Otec

Po dokoukání nemůžu hodnotit jinak než že mě skutečně fascinuje, jak se režisérovi Zellerovi filmu s tak pomalým tempem povedlo dodat patinu zajímavosti každé následující, čím dál tím více zneklidňující, minuty. Anthony Hopkins nechává probouzet svého Hannibala a je to skutečně dechberoucí podívaná od začátku až do konce, lež se vpravdě jedná o velice komorní, až by se dalo oprávněně říci divadelní, záležitost o jedné zásadní nemoci, která nám do této problatiky dává alespoň malý vhled. A to jsem si říkal, že to bude jedna z těch oscarovek, kterou vynechám a přesvědčily mě až nadšené ohlasy. A stejné pochybovače, jakým jsem byl i já, by měly přesvědčit také...90% (25.04.2021)

Na vše se díváme ne očima druhých, ale stáváme se přímo starým mužem, jehož dny tvoří nesouvislé vzpomínky, mezi kterými probleskují útržky reality. Ve výsledku sami nevíme, co je skutečné a kde jsme, zažíváme zoufalství a cítíme se jako malý kluk, který chce prostě domov a bezpečí. Tohle by neměl zažívat nikdo. Hodně silný film. (03.08.2022)

Jedním slovem sugestivní. Dvěma sugestivně sugestivní. A to tak, že se to nezaryje pouze pod kůži, ale hluboko do jedné každé z kostí; a to nejen těch morkových. Z empatických důvodů "must see" edukativní snímek, protože šance, že vás to potká (ať již přímo či v rámci rodiny), je nemalá. Každopádně i filmařsky suverénní záležitost. Jakkoli to nezakryje komorní činoherní kořeny, tak mementovský pohled na stařeckou demenci "z druhé strany", je podán ryze filmově, kdy především střih exceluje málokdy vídaným způsobem. Což beze zbytku platí i o kompletním ansámblu; s životním výkonem Hopkinse v čele. Jeden by papírově od "komorní oscarovky o vztahu dcery s dementním otcem na sklonku života" čekal hořkosladký sentimentální film, co hraje na slzopudné struny, a nikoli děsivě intenzivní existenciální horror. (06.04.2022)

Příběh starého nemocného muže a jeho dcery mě vtáhnul na první dobrou, Anthony Hopkins a Olivia Colmanová jsou výborní, nechala jsem se jimi strhnout.. Filmová skládanka - dcera, manžel, pečovatelka ve variacích - je dech beroucí, zajímavá, působivá a velice si cením snahy tvůrců přiblížit divákovi úskalí stáří a vážné nemoci.. Přesto si dovolím jednu poznámku - realita je mnohem drsnější a krutější, tohle bylo mýma očima „filmové balení“.. Snímku dávám čtyři hvězdy, za úchvatný herecký koncert přihazuji pátou.. (01.12.2021)

O stáří se dá říct jen jedna dobrá věc. Že netrvá moc dlouho.. Hopkins precizní každou zbývající buňkou svého těla podobně jako Plummer v Remember, ale ten způsob výstavby děje s divadelní komorností a intimitou na mě tolik nedolehl a to možná i proto, že ten trudný svět stromů přicházejících o listí trochu znám. Je pravda, že to nemělo daleko k postmodernímu hororu a to jsme nebyli svědky fáze, kdy nehybně ležíte zacévkovaný na lůžku, ve kterém vás krmí a umývají od výkalů a vy sám, opuštěn, jen se stařeckou demencí a dvěma dávkami očkování, čekáte, až si pro vás přijde. Plusem je, že to moc nevnímáte. Teda aspoň doufám.. (15.04.2021)