Voľný pád

Is that why my chicken dinner is drying out in the oven? You're mad because they lied to you? Listen, pal, they lie to everyone. They lie to the fish. But that doesn't give you any special right to do what you did today. Byla by blbost nahlížet na D-Fense prostě jako na někoho, komu jednoho dne přetečou trenky, kdo se postaví proti buzeraci a bojuje za své podobně neprobuzené spoluovčany, či jako na oběť, jíž se ubližuje, nebo na psychopata, který konečně dává průchod svým latentním sklonům k násilí. D-Fens je totiž od všeho trochu a výsledná mixáž nedává dohromady nějakého Robina Hooda nebo špinavého padoucha, ale obyčejného člověka, který nezvládl, co na něj život naložil. Všechna "moudra", která Douglas ve filmu pronese, nejsou nějaké osvícené novinky, které by ti blbouni, co zůstávají tvrdnout v zácpě, neznali - oni je znají až moc dobře, taky ale vědí, že s nimi musí žít a že zvednout hlavu a řvát "nespravedlnost" není ideální a už vůbec ne zaručený způsob, jak se nespravedlnosti zbavit. Nakonec jediný, kdo tu dělá nějakou skutečnou a produktivní vzpouru, je Robert Duval. (31.10.2010)

"JDU DOMů! UHNI MI Z CESTY, TY SRÁČI!" Dusná a smradlavá atmosféra do běla rozpálené velkoměstské džungle, kterou prochází Rambo v bílé košili s kravatou a brýlemi ve vynikajícím podání k nepoznání proměněného Michaela Douglase. Jako mladší jsem bral VOLNÝ PÁD jako takovou divnou akční komedii s hořkým jazykem. Bavil jsem se u toho, jak to hrdina nandá každému, kdo se do něj sere, ale neztotožňoval jsem se s ním, jeho problémy mi byly cizí. Dnes už chápu. Denně nás otravují tisíce drobností, proti kterým je slušný člověk často naprosto bezbranný. Nebo není? Jak píše Lima, je škoda, že je hlavní postava psychicky labilní se sklony k násilí (i když je to tak realističtější), protože je tím vlastně zbaběle omlouváno co dělá a tvůrci tím berou divákovi jeho hrdinu. Proč se nemohl nasrat normální obyčejný průměrný slušný člověk? Toho v příběhu zastupuje Prendergast, dobrej chlap i policajt, se kterým se život taky zrovna nemazlil a nemazlí (smrt dcerky, hysterická manželka, despekt kolegů a šéfa v práci) a který se od hrdiny naučí, že člověk si musí umět v životě dupnout, ale nemůže to být dupnutí na něčí krk. (09.12.2007)

Film s řadou památných scén a velmi zvláštní, podprahově vypjatou atmosférou, kde vám celou dobu přijde, že je něco špatně a vlastně netušíte, jak až se Douglasův upocený, vynervený hrdina utrhne z řetězů a co všechno spáchá po cestě. Po těch letech mě sice přešlo maximální nadšení (asi logicky moment překvapení) a myslím, že mohlo být i vyhrocenější a vyústit v něco drsnějšího, ale pořád je to zajímavá a vždy relevantní story poslat už všechno do prdele a rozhodně jedna z klasik města andělů. (31.03.2019)

Tenhle film už asi budu mít jednou provždy spojený s nemocnicí, když jsem ho totiž viděl poprvé, tak jsem zrovna ležel po nehodě v nemocnici na rehabilitačním oddělení. Od té doby však už uplynuly tři roky a já jsem tento film viděl po těch třech letech znovu. Na rovinu musím říci, že už to nebylo takové jako napoprvé, protože už jsem věděl, co přijde, ale to vůbec nic nemění na tom, že jsem si ten film užil a že ho považuji za jeden z nejoriginálněších filmových počinů. Tenhle film se prostě jen snaží odpovědět na otázku, co když nám jednoho dne uletí nervy, zcvokneme se a začneme se chovat jak chceme bez ohledu na zákony či nastavené standardy. Co když vybočíme z průměru a budeme prostě dělat to, co se nám zrovna zachce. A tomuto filmu se na tyhle otázky povedlo velice uspokojivě odpovědět a je zde mnoho scén, které považuji za velmi zajímavé a zapamatováníhodné, dá se říci skoro až kultovní, jako např. dožadování se snídaně v bistru či scéna na golfovém hřišti. Tohle se prostě a jednoduše povedlo a rozhodně souhlasím s tím, že Michael Douglas zde zřejmě ztvárnil svou životní roli a Joel Schumacher natočil jeden ze svých nejlepších filmů, který lze jen těžko překonat. Originalita odsud jen prýští a já jsem ani za ty tři roky, které uběhly od prvního zhlédnutí tohoto filmu nezapomněl, jak kvalitní ten film je, a rád jsem si to včera znovu připomněl. Bez debat je to za pět hvězd. (30.06.2009)

Dokonalé a strhující drama s excelujícím Michaelem Douglasem v hlavní roli o tom, že když už vám něco, nebo všechno začne dost přerůstat přes hlavu, události se na Vás navalí, agrese a hněv stoupá, může to vyústit ve spoušť s nedozírnými následky. Celkový dojem z filmu mi ovšem kazí pár, typicky amerických klišé, objevujících se v mnoha filmech podobného žánru. "Ne, já nejsem nemocný. Tohle město je nemocné..." (05.02.2008)