Smích se lepí na paty

úsměvy a cukroví se lepí na pa(n)ty, kafe voní po celém obýváku a malé překvapení v podobě velkých herců se line z obrazovky... dobrý scénář a poetické nevšedno se snoubily se stejně tak nevšední povánoční harmonií a dodaly tak ospalému odpoledni příjemnou horskou příchuť. a odteďka prozkoumávám vrzající schody. 70% (27.12.2010)

Hynek Bočan má na svém kontě řadu skvělých filmů a tohle je jeden z nich. Citlivý a posmutnělý vhled do života muže, samorostlého solitéra, jehož dostihlo stáří a samota... Už samo usazení do osamělé horské chalupy kdesi v Krkonoších je symbolické - sem člověk utíká před světem. Joska Platejz však ve své samotě štěstí a klid nenachází, latentně je u něj přítomna potřeba komunikace a vztahu coby opory. Jeho vlastní syn mu příliš jistoty a zpětných vazeb nenabízí (vynikající scéna, kdy Jozka odpovídá Heleně, že žádné děti nemá...) a ani kruh blízkých přátel a sousedů jeho vnímání životního naplnění úplně neodpovídá. Jiskru do podzimu jeho života může přinést jedině láska... Krásná smutněveselá úvaha nad pocitem a darem štěstí, nad vitalitou uprostřed rezignace opotřebení věkem a únavy z dlouhého života, nad neodvratitelností stáří... Vynikající Vlastimil Brodský (v jedné z rolí, kde hraje hodně jakoby sám ze sebe...všichni víme, z jakých důvodů a jaký způsob odchodu v životě nakonec sám zvolil... ), jakož i první liga českých herců (Kemr, Čepek, Bohdalová...), to, co Vladimír Michálek později pojmenovával ve svém Babím létě, to tu Hynek Bočan úspěšně o dekádu dříve pojmenovává také - stáří je hrozné, ale je třeba se mu postavit... (02.03.2008)

Mě se na chodníku občas taky něco přilepí na paty, ale smích to teda FAKT není ! Vlastně on se smích nepřilepil ani do tohoto filmu. Osamělost ruku v ruce se stařím musí být asi hodně smutná záležitost. Jedinou radostí na tomhle filmu jsou opravdu vynikající hererecký výkony a nádherné záběry Krkonoš. (05.10.2009)

Nejbrodštější možný Brodský ve své obvyklé podobě a formě jako svérázný samotář s kupou nápadů, chutí do nových činností, přesvědčením o vlastních schopnostech, ale přesto též s těžko vysvětlitelnou a popsatelnou skepsí z osamělosti a také z nezastavitelného stárnutí. Člověk, který si většinu ze svých trablí zavinil sám, ale nebyl by to on, kdyby jimi netrpěl. Člověk, který se rozešel ze svou rodinou, a zařídil si svoji vlastní z lesních dělníků a hajného. Člověk, který by ještě rád nalezl velkou lásku, ale dobře si uvědomuje, že pravděpodobně je na ní příliš starý. Ale hlavně tato vlastně autobiografická postava pana herce Vlastimila Brodského netrpí žádnými ohavnými rádobysymbolizujícími rysy, které tak často úplně dělají z obyčejných lidí "hrdiny" a "velké lidi". Ani náznak nepřirozeného patetismu, falešné nostalgie a zastírajícího sentimentu! Jednoduchý, a proto tak složitý a pravdivý člověk! (01.01.2005)

Melancholickou náladou je protkán tento klidný příběh stárnoucího kutila a samotáře, který touží po společnosti na své zastrčené chaloupce v podhůří Krkonoš. Vlastimil Brodský předvádí standardně nadstandardní skvělou práci při ztvárnění naivní role Jozky Platejze a sekunduje mu při tom plejáda nezapomenutelných skvělých herců. Nejlepší kus tu ale zahrála, překvapivě, Jiřinka Bohdalová, která naprosto přesvědčivě vdechla život své prohnané postavě. Obědy pro dřevařskou partu, rozmluvy nad viržinky Borodiové a věčné peripetie se ženami, to vše zosobňuje hořkosladký klenot. Ač smutný, přece veselý je tenhle film s nádechem nostalgie a tragické skutečnosti lidského bytí a nebytí. Rozhodně patří k české klasice, kterou je třeba vidět. 80% (29.11.2015)