Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ničivá síla lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení... Románový cyklus Marcela Prousta "Hledání ztraceného času" je jedním ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury. Filmová adaptace je výzvou nejen pro scenáristy i režiséry, ale i producenty. Právě z finančních důvodů ztroskotaly ohlášené projekty Luchina Viscontiho a Josepha Loseye. Teprve v roce 1983 vznikla adaptace části prvního dílu "Hledání ztraceného času" – Swannova láska. Na scénáři se podíleli mj. i Peter Brook (původně určený režisér) a významný scenárista Jean-Claude Carriere. Ve filmu použili i některé motivy z dalších částí Proustova cyklu, završili Swannův příběh lásky ke krásné Odettě de Crécy, jež ho stála těžce vydobyté společenské postavení, a celý děj zhustili do pouhých čtyřiadvaceti hodin... Milovníci díla Marcela Prousta tak mohou porovnat tuto adaptaci s pozoruhodným přepisem scenáristy a režiséra Raoula Ruize (uvedeno v České televizi v r. 2005), který sáhl po završující kapitole tohoto literárního monumentu nazvané Čas znovu nalezený, kde se Proust v četných reminiscencích znovu vrací k celému dílu... V roce 1913 se v Paříži nenašel žádný nakladatel, který by vydal první díl románu Marcela Prousta (1871–1922). Spisovatel ho u Grasseta vydal na vlastní náklad a koncem listopadu 1913 se první díl dostal do prodeje. Postupně nabyl zamýšlený román nových rozměrů a Proust těsně před svou smrtí diktoval další poznámky. Poslední dvě části jeho epopeje, z nichž jedna je právě "Čas znovu nalezený", vyšly až po jeho smrti. I když Proustovo "Hledání ztraceného času" patří mezi základní díla literatury 20. století a je citováno v každé školní učebnici, ve skutečnosti málokdo Prousta četl. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (44)

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Těžko říct, jestli tak moc ujel Proust, ale spíš je to nevhodností materiálu ke zfilmování, protože jen těžko budete ve filmovém světě hledat větší nudu. Pokud byla pařížská aristokracie jen z poloviny tak zdegenerovaná, jak ukazuje film, tak teda potěš koště. Kromě skvostného poprsí Ornelly Muti nic zajímavého. ()

mortak 

všetky recenzie používateľa

Swann hledá skutečnou blízkost a nechce se spokojit s nahrážkami. Někdo nachází blízkost v hudbě, která ač je vlastně jen sled po sobě jdoucích tónů, vyvolává v nás emoce, neboť si ji spojujeme v celek a dodáváme ji význam (posluchačka koncertu), někdo v peprných večírcích, kde se vyprávějí lascivní historky a sní se o dálekých zemích. Swann chce vystoupit ze své samoty, jenže je tu jen jediný prostředek - fyzická láska, ale nikoliv ta parodie na ni ve veřejném domě, ale ta skutečná. Jenže kdo má jistotu, že se mu ten druhý oddává z čisté lásky? Film je sice natočen skvěle a díky němu skutečně strávíme den ve společnosti povrchní nudící se společenské smetánky, ale ke konci bohužel trpí tezovitými proslovy, které mají osvětlit podstatu viděného, jenže připomínají fráze ze školních učebnic. Kdyby scénaristé zapomněli, že točí velkou literaturu, mohl film dopadnout daleko lépe. ()

