Nikdo se nebude smát

„Ten člověk je prostě debil. Malej, nenápadnej, ale snaživej debil. A strašně spolehlivej.“ __ Sžíravá satira, kde jedna absurdita střídá ještě větší (hospoda!!!), aby pak vrcholila dokonalou scénou schůze uličního výboru, která dokonale zobrazuje atmosféru sousedského soužití za socialismu a společenských poměrů obecně. Kafka by tleskal. Netlačí se tu humor na sílu, prostě máte pocit, že něco podobného by se mohlo stát i vám. Jednoho takovýho snaživýho hloupýho vola máme i u nás v práci. A Jan Kačer byl takový náš malý český Robert Redford 60.let, svým charismatem a úsporným herectvím, kdy jedním pokrčením obočí dokázal říct vše. Škoda, že mu po ruské invazi komunisti zatrhli tipec. (27.04.2023)

Pozorujúc neveľmi početnú kunderovskú filmografiu, zdá sa, že Bočanovo (a Juráčkovo) NIKDO SE NEBUDE SMÁT je nielen prvou, ale aj dodnes najlepšou adaptáciou tohoto svetoznámeho spisovateľa. V porovnaní s ŽERTEM nie je totiž ako adaptácia poviedky taká skratkovitá a k pôvodnej látke aj pridáva niečo vlastné, rýdzo filmové a nadčasové, čo sa napríklad samotnému Kunderovi pri písaní scenára k JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH, nepodarilo... (15.12.2019)

Nedivím se, že se ten film Kunderovi nelíbil - jako adaptace jeho stejnojmené povídky to moc zdařilé není. Scénář ke Kunderově textu přidává množství nových motivů i postav, které jsem osobně shledal jako redundantní a otravné. Navíc jsem nikdy moc nemusel Kačerovo herectví (v mých očích se dokonale jako herec zdiskreditoval hraním v přiblbých nekonečných televizních seriálech z posledních let) a přirovnávat ho v tomto filmu k Mastroiannimu mi osobně přijde jako výsměch. Na celovečerní debut to není zlé, ale v kontextu nové české vlny mi to přijde citelně slabší. Za mě spíše znuděnost a znechucení z toho, jak ten film zachází s Kunderovým textem. (27.02.2016)

I Hynek Bočan se v 60. letech krásně rozvlnil a přitom perfektně podchytil společenský úděl doby. Nikdo se nebude smát, protože maloměšťáctví a soudružství dohromady rozhodně není úsměvná záležitost v životě jednice, který si chce žít po svém. Stereotypní cynik a kunsthistorik, volnomyšlenkářská slečna, která má jasný profesní cíl, veřejné schůze, předsudky a jeden otravný grafoman. Humor, drama, ale i dobová satira. (07.08.2013)

Tak na mě po třech letech, což je pro mě osobní rekord, skočila zase nějaká respiračka. Takže si svou dovolenou konečně po delší době mohu "zpříjemnit" povalováním a relaxací u filmů. Dnes jsem si dala šedesátkovou absurditku na motivy jedné z povídek Milana Kundery, a to Nikdo se nebude smát, kdy se na malou lež nabalují další a další, až je z toho lež jak věž... Ač jiná doba, ta myšlenka je nadčasově aktuální... (06.01.2023)