Víkend na chatě

Další skvělý severský vhled do vztahů, komunikací a představ o jiných i sobě samých. Krásná ukázka Finska, kdo je pozorný vidí spoustu ukázek jejich kultury. Líbí se mi tyto vhledy a myšlenkové pochody, včetně vnímání alkoholu a vhled do minulosti. Jak to mohlo dopadnout, jak to mohlo být, co vlastně chceme teď a kam směřujeme, existuje láska, jak komunikujeme a rozhodujeme se. Doporučuju s filmem Nejhorší člověk na světě (Norsko). (31.01.2022)

Komedie? Vážně? :-D Zasmál jsem se až tomuto popisu žánru. Klasické shledání kamarádů z mládí, jemuž chybí vtip i zajímavé postavy. Nejedenkrát jsem si vzpomněl na českou Vybíjenou, která je podobně strašná, ale aspoň byla vidět snaha o nějaký humor, či potencionálně vtipné charaktery, a ne pouze nudné hrabání v minulosti. Ty subjektivní 4 hodiny, které tohle severské drama má, by se daly přirovnat k čekání na tmu, při polárním dnu. (26.06.2020)

Takže tu máme další večírek po letech. Myslel jsem, že to budu srovnávat s geňou sedícím a bavícím ženy v podobném českém snímku, ale zmýlená neplatí. Je to zamyšlení nad generací čtyřicátníků, kteří zápasí ve vztazích, které si vysněně vytváří u počítačů či tv nebo v knihách, a ne a ne v tom malém Finsku se najít, také alkohol myslím, ta izolovanost, nikdo mi nerozumí, nikde nikdo jenom lesy a moře, no a v neposlední řadě nutnost přátelství, to je fajn na filmu, že nabízí východisko dobrým a přetrvávajícím přátelstvím, ať už založeným na povrchním sexu bez lásky, nebo jen na chlastu, který uvolňuje napětí z finské polární deprese. Ale rozhovory vcelku uvěřitelné a kdyby nenasadili anglinu, mohlo to být ještě lepší, pěkný vrchol karioky a tanec, lesbická pusa byla fajn, myslím, že otřásla celým kinem :)...Finsko miluju, projel jsem ho a jsou to strašně hodní lidé...čistých 75 %, pěkný den (30.08.2020)

Finští přátelé se po letech sejdou v jedné lesní chatě, aby zapařili, zavzpomínali a chovali se doslova všelijak, jen ne jako stoprocentní Finové. Jsou tu totiž až nezvykle moc ukecaní. Nicméně se jedná o příjemnou konverzačku, kde se děje sem tam něco dramatického, ale nic tak zásadního, abyste u toho oněměli. (22.08.2022)

Jestli znáte z finské kinematografie především málomluvné Kaurismäkiho komedie, tak budete asi trochu překvapeni. Seurapeli mi připomněl ostré francouzské konverzačky plné zvratů a výbuchů emocí. Zdánlivě neteční obyvatelé země tisíce jezer sice působí uměřeně, ale pořádně to v nich vře a občas vybublá na povrch. Nezbytnou proprietou podobných filmů je chytrý a vypointovaný scénář. Tady občas skřípal a v těch chvílích ho podrželi skvělí herci. Jsou tak přirození, až jsem uvěřil, že někde opravdu žijí a jednou za čas se scházejí. Pokud jste se pobavili u Le Prénom, budete nejspíš spokojeni. Jestli ho neznáte, pusťe si oba filmy. (18.06.2020)