Smích se lepí na paty

Vážně netuším, proč by se měl smích lepit zrovna na paty. Spíš to vidím tak, že se přilepil na podrážky ... na bezpočet podrážek. Tudíž ho bezpočet nohou roznesl po širokém okolí, jeho koncentrace tím pádem rapidně poklesla a popravdě řečeno - mnoho z něho nezůstalo. Tím ovšem nechci jakkoli naznačit, že by se snad proto narodil špatný film. Jistě - není dokonalý: Až příliš okatě cílí na emoce, neboť předpokládá, že správný divák je útlocitný. Až příliš neomaleně postrkuje do popředí Joskovo trochu podivínské hračičkovství, neboť předpokládá, že správný divák se chce pobavit (jen tak mimochodem - co se všestranného kutilství i obveselovacích schopností týká, s velkou převahou vede všeuměl Bohouš ze seriálu "Chalupáři" z roku 1975). Nicméně jádro příběhu je zdravé a jeho zpracování empatické. Jen je v něm až moc hořkosti a smutku a samoty - na to, aby se s čistým svědomím mohl nazývat komedií ... 3,5*. (07.05.2019)

(2x) ,,Poslední věc, kterou ve svém životě udělám, bude, že uplácám svému nosu pomník z jarního sněhu..." Hořce melancholická balada o stáří jednoho všeuměla na chalupě. Zdánlivě bezstarostně pohodový život hlavního hrdiny jde do občas trpkého kontrastu s moderním světem a mladou generací, vrcholícího v polovině filmu vážným přečinem ze strany mladých. Skutečně novou jiskrou pro Joska znamená až náhodné setkání se sympatickou ženskou, jenomže se smíchem se jaksi opět lepí na paty i smůla... Snímek, který mě dojal a vyvolal pocit lítosti i bez vyloženě citového vydírání. Provinění z minula se v dobré společnosti odpykat asi vždycky musí, ale nárok na lásku a štěstí, byť plně ze strany Anny-Heleny nevyužit, zůstává. Rozhodně nadprůměrný film, kde mě oslovil příběh, přírodní atmosféra, svéraznost hlavního hrdiny i Vlastimil Brodský s Petrem Čepkem v hlavních rolích. Také ojedinělý filmový návrat Jiřiny Bohdalové v době, kdy se dlouho věnovala výhradně televizním počinům a estrádám. Trochu místy nepříjemně na mne akorát působila elektronicky aranžovaná hudba Petra Skoumala, která asi nejspíš měla dotvářet smutek a kontrast k onomu modernímu světu 80. let. (85%) (Československá filmová výzva) // V paměti mi tento film částečně splýval s jiným snímkem z konce 80. let, rovněž s Brodským v hodně podobné roli, Utopím si ho sám, který dostal ode mne před třemi lety hodnocení nejvyšší. Zde zatím nechávám původních 4*, možná přehodnotím po opětovném zhlédnutí onoho příbuzního filmu. (05.02.2019)

Role jakoby šitá na míru ve vyším věku stále více melancholickému V. Brodskému. Jde spíše o hořký příběh, než komedii, jak je uvedeno v tiráži, v němž Joska Platejz si užívá život v přírod a vydělává a střádá kačku ke kace, zatímco jeho děti by nejraději přišli k penězům rychle a na úkor druhýhého, nejlépe Josky Platejze. Drsná scéna, kdy manžel jeho dcery, hraje ho K. Heřmánek mu přijde ukrást peníze, a ničí mu jeho svět... Na vše se přijde, a pozdě už zločinci tvrdí, že šlo o legraci... J. bohdalová hraje taky roli, která odpovídá jejím hlavním charakterovým vlastnostem. Nejlépe ji charakterizuje věta: "Až vylezu z báně, budeš už prdět do kytek". (11.09.2011)

Vlastimil Brodský v úlohe finančne zabezpečeného dôchodcu samorasta Platejza, žijúceho na chalupe v horách. Osamelý život mu spestrujú kamaráti, ktorým pomáha v lese drobnými opravami a hlavne výborným jedlom. Deti sa mu nevydarili a ako sa ukáže ani zať či nevesta. Hoci sa chváli svojím nosom/frňákom/radarom ako spoľahlivým poradcom, poštárka ho necháva chladným, ale zaľúbi sa bezhlavo do podvodníčky stelesnenej Jiřinou Bohdalovou. Tento krátky románik má však krátke trvanie, a tak sa Joska vracia k Borodyovej, jeho virtuálnej láske, ktorá sa vinie celým filmom. Pokúsi sa ju síce "zreálniť" ale žiaľ je blondína :) (15.10.2023)

Nejbrodštější možný Brodský ve své obvyklé podobě a formě jako svérázný samotář s kupou nápadů, chutí do nových činností, přesvědčením o vlastních schopnostech, ale přesto též s těžko vysvětlitelnou a popsatelnou skepsí z osamělosti a také z nezastavitelného stárnutí. Člověk, který si většinu ze svých trablí zavinil sám, ale nebyl by to on, kdyby jimi netrpěl. Člověk, který se rozešel ze svou rodinou, a zařídil si svoji vlastní z lesních dělníků a hajného. Člověk, který by ještě rád nalezl velkou lásku, ale dobře si uvědomuje, že pravděpodobně je na ní příliš starý. Ale hlavně tato vlastně autobiografická postava pana herce Vlastimila Brodského netrpí žádnými ohavnými rádobysymbolizujícími rysy, které tak často úplně dělají z obyčejných lidí "hrdiny" a "velké lidi". Ani náznak nepřirozeného patetismu, falešné nostalgie a zastírajícího sentimentu! Jednoduchý, a proto tak složitý a pravdivý člověk! (01.01.2005)