Nikdo se nebude smát

Tak i mně zatuhnul úsměv na rtech. Jakmile vstoupil do Klímova života vlezlý a neodbytný Záturecký, bylo nad slunce jasné, že se jedná o nepříjemnost jako hrom. A to jsem ještě netušila, jak velké kolo dokáže roztočit úpornost a tupost jednoho člověka v době, kdy do soukromého života jedince zasahovali svazáci, soudruzi, výbory a komise. To potom prakticky kdokoli směřoval do temných míst rychleji než plachetník. Každopádně povedený kousek ve všech ohledech. (17.08.2016)

Neznaje knižní předlohy, patrně bych se v tomto filmu příliš nevyznal a některé motivy by mi jistě připadaly jen těžko uchopitelné; například důvod, pro který vlastně hlavní hrdina odmítá napsat posudek, jenž je v knize dokonale rozepsán, se ve filmu poměrně ztrácí a nedovoluje tedy vyniknout ani závěrečné scéně "o pravdě". Některý z uživatelů se zde zmiňoval o tom, že se mu film zdá být Kunderově povídce blízko formálně, nikoli však emocionálně, s čímž já tedy rozhodně nemohu souhlasit. Kundera tuto povídku napsal velice povědomým, dalo by se říci až civilním stylem, a na rozdíl od svých románů se zde "nezdržuje" (už jen vzhledem k omezenému rozsahu povídky) prokládáním civilní roviny příběhu rovinou esejistickou či rádoby filosofickou (viz Nesmrtelnost), vůbec by se chtělo říct, že celý povídkový soubor Směšných lásek je čtenáři velmi přístupný, naproti tomu Bočanův film se divákovi formálně vzdaluje: nahodilostí střihu, agresivní prací se světlem a stínem, přesvětlováním, a tak dále. Panu Bočanovi se podařilo dosáhnout jednoho z obecných rysů Kunderových děl: pocitu společenské vyvrženosti, absurdity a osudového motivu náhody, který nicméně může uspět jedině na stránkách knihy, ve filmu působí "kunderovsky" vystavěný příběh jen jako nesourodě poslepovaná slátanina. -- Pokud ovšem tvrdím, že se film z formálního hlediska ani zbla nepodobá knižní předloze, neznamená to, že bych chtěl obhajovat jejich podobnost emocionální. Ta je znovu značně rozdílná. Filmu totiž v porovnání s knihou chybí jedna z podstatných hybných sil povídky: komičnost. Film je po celou dobu schovaný za jakýmsi tragikomicky absurdním hávem, naprosto však postrádá ironii a nadhled hlavního hrdiny a směšný temperament pana Zátureckého, vlivem čehož působí velmi černobíle a jednotlivé postavy neprokresleně. Tvůrci se sice snaží o zapojení komičnosti do příběhu co to jen jde; proto ta hudba, proto vkomponování pravidelně se opakujících sekvencí "cesty do bytu"; nicméně tato komičnost chybí v samotné dřeni příběhu, chybí v hlavní i vedlejších postavách, a především v jinak bezchybném hereckém výkonu Jana Kačera. (27.08.2011)

„Ten člověk je prostě debil. Malej, nenápadnej, ale snaživej debil.“ Hodně hořké, rýpající ale také zábavné. Zdravící rutina, vyšlapaná cestička, takřka žádný prostor pro soukromí, všudypřítomní sledující a poslouchající sousedé, pomluvy, síla kolektivu. Pak pronásledování a teror na jedné straně, na druhé zas vymlouvání a lhaní, a to vše začíná postupně nabývat čím dál větších a absurdnějších rozměrů, navíc pro hlavního hrdinu i zničujících. A přestože Klíma není žádný svatoušek, tak nějak mu divák fandí a doufá, že se z toho všeho nakonec dostane. Přitom závěr leckoho překvapí. Štvala mě akorát Klára a poněkud jsem nepobral tu narážku v podobě doupě neřesti mladých. Za mě to budou silné 4*. „Ty na nic jinýho nemyslíš!“ - „Myslíš?“ - „Já přece vůbec nemyslim. – „Taky myslim.“ (23.08.2013)

Tragikomický pohled na společnost prostřednictvím stíhání mladého akademika Klímy neúnavným Zátureckým. Některé scény vyvolají i úsměv, například němohra při skrývání v hospodě. Opakující se absurdita ovšem místy i nudí. Herecky zaujme nejen Kačer (Klíma), ale i Havelková (sekretářka) nebo Libíček (hospodský). (15.03.2009)

........zamyšlení nad těžkým osudem slušného člověka, jenž nenalezne sílu jednoznačně odmítnout dotěrnost sebejistého grafomana. Ten totiž plachému kunsthistoriku tak vehementně vnucuje své bezcenné spisky, až mu rozvrátí veškeré pracovní i rodinné jistoty... ............... Já to vidím přesně obráceně.. Zbabělost Dr. Klímy (J.Kačer) říkat lidem pravdu, rozvrátila život lidem kolem něho a nakonec jemu samotnému. Dávám 65 % (12.03.2009)