Sissi

Dokonale natočená historická romantika. Tvůrci dle mě měli jasný cíl a ten jasně dodrželi. Krásná červená knihovna z prostředí okolo rakouské královské rodiny. Nelze jim vytknout nic, v rámci žánru je to přesně, jak to být má. Osobně jsem film viděl jen díky sestře, která svého času Sissi měla velmi ráda a dala by jí maximální hodnocení. Sám s klidným svědomím dávám tři hvězdy. (23.09.2016)

V tomhle filmu je jednoduše všechno. Nejkýčovitější vymyslitelný příběh, neskutečně máklá svatba, Radetzkymarsch, ohňostroj, hejno blbých princezen s šílenými kostýmy a chichotáním lamy s rozříznutou hlavou, kašírované alpské scenérie, fráze tak naivní, že bych je nezplodil ani já, pedofilní rybaření, jódlování a tyrolský folklór, trapný humor o byrokratech a senilitě, špatný dabing a agresivní hlídací srnky. Neskutečná příšernost. Ale na druhou stranu, právě díky tomu jsem vyhrál jednu sázku... Pročež miluji vůni červených růži! (05.05.2010)

Film Sissi jsem milovala už jako malá. Vždycky jsem chtěla být hezká jako Romy Schneider a pro mě bude ona Sissi navždy. V jiné roli jí snad neznám, nebo si nevybavuji. Když jsem se na film podívala po tolika letech, tak jsem tam pár chyb našla. Není to dokonalý film, je to typická romantika, která má hrát hlavně na city a co si budeme realita byla nakonec úplně jiná, ale jako romatický slaďárna to funguje. (10.07.2022)

Velmi hezky zpracovaný snímek o životě budoucí manželky císaře Franze Josefa I. a tedy i první dámy Rakouské monarchie, v hlavní roli s Romy Schneiderovou. Když se na to podíváme i z druhé strany, je až neuvěřitelné, že v čele rakousko-uherského mocnářství vydržel Franz Josef I. dlouhých 68 let, během nichž se celkově proměnila společenská, kulturní i průmyslová situace a i přes celou řadu životních peripetií, kdy mu zavraždili v Itálii právě manželku Sissi, synovce Františka Ferdinanda D´esteho zase zastřelili v Sarajevu a tím byl rozpoután konflikt 1. sv. války atd., že i přes to všechno se na trůně udržel tak dlouho a i přes veškeré nepříjemnosti měl respekt takřka u všech vrstev obyvatelstva. (03.12.2017)

Ve jménu povinné osvěty si teď dáme tu o té opravdové císařovně Sissi. Takže všechno bylo, jen ne to, co bychom asi (ovlivněni touto letitou taškařicí) čekali: psychopatická hysterka, anorektička- podle denních účtů za dorty spíše bulimička posedlá svou hmotností a pačesem. Manžela vydírala už od sňatku sexem. Pokud neskákal, jak ona pískla, nebylo nic. Například si tak vynutila své neomezené plné moci, své lidi kolem sebe, svůj program, dohled nad veškerým provozem domácnosti, ale kromě jejího písečku požadovala narovnání práv maďarského národa, výměnou za plnění manželských povinností. A dosáhla toho. Ale ne kvůli Maďarům, ti ji byli buřt, jen proto, aby císaře těma Maďarama vytáčela. Prostě všechno natruc a naopak. A chraň Bůh ji nevyhovět nebo na ni poukázat! Po letech manželovi naháněla do ložnice milenky sama, aby nemusela ona. Zatím se celé dny vážila, koukala na sebe do zrcadla nebo si hrála s papouškem. Ale taky hodně cvičila, jezdila na koni a údajně až fanaticky pěstovala turistiku. Každé deko muselo dolů, jinak konec světa. Běda té, která jí při česání vytrhla vlas. Měla zkažené zuby a tak když mluvila, nehýbala téměř rty- nebylo jí tedy rozumět. Byla proto vzteklá, že jí nikdo nerozumí. V roce 1888 si nechala vytetovat na rameno kotvu. V krčmě v přístavu. Pohoda. S radostí a uspokojením brousila po blázincích a léčebnách, ne kvůli zlepšení podmínek, ale protože čím bizarnější situace nebo nešťastníky viděla, tím byla sama spokojenější. Taková to byla osobnost! Od určité doby ji nikdo nesměl fotit ani malovat, aby zachovala kult své krásy, kterou oplývala ve dvaceti. Ale v roce 1885 (měla 48let) ji potkal rakouský konzul na ostrově Korfu a popsal ji takto: "Shledal jsem ji ošklivou, starou, hubenou jak tříska, špatně oblečenou a měl jsem dojem, že mám před sebou nikoliv blázna, ale šílence." Z mladé vzpurné, rozmazlené a panovačné "žeprý-heprý" anarchistky se stala nerudná babizna, která nerespektovala ani základní pravidla slušného chování. Když si nechala konečně vyhotovit zubní protézu, klidně si ji vyndala z úst přímo u prostřené tabule. Levou rukou ji podržela stranou stolu, opláchla sklenicí vody a strčila zpět do pusy. U stolu seděli hosté. Už od sňatku, pokud nebylo po jejím, projevovala svůj nesouhlas nekončícím křečovitým pláčem nebo se několik let snažila zahrát tuberkulózu. Hrála dobře, skákali kolem ní všichni a nakonec ji poslali na léčení, na Madeiru. Když to zopakovala několikrát, i císaři docvaklo, že žádnou tuberu nemá, že to bude jiný problém. No prostě úplné ZLATÍČKO, jako z jedné filmové pohádky! K filmu: já chápu, že chtěli natočit něco pro děti, ale už by bylo načase natočit film pořádný. (29.10.2018)