Navždy Batman

Daleko vysmívanější Batman a Robin mě paradoxně bavil o dost více - byla to sice ještě větší blbost, ale tak nějak přiznaná a ve své imbecilitě místy hrozně roztomilá. Batman navždy má kvalitnější příběh a jakousi snahu o temnější gothamský rukopis, ale většinou je nesnesitelně nudný a rozplizlý do kostrbatě pospojovaných epizodek. Kilmer je jako Batman v poho a Carrey i Jones jsou samozřejmě skvělí herci, ale jejich nekontrolovatelné kreace jen podtrhují výjimečnost Nicholsona a Heatha Ledgera, kteří své temné klauny vybalancovali o poznání lépe (i když se ocitli v daleko promyšlenějších konceptech a scénářích). Fakt nechápu, jak mohl Schumacher, režisér hned několik obdivuhodných hitů, takhle hluboko klesnout. Ta batmanovská poetika fakt není pro každého. 40% (07.02.2021)

Prihodili sa tu dve kategorické zmeny oproti prvým dvom častiam. Za prvé to bola zmena režiséra. Po snovom vizualistovi Timovi Burtonovi sa tento krát réžie chopil skúsený Joel Schumacher. Za druhé je tu nová tvár pod maskou Batmana - Val Kilmer. Ten myslím celkom dobre nahradil Michaela Keatona, ktorý hral v prvých dieloch. To však nemôžem tvrdiť o Schumacherovej réžii. V tomto filmovom žánre za Burtonom viditeľne zaostáva. Veľmi dobre sa tu predviedol Jim Carrey v zápornéj úlohe pána Hádankára. "Batman navždy" *** (29.01.2008)

Starý známý kostým se nám vrací s novým Brucem Waynem uvnitř, který ovšem jako maskovaný mstitel okopíroval veškeré manýry svého předchůdce, Michaela Keatona. Je to dobře, nebo špatně? Někde na pomezí, ostatně jako tento film. Prvních 50 minut je báječná jízda na *****, zbylá hodina je čistý odpad! V čem je chyba a kde nastává přelom? V první půli ještě příliš nevidíme z neonového Gothamu, jeho záběry za deního světla mi připommněly film Brazil. Batman ve starém kostými bojuje proti novému padouchovi, který podle děje už je nějakou tu dobu na scéně, čili nesledujeme jeho zrod. Pohled do minulosti Two-Face přijde zřejmě později. Dále je to báječně rotržitý Jim Carey, rodí se nám tedy další záporák a dialogy mezi Chase a Batmanem mě díky svým bonmotům málem dostaly pod sedačku (v dobrém slova smyslu). Navíc slušná komisková akce, hlášky... Pak se ovšem Jim Carrey stane Riddlerem, jehož stvárnění připomíná toho nejvýstřednějšího týpka z Gayparrade (nebo jak se ten sraz jmenuje) a Tommy Lee Jones je excentrikou variací na Jokera už od začátku. Když byli tihle dva na scéně asi 5 minut, málem jsem si ukousal nechty - nudou a šílenstvím, že to asi nevydržím sledovat. Okolí zneonový, čím víc se film blíží závěru, tím více se odehrává jakoby na jakési diskotéce, film připomíná jednu obrovskou na disko-kouly a léta osmdesátá, s auty z let šedesátých, sedmdesátých a možná i padesátých. Nový Batmobil je naprosto příšerný a Batloď je trapně převlečeným člunem. Batman oblíká svůj stříbrný diko-kostým a přibírá k sobě trapného Robina. Uff, uff! Schumacher si svoji prohru zřejmě uvědomil a tak závěr filmu natočil jako odkaz na Burtonovi první dva filmy - jak vizuálně, tak i s přímou jmenovitou narážkou. Takže když to zprůměruji, vyjde mi čistý průměr ;-) (18.03.2003)

„Filmový labužník zírá, divák jenom vejrá, jak nám zkonil netopejra,“ aneb Joel Schumacher nebyl stvořen pro Batmana tudíž nemohl Batmana stvořit. Po poutavých temných a zvláštně groteskních vyprávěních Tima Burtona přišli (v jeho samotné produkci) s „lacinou“ neonovou fraškou, netopýra udělali víc sexy, mocně vymodelovali latexovou prdelku (já si nemůžu pomoct, mě prostě necharismatický Val Kilmer nesednul), přihodili jeho dávného comicsového parťáka Robina a z padouchů udělali excentrické magory, kdy Jim Carey (nepřehlédnutelná hlavní postava filmu) předkládá svoje gumárenský post-grimasoidní „sežral sem vodpornéj citrón“ a Tommy Lee Jones ala Dvě tváře asi nechtěně parafrázuje Nicholsonova Jokera. Navíc prostor, který odvrácená strana mince dostala, koncentrace hollywoodských stár stejně četná, jako nášlapné miny na předměstí Bagdádu, udělali z hlavní postavy mnohdy pryžového komparsistu. Jeho boj se vzpomínkami tak vyznívá spíše comicsy, teda komicky. Ani pro mě nezajímavý hudební doprovod Elliota Goldenthala, ani slušný český dabing už na mém finálním hodnocení nic nezmění. Batman Forever zůstane v mé paměti jako modernistický paskvil, který ještě sám tvůrce dokázal „vyšperkovat“ v mnohem absurdnější blábol v jeho následném kýčovitém pokračování. Kdysi jsem dával za tři hvězdičky, po dalším shlédnutí ale jdu ještě níž. Sorry for Jim, nesorry for Joel! [4/10] (07.05.2004)

Todle ještě nebylo až tak špatný. S Burtonovými filmy to samozřejmě srovnávat nejde, ale ve prospěch filmu mluví jednoznačně Kvalitní Triky (to, že by to vůbec nemusely bejt, je druhá věc), občasné zbarvení dříve tak šedého Gothamu (tady to ještě bylo v únosném množství) - vypadá to tak nějak víc comicsověji a v každém případě Val Kilmer, kterému poloha Bruce Wayna sedla překvapivě na tělo. Rozhodně srovnatelný s Michaelem Keatonem Také občas potěší příjemně odlehčené dialogy ( "Kde šiješ?" ] Dvojice záporáků však propadla (mizerně napsaní, mizeně udělaní, a v případě Lee Jonese i mizerně zahraní - Jim Carrey dělá co může) Taktéž Nicole Kidman naprosto propadla, a rozhodně hodnocení neprospívají ani dvě scény, kde se Batman dostane do nějaké situacem a pak se z ní dostane a my nevidíme jak (podle mě se z nich totiž dostat nešlo) - především ta první mě vrtá hlavou. Batman vystřelí lano, zahakne se a jede s autem po zdi.... fajn... A jak se dostal z vertikální polohy zase do té horizontální, popř. jak se dostal zase na zem... A pak je tu ještě debiní střih, občas vůbec nevíte, co se na plátně děje...Jinak ale, i přes tydle chybičky musím říct, že první setkání s Batmanem Schumacher ještě ustál - v rámci možností... P.S. Kde se ale vzala v Gothamu Socha Svobody, nepochopím... (01.08.2006)