Hodíme sa k sebe, miláčik...?

Film, na němž mě nejvíc zaujaly 3 věci: 1) to, jak strašlivě za těch skoro 50 let zastaral (opakování vtipu s vyprodanými kroužky na záclony - v prodejně železářství na Staromáku, příšerné dobové kostýmy a účesy, dnes již nemyslitelné mytí auta na břehu Vltavy v pražském centru, dnes již nesrozumitelné narážky typu "Fifi pírko", všichni tam neustále a všude kouří, a kapitola sama pro sebe jsou megatrapné scény s předpotopním počítačem, respektive rekvizitou, která je za něj vydávána), 2) to, že tam snad polovina herců nosí paruku (u Brejchové bych za to ruku do ohně nedal, ale jako paruka mi to přišlo fest, a minimálně u plešouna Bláhy a Zázvorkové jsem si tím naprosto jistý, protože u něj si nevybavuji, že bych ho někdy jindy viděl s vlasy, a u ní chápu, že z ní potřebovali těmi umělými šedinami udělat Vikyho tetičku, protože ve skutečnosti on byl dokonce o 2 roky starší než ona), 3) a konečně mě nesmírně překvapilo, že film nijak netematizuje na tu dobu překvapivý fakt, že je manželství hlavních postav po 10 letech stále bezdětné, pro což mě jako jediné vysvětlení napadlo, že si chtěl prostě Schulhoff ulehčit práci, protože výskyt dětských postav by mu to komplikoval. Každopádně přes všechny mé výtky k tomu, jak to beznadějně zastaralo a jak je použitý humor místy hloupý, respektive dost nenáročný (najmě v postavách ztvárněných Menšíkem, Peterkou, Jirouskovou a Filipovským), přesto se tomu nedá upřít, že to finále na bytě je celkem vtipné, a že ten nápad s lidmi, kteří svěří svůj výběr partnera moderní technologii, byl možná trochu vizionářský, protože jsem si u toho prostě nemohl nevybavit dnešní dobu, kde se stalo normou digitální seznamování, kdy je výběr protějšku více či méně také řízen strojově. Navíc když člověk ví, že Brodský a Brejchová byli manželé i ve skutečnosti (a hlavně jak to s nimi dopadlo), tak to tomu filmu dodává další významovou rovinu, ze které je člověku lehce smutno. (02.05.2023)

Výborná dvojica Brodský - Brejchová a Janžúrová - Peterka. Aj Rázlová, Zázvorková, Menšík a Bláha hrali skvele. Dej zábavný, hysterické scény, boj o kroužky do záclon, a ten záver, všetko spolu ladilo. Chladne a racionálne pôsobiaca pani doktorka v úlohe Rázlovej a na opačnej strane hysterická Marta, veľmi vhodne sa zvolili herci na tie role. Gaučový a stále hladný Viky a elegán pán skladatel Petr Karát detto. A do toho primitívnejší a prostoduchý inštalatér, zahraný Menšíkom. O Peterkovi a Janžúrovej ani nehovorím, tým to spolu vždy ladilo. (18.03.2018)

Kto nežije v manželstve alebo aspoň v nejakom inom partnerskom vzťahu, tak nepochopí pravdivosť a reálnosť výpovede tejto komédie. Výborná zábava a dokonalé herecké výkony. Až na ten rozháraný koniec tesne pred záverom by som aj scenár označil za bezchybný. –––– On ty ženský snad loví na kroužky na záclony. –––– Miluji sledovat Branky body vteřiny. – Tak tomu říkám ideální splynutí duší. (18.08.2013)

Jistě, pokud se kritici naváželi do úrovně či uměleckých hodnot Schulhoffových komedií, mají pravdu. Ale na druhé straně dobře vystihli divácký vkus a potřebu pobavit se spolu se známými herci a dobrými dialogy. A to jim Schulhoffova řada nabídla tak, že se na tyto filmy dá koukat i dnes (a poněkolikáté). Narozdíl od kritiky vysoce ceněných uměleckých děl oné doby - většina z nich dnes v podstatě nikoho nezajímá (02.10.2022)

Co si budeme povídat, cáklá komedie, nijak zvlášt' nevybočující z řad tehdejší české tvorby, ale člověku je milo si u ní občas odpočinout, obsazena je výborně. Mám ráda Janžurčino střelený "HAHAAA!" a jak ukončí telefonát s naprosto cizím člověkem: "Nazdar!" :-). Taky je hezký: "Dobrý večer, promiňte, dovolte, abych se představil, jsem hudební skladatel Petr Karát." "Rimskij Korsakov." (23.10.2011)