The Beatles: Get Back

V podstatě se nejedná o nic jiného, než osmihodinový záznam o skupině čtyř týpků, co natáčí jedno album – navzdory neustálému mumraji kolem, přicházejících a odcházejících hostů a také faktu, že nové album začínají s naprostou tabula rasa. Jenomže ti čtyři týpci jsou Harrison, McCartney, Lennon a Starr – natáčejí jedno z nejlepších alb na světě „Let it Be“, mumraj tvoří filmový štáb (jehož kamery natočily více než 60 hodin materiálu) a jejich tým, a přicházejícími a odcházejícími hosty jsou celebrity (Peter Sellers!) a členové rodin. Sledovat tu tryskající tvůrčí energii je čirá radost. Když McCartney z doslova ničeho vykřesá nesmrtelné „Get Back“ a vy máte možnost sledovat zrod písně od prvních akordů až po finální podobu, jednoduše musíte smeknout. V další chvíli pak Lennon blbne, dělá obličeje a do toho jenom tak v rámci rozcvičování celá kapela zpívá různé provařené fláky – protože tyhle kluky to pořád hrozně baví a hudba je pro ně „alfa omega“ (a shodou okolností zdrojem obživy). Nakonec dojde i na určité tenze – ale není to nic dramatického, snaží se to řešit, protože jim záleží jeden na druhém a vždycky „v tom byli spolu“. Ten pocit vzájemné sounáležitosti, kus společného osudu, byl pro mě asi zdaleka nejdůležitější. Nesledoval jsem firmu na hity, ale čtyři chlapy, co díky svému nesmírnému talentu dali světu pořádný žvanec hudební historie (včetně pro mě niky nepřekonaného živého vystoupení na střeše Apple Studio v Londýně, jehož záznam jsem viděl jako kluk, a už to ve mně zůstalo). A pokud jsem si to užil já – jako člověk, co neumí zpívat, ani na cokoliv hrát – nedokážu si představit, co musí prožívat ti, co hudbu dělají. Ti musí explodovat. (16.02.2022)

Předně: tohle dílo je míněné jen a pouze pro fanoušky Beatles. Kdokoliv jiný se bude myslím většinu času strašně nudit, ale pro fandy je to prostě nádhera. Sledovat ten tvůrčí proces vzniku známých písní, atmosféru, jaká tam v té době byla a jak to všechno probíhalo mě neskutečně bavilo. ___ Hodně zajímavé pro mě bylo reálné nahlédnutí do povah jednotlivých Brouků: Paul McCartney jako skladatelský génius, skvělý muzikant, ale i trochu ukecaný a lehce manipulativní člověk, kterému se těžko odporuje v jeho vizích a který občas vytváří trošku dusno (případně jeho povídání většina zúčastněných začne ignorovat). John Lennon jako druhý skladatelský génius, je vidět ta chemie mezi ním a Paulem (chtěla bych vidět, jak tohle skladatelské duo fungovalo nějak ten rok zpět), na druhou stranu flákač, co chodí pozdě, dělá sice legrácky, ale je to prostě  rebel a hodně v oblacích. George Harrison, který skládá raději doma v soukromí, přítomnost kamer si moc neužívá, občas ho asi dost štvou Paulovo požadavky a cítí už se ve skupině zjevně trochu upozaděn. Ringo Starr, kterému říkají Richie a působí na mě jako obrovský pohodář a takový tajný tmel kapely mi přišlo (Kouzelná scéna, kdy zamilovaně kouká na Paula se slovy "ten hraje tak krásně na piáno, že by se na to člověk vydržel koukat hodiny),. Až mě překvapuje, že jsem o něm četla, že mlátil svoji manželku (což o sobě řekl sám) a podobné věci. Yoko Ono, která asi neví roupama, co by, když může denně sedět na židli ve studiu a koukat do blba. Na druhou stranu, jak je nejen tady několikrát zmíněno, nepřijde mi, že by to byla ona, kdo zavinil rozpad Beatles - možná urychlila Johnovo rozhodnutí, ale ono by to tam asi dospělo tak jako tak. ___ Zajímavé je se zamyslet nad tím, že klukům bylo v té době teprve 26-29 let, jaký zápřah musel jejich život do té doby být a jak vyspěli / změnili se a přehodnocovali svoje životy. ___ Kromě tvůrčího procesu mě hrozně bavilo sledovat to obyčejné tlachání, na kterém bylo vidět, jak jsou vlastně všichni v pohodě většinu času, jak se smáli na bulvárním tiskem a jak vlastně nejspíš všichni chápali, že se jejich cesty někdy v brzké rozejdou. Ale spojovala je hudba, přístup k ní, vášeň a radost, to, že budou  vše nahrávat živě (John: "Edit? You are not talking to the Bootles!") ____ Samotný koncert na střeše Apple, to je třešinka na dortu a je úplně boží sledovat, jak si to všichni užívají, včetně George, který to původně nechtěl a pak tam zapíná zesilovač, když jim ho Mal vypnul. Je to naprostá bomba a je škoda, že na recepci vyměkli a ty policajty pustili nahoru tak brzo. Zajímalo by mě, jestli ten mladík byl fanda Beatles a byl totálně profesionální, nebo jestli je nesnášel :-D ___ Jsem jednoduše z toho, co tu Peter Jackson nastříhal, naprosto nadšená a Get Back a Don't Let Me Down teď nedostanu dlouho z hlavy. (13.12.2023)

