S čerty nejsou žerty

Nejlepší česká pohádka. Popelka je milá, Pyšná princezna klasická, Šíleně smutná je muzikální...ale pro mě jsou zatím Čerti (než příjde Troška s Princeznou ze mlejna III, hádám) tím nejlepším... Jednak je to do posledního človíčka DOKONALE zahrané (Preiss, Heřmánek, Nárožný, Kemr, Vetchý, Dlouhý, Vydra, Krečmerová - krásně odporná macecha, se vším všudy), má to poctivou pohádkovskou myšlenku, šmrnc, vtip a vůbec všechno co má správná pohádka mít, včetně dobrého konce... Navíc je tak nějak... distinktivně česká... A jakou jinou devízu chtít po tak výsostně českém žánrtu jako je klasická hraná pohádka? 100% (21.06.2006)

Hned několik věcí je tady špatně. Předně odbytý úvod, komentovaný Munzarem ne právě přesvědčivě. Potom nepochopitelný způsob, jakým Anna Máchalová v pekle objasňuje svou totožnost: „Já jsem Petrova babička, ne macecha.“ (Nehledě k tomu, že tato do pekla omylem přivlečená žena, která si má čertův omyl odpracovat a je tedy hrdinkou typické pohádkové situace, by si zasloužila vlastnější charakteristiku než jen být něčí hodnou babičkou.) Dále vyznívá poněkud hloupě, že první Petrovo přání (vzít babičku z pekla domů) mu diktuje ona, místo aby „jedno přání už mám“ konstatoval sám. Pak ta trapná aférka se zlatým jablkem: Jelikož divák není upozorněn na fakt, že nejbohatší princ (Vydra) je labilní imbecil, těžko může pokládat jeho chování za uvěřitelné. No a na konec wtf věta „ono jí u nás nebude zle“. Tak o co tedy u ďasa jde? Než tyto drobnosti lze přejít. Vcelku tady klape úplně všechno. Má to spád i atmosféru, obé dokonale umocňuje hudba. Uhlíř si dal opravdu záležet. Úderný fór na každém kroku (třeba "No otevřete ty dveře"). Dlouhý s Vetchým oba kvalitní. Heřmánek, Preiss, Kemr, Kretschmerová... všichni boží. Ale největší guru je kaprál Nárožný. Při každém dalším zhlédnutí mám u tohoto filmu záchvaty. K problematice čertů: Jsou to tady sice lůzři, ale celá ta vnitropekelná prskanice je prostě dokonalá. (Např. Heřmánkova Lucifera jsem do dneška nerozdýchal.) Peklo je zkrátka nevlídné místo, kde nikdo nikoho nemá rád. A že je spravedlivé? No když z české mysli zmizelo Nebe jako vážně braný garant spravedlnosti (a milosti), musí tuto úlohu alespoň částečně suplovat Peklo. Jestli je to dobře nebo špatně, je otázkou. Vůbec analýza pekla a ďábla v českých filmových pohádkách by vydala na zajímavou kulturněantropologickou diplomku. K problematice žánru: Jára Cimrman by měl z této pohádky jistě radost, kdyby viděl hrdinovu veskrze racionální volbu nevěsty pro finální svatbu. Zamiloval se do svůdné Angeliny, posléze však velmi prozíravě žádá o ruku Adélky, jejíž charakterová plochost ve srovnání s Angelinou je nepřehlédnutelná na první pohled. Přišel snad v pekle na jiné myšlenky? Nebo je to podobenství, které jsem nepochopil? (07.04.2013)

Dlouho mi trvalo, než jsem se k tomuhle českému pohádkovému skvostu dostal. Důvod? Jako dítě jsem si několikrát spletl právě tuhle pohádku s Hrátkami s čertem..a když jsem zjistil, že se jedná o něco jiného, se zklamáním jsem televizi vypnul. Naštěstí jsem se po dlouhých dvaceti letech k tomuto hezkému počinu Hynka Bočana dostal, zanechal předsudku a téměř vítězoslavně jsem pohádku zhlédl. Ztvárnění pekla v čele s luciferem Karlem Heřmánkem nemá v českém (a to minimálně v českém..) filmovém světě obdoby. Nemůžu než souhlasit s názorem monologovým o tom, že pohádky byly kdysi dětem tak blízké, protože byly autory brány jako jim rovné..oproti dnešním trendům, kdy jsou děti - bohužel - považovány za jednoduchá stvoření. :( Proto vivat čertům jako je Ondřej Vetchý, mlynářům jako je Vladimír Dlouhý, ale i záporňákům v podobě Viktora Preisse či Jaroslavy Kretschmerové.. (23.05.2007)

Pohádka, kterou jsem, kdoví proč, jako malý capart nedokázal plně docenit, ale čím jsem starší, tím ji mám radši. Má všechny atributy, které má správná pohádka mít, k tomu výrazný humor, protagonisty (v těžké konkurenci mám ale nejradši Hěřmánkova knížete pekel), spoustu překážek pro hlavní hrdiny a Uhlířovu geniální hudbu, nad kterou mi srdce plesá. (17.12.2007)

Znáte to  - Bylo nebylo, dávno nedávno, jedno knížectví. A v něm tenhle mlýn. Rukou pevnou a pracovitou tu vládl mlynář Máchal se svou ženou. Ti měli syna Petra, kluka jak má být. Takhle šťastně a spokojeně by si Máchalovi žili, nebýt toho, že … že se jednomu knížectví zdálo, že se v druhém mají lépe, a to že je příčina, proč se v prvním mají zle. A třetí knížectví počkalo, až se první dvě pobijí. Čtvrté knížectví dělalo totéž, páté se přidalo k třetímu, šesté k čtvrtému a sedmé zbrojilo a čekalo, až jak to dopadne.“ Bylo to, jako kdyby všichni ztratili rozum. Války mezi knížectvími se vlekly celých dlouhých 10let. Úvod jak do Sedmileté války nebo Války o rakouské či bavorské dědictví. Netradiční úvod, dnes už excelentní tradiční pohádky. Kvalit je velmi mnoho: herecké obsazení, kostýmy, prostředí v pekle i na zemi, scénář, nezapomenutelné hlášky, příjemný humor, hudba, choreografie soubojů atd. atd. Ve Vyškově ve vojenském kině Palcát bylo zvykem, možná spíš tradicí, pouštět nově nastupujícím vojákům základní služby tento film. Myslím, že to byla dobrá volba. (10.01.2022)