Zelený rytier

Kvalitních fantasy není nikdy dost. To dokazuje i fakt, že od roku 2003, kdy do kin dorazil závěr trilogie Pán prstenů všichni očekávají film, který by se této legendární trilogii dokázal alespoň vyrovnat. Pochopitelně se za těch 17 let povedlo pár opravdu velmi povedených fantasy, časem se ovšem ukázalo, že jich přeci jen jako šafránu. Novinka režiséra Davida Loweryho dopředu slibovala velké věci a i přes skromný rozpočet (15 milionů dolarů) slibovala dle ukázek skvěle vizuálně vypadající a celkově velmi lákavou fantasy. Je ovšem Zelený rytíř ovšem opravdu takovou peckou?   Je, člověk by ovšem neměl očekávat epickou fantasy, která bude kráčet právě ve stopách Pána prstenů či Hobita. Zelený rytíř je především příběhem o fyzické i duševní pouti, která je vizuálem naprosto strhující. Kamera Andrewa Droze Palerma je přesně tak nádherná, jak slibovali trailery a jde o jeden z nejlépe vypadajících filmů za hodně dlouhou dobu. Za zmínku též stojí naprosto fenomenální výprava, která i přes onen komorní rozpočet působí velkolepě. Vizuální pojetí naprosto sedí k celé atmosféře filmu a pak už jen zbývá samotný příběh. Lowery to celé diriguje očividně naprosto schopnou rukou a servíruje temné fantasy, kde je vše na správném místě.   Zelený rytíř je ten typ filmu, který je schopen diváka naprosto pohltit. A to ne proto, že by šlo o skutečně velkolepou a epickou fantasy, kde by hlavní hrdina bojoval s desítkami tisíc nepřátel. Spíše než o epiku Lowerymu skrze scénář a režii jde o duševní cestu hlavního hrdiny. Jde o pomalu budovaný film, což pro nejspíš pro spousty diváků bude kámen úrazu. Je to škoda i právě kvůli tomu, že Zelený rytíř je jedním z nejlepších fantasy filmů posledních let. Ovšem ne tím, že by měl dvakrát blízko právě k takovému Pánovi prstenů.   Jde o fascinující zážitek, který kromě dechberoucího vizuálu servíruje i právě silný příběh o hrdinství a vlastní víře. Lowery neservíruje vděčnou podívanou, přesto je Zelený rytíř nádherný a zároveň tak trochu emocionálně nepříjemný zážitek. A to i díky fenomenálnímu výkonu skvělého Deva Patela.   Patel v Zeleném rytíři předvádí dost možná nejlepší výkon ve své kariéře. Proměna jeho Gawaina naprosto funguje, Patel dokáže v rámci jednoho filmu přijít se dvěma polohami jedné role. Z lehkovážného rytíře se stane rytíř přemýšlející o svém údělu a vyrovnávání se dost možná s nevyhnutelným osudem. Patel, který se na první dobrou dost možná do role rytíře nehodí se objevil jako jasná castingová trefa a dokázal, že by v Hollywoodu mohl dokázat i v následujících letech zajímavé věci.   V rámci žánru fantasy jde vlastně o strašně příjemnou a skvěle fungující změnu. Síla Zeleného rytíře totiž skutečně netkví ve velkolepých sekvencích, ale v pomalém, hypnoticky fungujícím vyprávění. Gawain se vydává na výpravu, která ovšem i přes pomalejší tempo dokáže být napínavá a skutečně děsivá. I přes menší rozpočet je CGI na velmi kvalitní úrovni (liška!) a kromě Deva Patela ve svých rolích skvěle fungují i Alicia Vikander, Joel Edgerton, Sean Harris nebo Barry Keoghan.   Lowery si sám film stříhal a přiznal, že odklad způsobenými pandemií COVID-19 využil k přestříhání filmů a těžko si představit, že film mohl ve výsledné podobě sestříhat líp. V Zeleném rytíři funguje naprosto vše a skvělé je též to, že film skvěle pořád funguje jako příběh z reálného světa s fantasy prvky. Soundtrack Daniela Harta je navíc též naprosto fenomenální, což jen podtrhuje fakt, že je Zelený rytíř skvěle fungující záležitostí prakticky ve všech bodech.   Děj navíc pomalu plyne k fenomenálnímu finále, kdy veškerý uplynulý děj vede k té nejlepší možné tečce. Téma existenční krize je dovedeno k závěru, kdy pořád zdánlivě jednoduchý příběh odhalí ty největší možné vrstvy. A vyvrcholení vztahu Gawaina a Zeleného rytíře má potenciál na to, aby divákům dlouho zůstalo v hlavě. Od samotného počátku Zelený rytíř působí slibně, teprve v závěru ovšem definitivně dokáže utvrdit svou dokonalost.   Lowery jednoduše natočil naprosto skvělou fantasy, která ovšem velmi pravděpodobně nebude pro každého. Naprosto perfektní záležitost, která má kromě skvělého vizuálního vzhledu též spousty výtečných myšlenek a především famózní casting, kdy se nesmí opomenout ani Ralph Ineson jako samotný Zelený rytíř. Zelený rytíř nekráčí ve vyložených stopách trilogie Pán prstenů, přesto společně s ní patří mezi ty nejlepší fantasy, které prozatím 21. století nabídlo. Dechberoucí, silná a v součtu přeci jen epická fantasy, která bude dost pravděpodobně patřit mezi nejlepší filmy roku...... (19.08.2021) (menej) (viac)