Navždy Batman

Carrey a jeho Hádankář - božsky zahraný padouch, který se směle může rovnat s Nicholsonovým Jokerem a bezesporu největší klad tohoto filmu. Nejhorší je pochopitelně šíleně barevná stylizace, zbytku (ostatní herci, režie atd.) nemám celkem co vytknout, ale na druhé straně taky co vyzdvihnout... 60 - 70 % (30.05.2004)

Dobré pokračování temného komiksového příběhu s drsnými protivníky, skvělou hudbou, dobře odvedenou filmařskou prací a konečně i Burtonovské zasáhnutí do celkové podoby snímu je znát. V hlavní roli mi však docela vadí a nesedí mi pro ni Val Kilmer, je to dobrý herec, ale má až příliš výrazné rysy "tvrďáka".... to Clooney je naprostý opak, dle mého.. (16.07.2008)

Tvrdím, že jde o druhý nejslabší díl série (hádejte, který je ten úplně nejslabší), i když pořád je to celkem dobrý film....hlavně zásluhou Chrise O'Donnela, Tommy Lee Jonese a hlavně skvělého Jima Carreyho. Val Kilmer takřka tradičně herecky nepoužitelný. No dobrá, ještě je tu Nicole Kidman, a jisté nahlédnutí do ponuré minulosti Bruce Wayna... (21.01.2003)

Schumacher se zjevně zhlédl v batmanovském seriálu ze 60. let a k jeho fraškovitému pojetí přidal neonový vizuál a skvělou akci, hlavně tu úvodní, kde Batman na poslední chvíli vyvázne z trezoru plného kyseliny připoutaného pod helikoptérou, která to pak napálí do sochy Svobody (WOW!). K tomu casting plný přehmatů a přímo zabijácké přehrávání. (09.01.2003)

„Filmový labužník zírá, divák jenom vejrá, jak nám zkonil netopejra,“ aneb Joel Schumacher nebyl stvořen pro Batmana tudíž nemohl Batmana stvořit. Po poutavých temných a zvláštně groteskních vyprávěních Tima Burtona přišli (v jeho samotné produkci) s „lacinou“ neonovou fraškou, netopýra udělali víc sexy, mocně vymodelovali latexovou prdelku (já si nemůžu pomoct, mě prostě necharismatický Val Kilmer nesednul), přihodili jeho dávného comicsového parťáka Robina a z padouchů udělali excentrické magory, kdy Jim Carey (nepřehlédnutelná hlavní postava filmu) předkládá svoje gumárenský post-grimasoidní „sežral sem vodpornéj citrón“ a Tommy Lee Jones ala Dvě tváře asi nechtěně parafrázuje Nicholsonova Jokera. Navíc prostor, který odvrácená strana mince dostala, koncentrace hollywoodských stár stejně četná, jako nášlapné miny na předměstí Bagdádu, udělali z hlavní postavy mnohdy pryžového komparsistu. Jeho boj se vzpomínkami tak vyznívá spíše comicsy, teda komicky. Ani pro mě nezajímavý hudební doprovod Elliota Goldenthala, ani slušný český dabing už na mém finálním hodnocení nic nezmění. Batman Forever zůstane v mé paměti jako modernistický paskvil, který ještě sám tvůrce dokázal „vyšperkovat“ v mnohem absurdnější blábol v jeho následném kýčovitém pokračování. Kdysi jsem dával za tři hvězdičky, po dalším shlédnutí ale jdu ještě níž. Sorry for Jim, nesorry for Joel! [4/10] (07.05.2004)