Arvéd

„Upsat duši moci je to nejsmutnější, co člověk může udělat..“ Faustovský motiv o neúlevnosti inteligence, zkresleném vnímání dobra a zla a skříních, z kterých už jednou nikdo nevyleze. Časy se možná mění, ale lidé, co v nich tvoří opakující se zápletky, zůstávají stejní. Vícevýznamovost a symbolika (především rozhovory Arvéda na cele s páterem) svádí k zdokonalujícím reprízám, ale na „mentální horory“ tohoto typu nebývá nálada každý den. Ať tak, či onak, doporučuji se na dvě hlavní postavy předem připravit, protože štěstí přeje připraveným a život se změní v sen ten den, kdy štěstí potkáváš.. Michal Kern uchopením role velmi zajímavý, skoro to vypadalo, že se drží poučky Kevina Bacona, že uhrančivé děsivosti nedocílíte mrkáním. Když jemně dorážel na Vlastíka po recitaci ze Satanovy slávy mezi námi, byl jakousi kombinací fyzična Montgomeryho Burnse a prokleté vášně hraběte Draculy.. (21.06.2024)

Spíš mezi *** a ****... Představuju si verzi, kde by měli tvůrci víc peněz na víc dekorací a dávám čtyři. Koncept mi fungoval, vedení herců je jednotné, stylizaci člověk musí přijmout. Jediné, co mi opravdu vadilo, bylo poměrně nenápadité svícení a příliš statická kamera. A trochu připitomělá role Pleslova. (05.10.2022)

Nevím proč, ale tak nějak se mi vybavil u filmu Petr Čepek a jeho Lekce Faust. Před vánocemi jsem se ocitl podivnou souhrou okolností na divadelním představení s podivnám názvem Rozvod aneb V mezích přijatelné normy. Děj byl ještě podivnější, ale ten kdo mne tam zaujal byl herec hrajícího psychologa či snad kouče rozvádějících se manželů. Ač oni hráli afektované dlouhou válkou svými protějšky zničené existence, on byl stále klidný. Logicky, chodli se k němu radit. Jeho projev byl kultivovaný, plný pochopení,  ale v jednu chvilku jej také rozčílili a on doslova vzkypěl k perfektně předvedému vzteku a zlosti. Úplná erupce emocí! Hrál ho Michal Kern, kterého jsem doposud nikde neviděl ani na prknech co znamenají svět, ani na stříbrném plátně. A nikdy jsem neslyšel ani o tajuplné postavě JUDr. ThDr. PhDr. Jiřím Arvédovi Smíchovském.V podstatě se opět opakovalo to co u filmu Šarlatána Jana Mikoláška. O filmu jsem si nic nepřečetl předem a postavu o níž pojednával jsem neznal. A myslím si, že ji nebude znát většina diváků a to dokonce těch, kterým okupace a padesátá léta říkají víc, než že to bylo dávno. Film to rozhodně není jednoduchý a zprvu vám bude chvilku trvat, než si děj správně sesadíte na časové ose. Já naštěstí se dobou kdy se odehrává zabívá, tak jsem se celkem rychle orientoval. Ono stačí sledovat aktuálně vystavené busty v kanceláři vyšetřovatele .-). Rašilov byl skvělej, ale to co tu předvedl Kern... Naposled jsem byl tato paf snad v Poutech z pana Malého. To jak hrál, bylo až strašidelné. Za to bude sbírat hromady cen ať se do pekla propadnu jestli se mejlím a právem. Nejvtipnější je, že Plačka jak ve filmu zazní je chráněncem Slánského. Je tedy otázkou jak potom sám v době antisemitismu a proti Titovských nálad dopadl. Tenhle film se hodně vymiká z naší standardní soudobé kinematografe a věštím mu zajímavou budoucnost i v zahraničí. Ono už jen to téma. ještě děsivější je , že je to vlastně točeno podle skutečných událostí. Na závěr už jen nezbývá než si přát aby se panu Kernovi nic nestalo (třeba aby jej nepřejela červená stodvacítka bez řidiče). .. Dávám za 5 stránek z kabaly. Skvělý a velmi silný film !  * * * * * (07.01.2023)

Arvéd je jednoznačně umělecko- filosofickým snímkem, to já poznám, protože jsem se minimálně devadesát minut těžce nudil, z čehož jednoznačně vyplývá, že to, co se mě nesnažilo uspat, se vešlo do zbývající třicetiminutovky (hmmm, to jsem asi přestřelil, takže jsem se musel nudit déle). K jedné pěticípé mě dokázaly přesvědčit jen některé herecké výkony, protože všechno ostatní šlo zcela mimo mě (podobně jako opakovaně zmiňovaný Kafka). Já nepotřebuji polopatické filmy, klidně se rád zamyslím, na druhou stranu ale vůbec nemusím počiny, které si tvůrci točí pro sebe a případně pro úzké publikum. Úzkým publikem míním jen ty diváky, jimž se snímek opravdu líbil a kterým něco dal. Nepočítám do něj všechny ty nadšence, kteří hodnotí vysoko je proto, že se snaží vypadat před ostatními jako inteligenti se vztahem k umění. Já jsem na přesně opačné straně barikády; scénář a režie mě ani přes furtdokolové opakování téhož nezhypnotizovaly natolik, abych projevoval nadšení, když ho necítím, a pokud budu kvůli tomu vypadat před ostatními jako ignorant, rád se té role ujmu, protože je mi to naprosto lhostejné. Snímek ve mně dokázal vyvolat emoce jen ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem zase jednou ztratil bez náhrady dvě hodiny života. / Poučení: Dokonalý konfident se pozná podle toho, že umí být užitečný za každého režimu. (01.05.2023)

Arvéd skvěle vypadá, Kern a Rašilov parádní, moc se mi líbil zvuk a atmosféry tu je taky na rozdávání. Co chybí, je drama. Vám to vadit nemusí, ale já nějak prostě věřím, že film je zobrazení vývoje dramatického konfliktu, kdy nějaká postava něco chce, my s ní jdeme a vidíme, jak její snaha postupuje, jak se postava vyvíjí a přitom víc a víc rozumíme tématu filmu nebo jeho sdělení. A scény, které nejsou součástí vývoje toho dramatického konfliktu, by ve filmu neměly být. Tady bv Arvédovi ale není žádný konflikt, žádné drama, žádný příběh. Arvéd v halucinogenních smyčkách přeskakuje mezi kanceláří StB, celou a svým bytem, ale nic nechce, nikam nesměřuje a my se o něm nic nedozvídáme. Po deseti minutách filmu víte, že to byl okultista co práskal lidi, a na konci filmu víte to stejné. Všechny scény jsou jakási intelektuální vata, kdy Arvéd uvažuje o homosexualitě DaVinciho, satanismu Kostky Neumanna, přesvědčuje někoho aby si přečetl Kafku... ale nikam to neposouvá příběh, jen to dokladuje sečtělost Arvéda a autorů filmu. Pak Michal Kern zaleze do skříně a jede se další kolo. Pro mě to bylo místy k neukoukání. Já nevím, kamarádi, artový přece nemusí znamenat nedramatický! (24.08.2022)