Réžia:
Claude SautetKamera:
Jean BoffetyHudba:
Philippe SardeHrajú:
Romy Schneider, Bruno Cremer, Roger Pigaut, Claude Brasseur, Francine Bergé, Sophie Daumier, Nadine Alari, Madeleine Robinson, Xavier Gélin, Pierre Forget (viac)Obsahy(2)
Ve vynikající charakterové studii, která byla v roce 1980 nominovaná na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek, se Romy Schneiderová představí v hlavní roli Marie, průmyslové konstruktérky na prahu čtyřicítky, která na začátku filmu oznámí svému milenci (Claude Brasseur), labilnímu alkoholikovi, že potratila jeho dítě a odchází. Krátce nato se Marie setká se svým bývalým manželem Georgesem (Bruno Cremer) a nehledě na jeho nový vztah mu znovu padne do náruče. Obyčejný příběh o každodenním životě tří obyčejných lidí a jejich přátel, kteří mají ty samé všední starosti. (Cinemax)
(viac)Recenzie (42)
Romy, Bruno a Claude, a přesto jen 3*? Když příběh je odtažitý, hlavní postavy nepřístupné a divákovi je jedno, jak to celé dopadne, body nezachrání ani původní dabing s ojedinělým počinem ČT, která scénu vystřiženou při premiérovém vysílání nově dodabovala (tleskám, tak se má zacházet s původními dabingy). Marie se motá mezi Sergem a Žoržem, ale jak to celé dopadne, vás možná zajímat nebude. Scény s kamarády byly otravné, to venkovské bydlení s partou přátel mi připomnělo jeden Allenův film. ()
Pokiaľ sa pozeráte na pekných a relatívne dobre zabezpečených hrdinov tohoto filmu a ich obyčajných životných príbehov niekde z diaľky, tak im môžete závidieť. Pokiaľ ste svedkami ich rozhovorov, tak si už tak istí nie ste a vidíte, že majú podobné problémy, ako ostatní a pokiaľ sa v ich kruhoch pohybujete, tak aj chápete, prečo sa niekto z nich počas príjemného záhradného večierku po pár panákoch môže pokúsiť o sebevraždu. Život je predovšetkým o boji so samotou, s odlišnosťami s opačným pohlavím a so samým sebou, čo už vieme od nepamäti a preto je od režiséra fér, že svoj film nazval Celkom obyčajný príbeh. Čo iné nás má ale zaujať v kinematografii viac. ()
Tak to ne. Docela obyčejný příběh začíná tím, že čtyřicetiletá Marie jde na potrat. Ten, s kým „to“ čeká, není špatný a vlastně je s ním docela spokojená, ale prostě protože proto. Po spoustě nezáživných peripetiích (jako ze života) připitomělá hrdinka docení svého ex. Obsazení okouzlující, ale příběh je šedivý a mozková šeď to není, přátelé. ()
Téměř čtyřicetiletá Francouzska v podání Schneiderové začíná svůj příběh rozhodnutím o potratu a končí novým těhotenstvím. S někým jiným, ale i tak zůstává sama a nakonec si další dítě ponechá. Mezi tím se odehrávají jen všednosti adekvátní této generaci v hávu konce 70. let. Nejsem z těch, kdo ve filmech hledají pro své potěšení obraz života někoho jiného, natož odraz reality. Takže za jednu v souvislosti s tím, že i v reálném životě byla Romy kontroverzní zastánkyní potratů a film tak získal zajímavý kontext. Nominace na různé ceny ale nejsou všechno a jen tak mimochodem dabing, jakým opatřili film v LK, sráží zážitek ještě níž. ()
Film svým pojetím bez velkých ambicí. Není to nějaké obrovské napínavé drama, kde divák až do konce tají dech a s napětím čeká, jak to celé dopadne. Toto je úplně něco jiného, avšak právě o to více v celku film působí opravdově. Jeho výpovědní hodnota není pomíjivá a film jako takový, má co říci i dnešnímu divákovi. Nejvíce mne zaujala myšlenka toho, jak i člověk ve středních letech dokáže systematicky konat nezávislá a svobodná rozhodnutí a přitom vlastně nikomu neubližuje, dokonce ani své rodině. Romy Schneider v tomto filmu žije pro sebe ale přesto nesobecky, jelikož miluje a ochraňuje své přátele i rodinu zároveň. Představuje jakýsi typ člověka, který už ve svých letech nemá zapotřebí poslouchat ony konvenční věty typu: Měla bys, neměla bys . Je úžasné, jak tyto negativní hlasy mnohdy od závistivé a nepřejícné společnosti dokáže ignorovat. Tomu se říká příkladná statečnost ()
Galéria (10)
Fotka © France 3 Cinéma
Zaujímavosti (3)
- Film byl v roce 1979 desetkrát nominován na Césara: za nejlepší film, režii, herce, herečku, herce ve vedlejší roli, herečku ve vedlejší roli, scénář, hudbu, kameru a zvuk. (Snorlax)
- Za roli v tomto snímku obdržela Romy Schneider v roce 1979 cenu Davida di Donatella a Césara. (Rosalinda)
- Pátá a poslední spolupráce režiséra Claude Sauteta a Romy Schneider. (MI-380)
Reklama