Reklama

vesper001 

všetky recenzie používateľa

Děj: žádný. Akce: žádná. Napětí: žádné. Humor: jděte! Postavy chodí od ničeho k ničemu, plkají o umění a myslí na sex. S postupem času začnou plkat o sexu a myslet na blbosti a na konci se konečně dopracují k sexu, což jim ale nebrání v plkání o blbostech. Alain Delon má knírek à la Poirot a teplou roli, obvykle krásná Ornella Muti je rozčepýřená, špatně nalíčená a strašlivě nahastrošená a Jeremy Irons má skelný pohled nadopované veverky a sexappeal domácího spotřebiče. O lásku tady vůbec nejde. Swann je posedlý Odettou, která je nejen bisexuální, ale i lehčího zaměření. Ona ho má na vodítku a on se chová jako imbecil. Z Proustovy předlohy znám jen přebal a myslím, že u toho zůstanu. ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Upraveno v září 2021. Swannova láska, to jsou radosti, strasti, ale i úpadek pařížské aristokracie z přelomu 19. a 20. století. Marcel Proust si prostřednictví románového cyklu "Hledání ztraceného času" otevíral tepny i vnitřnosti svých vlastních niterných úzkostí, zbavoval strachu a hroznů hořkosti svou útlocitnou duši ze světa a života, který ho fascinoval, pohlcoval, děsil a odpuzoval zároveň. A sexualita byla citlivější oblastí v homosexuálních nástrahách lidských potřeb a plnohodnotné společenské přijmutí vždy dbalo na sociální vhodnost jedince. Volker Schlöndorff svou filmovou adaptaci zaměřil na jemné vykreslení atmosféry z nejlepší společnosti, s vůní jejího sebevědomí i pochybností jejich slabých článků. Žárlivost ve flagelantské vitráži je nejhlasitějším lidským pudem filmu, zbytky jsou vyplněny stavovskou nadřazeností. Obrazy Svena Nykvista přetékají bohatstvím času vybrané společnosti, dekoracemi Philippa Turlureho i řasenými kostýmy Yvonne Sassinot de Nesle. Nejzkoumanějším objektem je Charles Swann (dobrý Jeremy Irons), bonviván, který sice překonal své stigma židovského původu, ale ne už tak volání tělesného pudu. Jeho žárlivost jest potom více sebezáchovným pudem obav ze stavovské ostrakizace. Hlavní ženskou postavou je Odette de Crécy (zajímavá Ornella Muti), kurtizána, obtékána mužským i ženským zájmem. A zatouží po jisté i zajištěné budoucnosti. K výrazným postavám patří také Swannův poslední zbývající přítel s vlastní intimní slabostí Palamède de Guermantes, baron de Charlus (příjemný Alain Delon) a bývalá Swannova milenka, vévodkyně de Guermantes (šarmantní Fanny Ardant). Z dalších rolí: Charlusův bratr, vévodkyň manžel de Guermantes (Jacques Boudet), Swannův přetížený kočí Remi (Vincent Martin), bohatá, elitě nevkusná a Odettu nahánějící paní Verdurin (Marie-Christine Barrault), Charlusův objekt touhy (Nicolas Baby), člen hlučné společnosti Dr. Cottard (Jean-François Balmer), prosťounká prostitutka Chloé (Anne Bennent), Swannův spolehlivý komorník (Marc Arian), Odettin nápadník Forcheville (Geoffroy Tory), nebo klavírista François Weigel. Swannova láska je ilustrativním nastíněním prostředí pařížské aristokracie na konci 19. století a intimní nedůvěrou lidské duše. Esteticky lahodná podívaná. ()

Marze 

všetky recenzie používateľa

Je tu milostna linka s cilem postihnout povahu vztahu.Swan je muz z lepsi spolecnosti,nepatri do ni. Cim?Je v salonech doma, ma potrebu se snizit a jit do te spolecnosti.Dendy se nikdy nezamiloval, zeny oouzival jako potrebu. Nektere figurky z nejlepsi spolecnosti jsou az trapne. Vztah k umeni je primitivni snobstvi. Klavirista jen hraje.Laska s hudebnim motivem souvisi.Pan Kotar,Kotariva se vymezuji vuci tem nudnym.Swan a jeho zazitky s nizsima holkama klesne az kdyz se na tom stane zavisly.Odetu muzete jen odhadovat.Je to kurtizana.On ma denni zivot a vidi ji jen v noci.Alr byl liny se tim zabyvat, kdo ta Odet je. Chytra je,nevydime do jejich zameru. Myslim si, ze neni zamilovana, jen hraje.Ona si je jista jim, on je nejisty.Kdyz trpi,touzi, aby mu zlhostejnela.Kazdy aristokrat mel nejakou metresu. Clovek se meni a casem to neni ten Swan,ktery miloval.Nez ho zacala opoustet, menila mu navyky. Konce se nedoberete. Muzete se jen porad zavrtavat, zavrtavat. ()

Galéria (34)

Zaujímavosti (2)

  • O natočení filmové adaptace knihy Marcela Prousta snil slavný italský režisér Luchino Visconti. Nakonec ale k realizaci pod jeho vedením nedošlo. (Zdroj: Bernard Violet -Tajemný Delon). (vesper001)

Reklama

Reklama