Opravdu vyčerpávající portrét nejgeniálnější a nejvlivnější kapely v dějinách hudby vrcholící legendárním vystoupením na střeše, které trvalo sotva půl hodiny, zatímco délka tohoto dokumentu se blíží nikoliv 6 ale 8 hodinám. Tehdy to mohlo vypadat jen jako nemístný úlet stále divnější kapely, ale z dnešního hlediska jde o zdokumentování posledních okamžiků kapely, která se stala nesmrtelnou. (19.12.2021)

je skoro k neuvěření,že už je to víc jak padesát let,co se tohle celé odehrálo a co se Beatles nakonec rozešli každý po svém.Peter Jackson se chopil restaurování původních záběrů a z hlediska kvality to dopadlo skvostně a Get Back vypadá jako kdyby vzniklo relativně nedávno.Co už úplně nevyšlo je stopáž,která je extrémní a třeba v případě druhé "epizody",která je komplet ve studiu,celou dobu se tam jen povídá a má skoro tři hodiny je to až k nevydržení.Dobrovolně sem si tak celý dokument rozdělil do menších částí,protože dokoukat to najednou podle mě není v ničích fyzických silách.Lehce to tak sráží to,že je to jinak zajímavé a solidně to funguje nejen jako sonda oné doby,ale hlavně jako vhled do zákulisí tvorby jedné z nejslavnějších kapel ever.V tomhle případě navíc ozvláštněné tím,že šlo o jejich poslední spolupráci,což v té době narozdíl od diváka nikdo nevěděl...80% (27.12.2021)

Pro každého beatlofila osmihodinová extáze (8 hodin? Nebylo těch natočených materiálů na 60 hodin? Kde je ten zbytek?!), vhled, jak to tenkrát, při natáčení filmu a desky vypadalo. Škoda, že se oboje týká dost možná nejslabšího alba v diskografii nejlepší kapely ever. Ale pořád je to nejhorší album v diskografii Nejlepší kapely ever, takže... (No, být kamery při natáčení takového Revolveru, White Alba nebo samozřejmě i toho Sgt. Peppera... wow wow wow). Jak už tu určitě zaznělo vícekrát, je fajn, že nám, fanouškům, Peter Jackson potvrdil, že ta atmosféra tenkrát nebyla až tak napnutá, jak se nám někteří životopisci snažili namluvit, přeci jen dokázali Brouci po Let it Be ještě natočit jednu ze svých nejlepších placek- Abbey Road. Sypat se to začalo až o něco později. Co mi ještě tento dlouhý dokument dal? Miluju Paula i Johna, ale kapelu bych s nima mít nechtěl (chudák George). Naopak s kým bych desku natáčel moc rád, je/byl George Martin. Jsem nadšen, vidět tyhle čtyři legendy při tom, co jim bylo tak přirozené, dívat se jim pod prsty, vidět, jak se natáčela ta která pecka, kterou jsem slyšel už aspoň tisíckrát... Zkrátka i když je, jak už jsem psal, Let it Be nejméně povedenou deskou Beatles (kterou posléze ještě víc pokazil Phil Spector, pokud můžete, vždycky dejte přednost vydání Let it Be... Naked), přestože je vidět, že už zdaleka nebyli tou semknutou jednotkou (George už je myšlenkami na sólové dráze, Paul nenaplňuje své ambice a John... je myšlenkami kdo ví kde), pořád jsou to kurva The Beatles! (Btw ta Yoko Ono, samozvaná nedoceněná avantgardní umělkyně, ale měla taaak moooc volného času...). (27.08.2022)