého, uměleckého a zvráceného pak vyobrazuje společnost první poloviny 20. století a její paradoxy, šílenosti, nesmyslnosti a především pokleslost v jádru její povýšenosti. Je příliš zjednodušující vidět ústředního Oskárka jako rebela, který se odmítne podílet na světě dospělých. Schlöndorff sice z adaptace vynechal třetí část románu, kde hrdina prochází poválečnou dobou a stává se zrůdou, jenže mnohoznačnost postavy rozvedl již v ději, který filmem pokrývá. Pohled na válku očima dítěte zde znamená něco jiného než, na co jsme zvyklí z jímavě kýčovitých vyprávění. Vedle zastřešující znepokojivé grotesknosti totiž "Plechový bubínek" odhaluje dětství nikoli jako ctnost, nýbrž metaforu zatvrzelého a zaslepeného odmítání se vyvinout, které je zde vlastní i všem dospělým figurám. Oskárek představuje sebestředné věčné děcko, které proplouvá dějinami. Za jeho zdánlivou naivitou a ignorancí se ale skrývá racionální zlovolnost a umíněnost, která se pramálo liší od velikášství maloměšťáků, které je zde odhaleno jako základní kámen nacismu. --- PS: Kdo by přecjen toužil po nekonvenční adaptaci "Plechového bubínku", pro toho tu je undergroundový virvál "United Trash". (18.03.2023)

Občasným sexuálně zvrhlým dějem se Oskar s textem o několika větách doslova probubnoval. Pěkný rozjezd, pak přišla menší stagnace a začátkem druhé světové války už se film zase začal dostávat do formy. Trochu šílených, pedofilně laděných, ale hlavně herecky dobře zvládnutých 142 minut, bylo tentokrát víc než dost. (30.08.2011)

,,Příteli, trpaslíci by neměli tančit na betounu udusaném pro obry' ' ----- Tak jsem se konečně k bubínku dostal. ,?Suším'' si ho už dlouho a nějak stále nebyla chuť na to koukat. Malý Oskárek s vyvalenýma očima, jekotem a neustále bubnující byl totiž stejně strašidelný jako nacismus pomalu se plížící Gdaňskem a následně celou Evropou. Také to začínalo jen v podobě riušení ve formě pochodů s loučemi, bubnováním a přehlídkami a skončilo to vraždami a smrtí. Co k filmu dodat? je to lehce bizardní, dnes by něco takového těžko mohlo vzniknout. Užíval jsem si kameru a to zpracování běžného žití normálních rodin mezi válkami, které v německo-polské Gdaňsku nejprveobdivovali vůdce, věšeli si ho na zeď, nadšeně hajlovali v ulicích a následně pomáhali vyhánět a vraždit židy často své blízké sousedy... Ta naivita byla perfektně předvedena. Z toho jde na jendoho děs, protože se stačí dnes podívat kolem sebe a sledovat jak někteří zase sedají na lep prázdným slovům, frázím a jak slepě a s nadšením pdoporují jedince, kteří by měli lézt kanály. Tohle bylo hodně zajímavé dílko, ještě mi chvilku bude v hlavě rezonovat... Dávám za 4 babiččiny sukně. * * * * (06.07.2020)