Zomrieť mladý

Koukal jsem na džůlii robrtsovou aka pryťyvomen, kterak pečuje o rakoviňáka kempla skota, jenž dlí na haciendím bat hradě svýho otce, zlýho bohatce, zatímco on jí pod dohledem majordoma způsobuje vlhnutí vulvy promítáním oprásků nahých ženštin namalovaných Klimtem. To vše vyplněno nekonečnejma blábolama, který degradujou  nemocnýho člověka na blba, věřícího v ženskou empatii k parťákovi. Což je u zrzky, co si patlá majonézu na kebuli nesmysl, stejně jako u každý jiný samičky našeho druhu. Pak nastává nejvíc iracionální moment - okamžik, kdy kempl jeden večer vydáví troje běžný vnitřnosti a hned druhej večer sedí naprosto ve formě se zrzkou už bez majonézy na bedně v opulentní nudný reštyce, aby po vysvětlení problematiky carpaccia džůliji, zažil excitaci lidství v černošský dupárně, kde ho seznámila s životem proletarijátu. V záchvatu lidství humunkula kempla hupsnou do růžovýho kaďoura a frčí vstříc dobrodružství, kde se z rakoviňáka stane za 12 minut řidič po motivačních zblebtech zrzky džůlie, za kterej bude jednou odsouzena k namalování ve formě čáry na Highway in Hell a bude s ní řešit přestupky dopravák Huml. Paxi pronajmou giga barák na pobřeží a film zapadne do očekávaný močální hrůzy sladkobolný veleklišoidní terminace života humunkulova - která nastane /nenastane. Takovýhle filmy stojí za prd, jenže já si ho jednou dvakrát za pětiletku sjedu jako kůru suchejch vočí. On je natočenej skvěle a funguje prostě proto, že džůlije je krásná žencká a prostě svojí roli žencký, kterou chlapi chtějí a má mozek v hlavě, UMÍ. Díky rejžovi, kemplovi a scénáři (jen na to zmrtvýchstání 🙈) jí věříte, že toho kluka miluje a bojí se vo něj a nechce, aby vzdal šanci přežít, přesně v duchu mýho oblíbenýho přísloví "Carpe Diem quam minimum credula postero"...ten biják není o příběhu, to by l kandidát max. na *. Je to vo pocitech a tam to u mě funguje. Brzo tomu asi hodím uslzenou fajfku, zatím nemůžu. (04.03.2023)

Jednu hvězdičku dávám proto, protože jsem četla knižní předlohu, a toto filmové zpracování se mi nelíbilo. Hlavní hrdinové, které sleduji ve filmu, nemají nic společného s těmi, které jsem potkávala v knize. Ani celková atmosféra příběhu a vylíčení milostného trojúhelníku neodpovídá tomu, co jsem četla. (01.03.2011)

Neřikám že to byla nějaká bomba, ale koukat se na to určitě dá. Už od začátku jsem měla takovej pocit, že to neskončí zrovna šťastně a tak mě docela překvapil ten otevřený konec.. určitě je lepší, že Viktor (Campbell S.) nezemřel, protože takhle je to průměrná komedie a kdyby to skončilo hůř, tak to bude jen podprůměrné drama.. (14.02.2007)

Domácí úkol splněn. Dostatečně dojemný scénář, dobré herecké obsazení a pěkná lokalita. To vše osladit intelektuálským tlachání o umění, pár svůdných scén a nezapomenutelné oblékání kalhotek a máme tu povedený film. Jak říkám, domácí úkol splněn. Úplně je cítit to odšktávání splněných úkolů. Slzy, dojetí, romantika, erotika, poučení, sebeobětování, naděje..... Hotovo. Teď se jen zamyslet, proč divák cítí to tlačení na pilu. Příště více lehkosti a méně Klimta. Ty věčné záběry na nahou zrzavou krásku už byly opravdu moc. Ještě, kdyby to byla Julia, ale takhle.... Na druhou stranu, Campbell Scott je opravdu věrohodný a příběh opravdu natolik silný, že se na opakování v TV vždy ráda podívám, jen přepínám to přehnané předvádění rozdílných světů hlavního páru (nóbl restaurace versus disco bar). A pokaždé si v duchu přidávám epilog, ten mi k dovršení příběhu rozhodně chybí. A v každém období života je ten dovětek jiný. Nejčastěji si tento pár užije ještě krásných 5 let, než Victor zemře. (03.01.2011)

Hilary opustí nevěrného milence a uchází se o místo domácí ošetřovatelky v exkluzivní čtvrti. Bohatý obchodník ji sice odmítne, ale jeho 28 letý syn Viktor, léčící se na leukémii, chce, aby u něj dívka nastoupila. Hilary má jen chabé ošetřovatelské zkušenosti a prožívá chvíle nejistoty a strachu. Nakonec se s pacientem spřátelí, a když jí Viktor nabídne, aby s ním odjela na pár dní na venkov, souhlasí a zamiluje se do něho. Film to není špatný, ale nedá se mu upřít jistá povrchnost. (03.03.2009)