Vzestup Osmanské říše

Dramatizace vítězí nad fakty, ale zase je to pěkná podívaná. Samozřejmě se fandí Osmanům v čele s fešným Mehmedem. To, co by nějak poškodilo jeho glorifikující odkaz, je vynecháno. Některé scény, hlavně co se týče několika málo ženských postav, jsou zbytečné a dostáváme se zde spíše do sféry nekonečných tureckých seriálů. Ano, Mara, možná byla důležitou postavou dějin, ale tvůrcům se to nepodařilo přesvědčivě zprostředkovat. (17.02.2024)

"Jednou takhle jako vždycky seděli jsme v krčmě/vyprávěli starý zkazky a ty ještě starší./Náhle dovnitř přiběh posel, že se blíží Turci/chytli jsme se korbelů a poručili další." O téhle strašlivé vojně s Turkem při dobývání Konstantinopole nás tvůrci 2. série Obležených pevností: Legendárních bitev stihli informovat během jednoho hodinového dílu. Tady máme skoro šestihodinovou stopáž, pokud se ovšem divák dokáže oprostit od toho, že Turci jsou zde líčeni jako borci největší, čeká ho řemeslně slušně zvládnutá podívaná a jako bonus zábavně nadšená mluvící hlava z Istanbulské technické univerzity. Druhá série přináší dramaticky vyhrocenější příběh dvou mužů, kteří k sobě kdysi měli blízko, ale stali se z nich nepřátelé na život a na smrt. Mehmed II. nepřekvapivě předveden nejen jako nejbrilantnější strategický mozek, ale také jako moudrý muž a odvážný bojovník. Bude ještě bitva u Moháče (1526) a oslava Sulejmana I.? Protože rozprášení tureckého námořnictva u Lepanta (1571) a neúspěšné dobývání Vídně (1529 a 1683) nepředpokládám. (26.02.2024)

Nechat pro celosvětovou distribuci natočit Turka dokument o dobytí Konstantinopole, to je přinejmenším stejně absurdní, nezaujaté a historicky přesné, jako by si nějaký neonacista střihnul filmík o dobytí Varšavy Wehrmachtem. A tak výpravná a poměrně drahá vizualice největší strategické chyby frakčně rozpolceného a hrabivého středověkého křesťanského kudlankovstva - vysrat se na pomoc Konstantinovi, která v podstatě otevřela dveře třem stoletím nejzhoubnější nákazy v dějinách Evropy, tak zvaného islámějového moru, a nebýt několika hrdinných Srbů, Habsburků a nějakého toho Pšontka, jsme zavaleni otomanem, šukáme slepice, mlátíme baby a žereme kebab už od roku 1529, dopadla, jak dopadla. Jistěže absolutně nestranně! Kůl prefíkaný kultivovaný sympaťák, se stovkou tisíc hadrových hlav v zádech krutohustý boreček a těžký geroj, ani trochu sadistická kunda či vypláchlý tyran, a už vůbec ne buzna, co píchala Drákulovi juniora, Mehmed, si dobýt Konstantinopol a vyvraždit či zotročit v ní všechny ty zkurvené zdegenerované nevěřící psy prostě zasloužil, bo Aláh! Jak už jsme viděli u Fetihu 1453, i zde zase postihnul ty nezaujaté gaučáky selektivní výpadek paměti jako u Arménské genocidy a vynechali to následné týdenní píchání všeho, co mělo nějaké otvory a teplotu nad 25 stupňů, jakož i systematické mučení a vyhlazování kudlanek z opačného spektra pomatenců. Filantropistický a altruistický osmanský skorofilosof si to prostě triumfálně přicválal do vymydleného Istanbulu a všichni se omezili jen na patetické bláboly, jaký je ten Mehmed bouchač a jaxi po x století 23 armád vylámávalo zuby na nedobytných městských hradbách. Přitom jen o 250 let dříve to pouhých 10 000 křižáků, vyslaných 1. Katolickou a.s. a jejím vrchním Pedofikem bohulibě zgenocidovat nějaké ty ortodoxní bratry ve víře a kapku jim pustit žilou, dalo s ocasem v ruce za necelý týden. A bez děl. Čili pěkně udělaný a slušně odsejpající tendenční škvár hadrových hlav. Takže co s tím? Tak třeba dva fakáče dolů minimálně za dokurvení nejkrásnější byzantské sakrální stavby světa minarety. (03.02.2020)

Teda, ne že bych byl nějaký obdivovatel Turků, nebo snad (nedej Bože!) muslimů, ale tohle bylo natočené opravdu hodně poutavě. Spíše než dokument mi to připomínalo plnohodnotný dobrodružný seriál, historici do něj kafrali jen zřídka a nijak mi tam nepřekáželi. Byl jsem zvědavý, kam až pokročila turecká kinematografie za posledních 30-40 let, od dob tzv. "tureckých" hvězdných válek (ty vážně existují, schválně si je najděte na youtube, nic horšího ani směšnějšího už snad na světě neexistuje, viz krátká, ale výživná medojedova video recenze). A pokročila vážně dost daleko, na to, že to režíroval Turek a hráli tam taky samí Turci. Škoda jen, že se autoři kromě samotného dobývání nezaobírali taky trochu těmi motivy (každý díl začínal proslovem o tom, že aby nějaké impérium vzniklo, musí jiné zaniknout a blabalbla) a hlavně následky. Seriál totiž končí úsměvem a pomrknutím hlavní postavy sultána do kamery (no sympaťák jak kráva, fakt, nekecám!) jako kdyby nám tím vzkazoval "Tak, a teď je řada na vás, vy nevěřící psi!", a o tom, co se dělo po dobytí, už taktně mlčí. Ano, mluvím o těch tisících popravených byzantských vojácích a domnělých zrádcích z řad prostých obyvatel, kteří měli smůlu, že tu dvouměsíční dovolenou během nekonečné kanonády a neustále se opakujících nájezdech na hradby přežili. Jelikož město odmítlo podmínky kapitulace, a jaksi se odmítlo vzdát předem, tak následná krvavá jatka na bezbranných, po pádu města, dost možná do té doby ani neměla obdoby. Zarazil je až samotný sultán a samozvaný nový římský císař, poté, co se mu z toho jemu samotnému zvedl kufr. Myslím, že tady někde by mohla mít prapůvod věta o krvavých řekách. Ale jinak, z odstupu, po režijní i kamerové stránce to nemělo chybu. 80%. (10.02.2020)

K mému překvapení tvůrci pokračovali v díle a natočili k první sérii ještě jednu. A obě vyšly na podobné úrovni, což mě překvapilo. Svědčí to kvalitě tvůrců. Jen doufám, že nebudou pokračovat dále, aby se nestalo něco, co by bylo nemilé. Ale co takhle v podobném formátu pokračovat u nějakého jiného tématu? (22.04.2023)