Bubák Bubby

Viděl jsem už celkem dost nekonvenčních až bizarních filmů, ale málokterý se mohl pyšnit současně tak epickým(!) příběhem plným nečekaných překvapení a zvratů v životě hlavní postavy... to přesto, že Bubák Bubby neobsáhne bůhvíjak rozsáhlý časový obluk, jen se toho v Bubbyho životě najednou po dlouhých monotónních 30ti letech semele a uděje tolik, až jsem měl na konci pocit sledování jedné velké životní odysey za štěstím. Nutno dodat, že odysey značně zvrácené. Pokud se cítíte být čistě konzervativními diváky, kteří už nad lecjakou menší bizarností či odchylkou od běžné reality začnou podobný film proklínat, vyhněte se Bubbymu na co nejvíc kilometrů, mohl by na vás od začátku valit jeden těžce nepříjemný šok za druhým. Neříkám, že jsem všechny zvrácené podivnosti kolem Bubbyho hltal zcela suverénně bez nejmenší pachuti, např. některé scény s kočkami byly už na mě trochu moc, ale jako celek má ten film po celou dobu nádech tak silné neobyčejnosti, překvapení i zajímavé atmosféry, že si mě po většinu času získat dokázal... a to přesto, že ho napsal i natočil Rolf de Heer – australský režisér, se kterým jsem se už dvakrát spíše minul a tady mi jeho styl opět ne vždycky plně sedl, než jsem se na něj úspěšně naladil. Propracovaný nekonvenční příběh, ztvárnění nezapomenutelné titulní postavy (Nicholas Hope) i některých vedlejších figurek (táta-Ralph Cotterill) či samostatně zážitkové scény např. nečekaných hudebních vystoupení zvyšují mé hodnocení na 4 hvězdičky, protože BUBBYHO jako film i postavu teď těžko dostanu z hlavy pryč. [80%] (16.09.2023)

Nick Cave zrovna vylezl z O'Malley's baru. Začátek nádherně divný postapo, dál už to jede v "normálnějších" kolejích a minimálně jedna scéna decentně otráví (rádobycool "vysvětlování za pomoci nesmyslných megapláten"). Ale ta chvíle, kdy se poprvé chopí mikrofonu, musí aspoň nepatrně polechtat u filmového srdce každého, kdo na to kouká bez předsudků a "pochopí" (Hon-zo :-P ). Konec, při kterém jsem vzpomněla na Takový normální zabijáky (mrk mrk), potěšil. Tohle můžu. (4,5*) (13.08.2012)

Začátek je sice trochu pomalejší, ale jakmile se na scéně objeví Bubbyho otec nabere děj spád a až do konce se prakticky nezastaví. Hlavní hrdina potkává množství lidí, dostává se do různých, často až absurdních situací a snad každých pět minut se děje něco jiného, přesto nepůsobí film nějak roztříštěně. Nicholas Hope je v hlavní roli úplně skvělý, prakticky nesleze z plátna a film je postaven především na jeho výkonu. Přes všechny mrtvé kočky, mrtvé lidi, incest, znásilnění a podobné radosti se jedná o velmi vtipný snímek, který vůbec nevyznívá celkově pesimisticky, právě naopak. Jen by možná mohl být méně doslovný ve svých protináboženských poselstvích. Pro mě největší filmový zážitek za dlouhou dobu. (10.11.2007)

Pěkná úchylárna, jen co je pravda, ale mě to víc bavilo jen do doby, kdy se dostal Bubby z dosahu své rozkošné maminy. Jakmile ale začal Bubby putovat světem a poznávat ho, začalo to trochu drhnout. Nicméně závěr to zase pozvedl - kapela s frontmanem Bubbym byla skvělá a trochu mi připoměla kdysi slavné The Residents a některé kapely z Rock in Opposition. PS: kdo dělal anotaci k filmu, tak ho asi nikdy neviděl... (05.01.2016)

Můj názor na film se víceméně shoduje s komentářem Lollirot. Až do chvíle, než hrdina opouští svou kobku, se jedná o syrový, krutý, ale uvěřitelný, parádně zahraný film, kterému bych bez váhání dal pět hvězdiček. Ovšem poté, co ten chlap vyjde na světlo, spouští se vodopád nesmyslů, který vše mění v prvoplánovou nechutnost a těžkou nudu. Začíná to tím, že se hrdina vyspí s (dvounohou) kočkou, která by v normálním světě o něj ani pohledem nezavadila. Pokračuje to vězením, ze kterého je propuštěn, ačkoli těsně předtím okrade prodavače, který jistě poskytl policii jeho přesný popis. Nemluvě už vůbec o kočce zabalené do folie, podle které by i ten nejméně inteligentní policista musel přijít na to, že zde existuje jistá podobnost s podobně obalenými mrtvými rodiči našeho hrdiny. Jediné, co mě v druhé půli zaujalo, je hrdinův způsob balení koček (těch dvounohých, balení těch čtyřnohých do folií mě fakt nebere). Prostě člověk přijde k vyhlédnutému objektu, chytne ho za prso a řekne, ty máš krásné kozy, ukaž mi je. A už to jede, ženská zjihne, je nadšena tou pochvalou a člověk si s ní může dělat co chce. Pravda, v polovině případů nezjihne, naopak ztvrdne, ale nějaké to kopnutí člověk snese. Určitě to vyzkouším, přeci jenom mám na hlavě 2x víc vlasů než on, takže jsem 2x přitažlivější a tak by to mohlo vyjít ve 100% případů. (06.08.2012)