Drsné mesto

Olivier Marchal byl měl točit víc filmů. Jednak má nepozchybnitelný talent a taky má námětů na rozdávání. Se zamotaného a zvraty hýřícího scénáře by šly natočit tři skvělé šlapající kriminálky. Nebo jedna překombinovaná, doplácející na přílišné ambice a rozředěnou ústřední linii. Atmosféra i herci jsou tradičně perfektní, postavy se chovají uvěřitelně a ze svého vytříbeného stylu Marchal neztratil vůbec nic. Jen ten příběh měl pořádně proškrtat a odpustit si poslední tři minuty. (06.11.2020)

No, tak to byla síla! Takový konec jsem asi ještě nikdy neviděl, u žádné krimi, české, francouzské, britské či americké. Nikdy. Marchal tohle řemeslo umí sakra dobře a jemu asi bude těžko někdo vyčítat nereálnost nebo nesmyslnost. Na Marseille mám hezké vzpomínky na třídenní pobyt, ale žít bych tam trvale určitě nechtěl. A nejsem si jistý, jestli po tomhle snímku někdy zatoužím po Korsice. (07.01.2021)

Tak nám Olívie spatlala další napínač, tentokráte za jakoukoliv Netflusovou cenu. Výsledkem je sterilní, nenápadité, necharismatické, plagiátorsky přiblblé, rigidní a pozlátkově nudné dvouhodinové pozérské defilé přiteplených šestistopých progelovaných melírů a ondulátů v kundách z Boženky, kterým instáčová produkce zakázala půl roku před natáčením používat žiletky a marně jim přiholovali držky šmirglpapírem, aby vypadali jakože drsnodrsně, a nikoliv jako plakátové buzny. Oproti některým předešlým Oliviiným kouskům jednoznačný propad do žumpy prázdné, toporné, instantní prudy bez chuti a zápachu s rychlokvašnou akontextuální BLM tupokoncovkou a filmařskou hodnotou reklamy na Starý Špajz či otvíráku libovolného kolonoskopického festivalu. Maršále, Maršále, tentokráte píši téměř nedostatečnou! (02.11.2020)

Já ten francouzský krimi žánr fakt miluji. Země galského kohouta se s ničím ve svých detektivně laděných snímcích nemaže, většina zúčastněných postav se dá zařadit mezi lidský odpad, filmy oplývají pesimistickým nádechem, kde nikdo nemůže věřit nikomu, nebojí se ukázat brutalitu či pořádného zamotání kartami v hlavním příběhu (USA začíná za Francií v tomto žánru dost zaostávat, prostě to naturalistické zpracování mě vždy něčím dostane). No a Rogue City je perfektně namixovaný koktail všech těchto aspektů. Olivier Marchal patří mezi tu nejvybranější smetánku režisérů z Francie, na jeho filmech je vidět, že on osobně působil u policejních sborů, protože takový ten náhled pod pokličku fungování kriminalistů a dalších složek funguje jednoduše mistrně. Filmu malinko možná škodí to nepřeberné množství postav, než se zorientujete, tak to nějaký čas potrvá. Na druhou stranu, skoro všechny otazníky mi byly v průběhu zodpovězeny a pak jsem se v těch jménech již dost chytal. Akce špičková, vždy kratší, o to ale údernější a brutálnější, to Francouzi umí (scéna na staveništi absolutně luxusní záležitostí). Hlavní hrdina sympatický a charismatický jedinec. Možná bych šel s hodnocením spíše k 70 až 75 procentům, ale ten konec mi málem vyvrátil čelist, čuměl jsem jako puk, že se toho autoři teda vůbec nebáli. Za mě 8/10 (09.11.2020)

Asi najlepší film, schválne nepíšem seriál, na Netflixe, ktorý som za poslednú dobu videl. Veľmi dobre mi sadli aj predchádzajúce filmy O. Marchala, podľa toho presne viete odhadnúť ako bude jeho nový film vyzerať. Skorumpovaný policajti a gangstri všetkého druhu tvoria základ navonok zamotaného príbehu, ktorý je v podstate veľmi prostý. Postáv je tu pomerne dosť, občas sa mi stalo, že som sa na chvíľu v dialógových scénach zamotal, pretože veľké množstvo mien divák nestíha nasať, ale rýchlo som do toho prišiel. Akčné scény sú pomerne reálne natočené, krátke a drsné. Samotný záver vyvoláva rôzne reakcie ako som si všimol, ale mne sadol dokonale. jednoducho nekompromisný, drsný ako reálny život. Má to však jednu veľkú chybu, ten veselý hudobný podmaz mi k tomu vôbec nesedel. Chcelo to temný doprovod, škoda. Super film, ktorému nechýbalo veľa k plnému počtu. 80%. (01.11.2020)