Dve slová ako kľúč

Na jednu stranu si cením toho, že v Čechách vznikl film, který si klade spirituální otázky. Bavily mě i pestré lokace a šarmantní Pierre Richard. Ale to je bohužel tak všechno.  Příběh se na začátku odvíjí poněkud zmateně, následuje mnoho sekvencí, které se snaží vyždímat nejake emoce, ale je to akorát patetické a na sílu. (A stejný problém jsem měla i s Úsměvy smutných můžu.) A celkové vyznění... Přijde mi smutné, že postava spisovatele hledá onen otcovský princip, jeho pochopení a přijetí kdekoliv, jen ne ve své vlastní rodině, která mu tvoří v jeho osamělém narcismu jakousi kulisu. A stejně tak ta sekvence kde se zfetuje, jde se projít a potká kámoše z léčebny. A třeba to může být naprosto přelomový okamžik pro jeho další života běh, ale nemám pocit, že by se to podařilo převést a přenést na diváka. (01.09.2023)

Mystické hledání „klíčových slov“, kterých znění zná pouze Josef Formánek a boský Tolték Jarda Dušek. Tohle poselství si musíte vysedět, jinak pro vás Dvě slova budou jenom změtí navzájem nesouvisejících příběhů hlásajících citáty ze sociálních sítí. Na mne byla tahle hloubka až příliš hluboká a dost možná proto, že na rozdíl od právě Duška nebydlím v jurtě, jsem se stal trosečníkem ve světě ezoterického balastu……..a to prostě nechceš!!! (05.01.2024)

Asi jsem nepochopil, co tím chtěl básník říct. Zatím co "jednička" měla hlavu a patu, člověka to donutilo se zamyslet. Tady tvůrci vsadili na exotická místa, cizí jazyk a tak různě, ale nemělo to absolutně žádné propojení, vůbec to nemělo pointu... Jako kdyby se jednalo o 4 filmy sestříhaný do jednoho nudného.. trapas .. (25.10.2023)

Ten film je tragicky přesnou diagnózou stále sílící ezo scény prodejců duchovního fast foodu. Vůbec neupírám, že cestováním po světě a felením se šamany, bráhmany a indiánským kmeny mohli tito lidé dojít hlubšího duchovního poznání. Bohužel jim chybí elementární schopnost tohle poznání přeložit do něčeho jiného než do nesourodého, blábolivého, patetického a křečovitého spletence, který sází na to, že v touze po poznání divák obětuje elementární soudnost a nároky kladené na film jako narativní médium. Prožitá a vyslovená moudrost zní nakonec jako parodie na špatný instagramový účet životních motivátorů. Život je jako velryba, protože tě překvapí a pak zmizí? To mě poser. Život je jako velryba, protože se líně převaluje a nakonec uvízne na suchu. Život je taky jako velryba protože zpívá písně, které nakonec zmizí v hlubinách. Bookujte mi místo na Goshárně, udělám to levnějc než čmelák Igor. Tohoto poznání jsem při sledování random generátoru katarzí od Dana Svátku došel já: Lepší je zůstat navěky slepý než než si za zvuku bubínku nechat vypíchnout mozek z hlavy. A pokud je poselstvím filmu i to, že střízlivost je peklo: mission accomplished. (03.08.2023)

Narozdiel od Usmevov smutnych muzu, film zdaleka necieli na tak siroku skupinu divakov, preto ma tak nizke hodnotenie. Velmi dobre si dokazem predstavit aj jedincov, ktori z kinosal poutekali skor, ako stihli skonzumovat svoje kybliky s popcornom. Film sa vyhyba vsetkym "zasadnym" problemom "modernej vyspelej" civilizacie, ako je zachrana planety pred globalnym oteplovanim , zachrana ludskej rasy pred "najhrozivejsou virusovou" hrozbou vsetkych cias. Absentuje v nej veskera homoagenda a dokonca aj nenavist voci Putinovskemu rezimu. Nic pre pravdolaskarov , za to niektori jedinci z dezole ezo-sceny si urcite pridu na svoje. (01.12.2023)