Tábor tigrov

Silný americký protiválečný, ale možná ještě specifičtěji protiarmádní film. Antimilitarismus z něho doslova sálá. Joel Schumacher použil osvědčený přístup Stanley Kubricka a první půle jeho Olověné vesty, ale šel ještě dál tím, že chce vypovídat o vietnamském syndromu, ale celý příběh se odehrává ve výcvikovém táboře a končí ve chvíli, kdy jsou vojáci převeleni přímo do Vietnamu. Vietnam je pro tuto výpověď vůbec jen zástupný symbol - Tábor tygrů hovoří spíše o Američanech samých a o absurdnosti systému založeného na přehnaném militarismu. Bozz Colina Farrella je přirozený vůdce (nomen omen boss), který má ale vnitřní etický problém přijmout svou vůdcovskou roli právě v prostředí subordinace a armádní mašinérie. Nesdílí většinové ideály amerického patriotismu a válku chápe jako selhání a příležitost pro psychopatické jedince, střet s nimiž mu je také málem osudový. Střet lidského humanismu a perverze trochu připomíná Stoneovu Četu, Schumacher nevolí ale tak expresivní dějovou synopsi. Přesto natočil velmi silný film, který do mozaiky o podstatě konfliktu mezi USA a Vietnamem přináší další zajímavý střípek. (25.07.2008)

Na co chodit do války, když vojáci můžou magořit i ve výcvikových táborech. Schumacher se pro jednou trefil do černého a servíruje nám civilně natočený film, který občas dokáže i přes svůj žánr, být někdy vtipný. Na působivosti tomu dodává depresivní kamera a jednochuché asijské tóny dokreslující neútešnou situaci blížící se války. Role Farrelovi padla, jako by byla napsaná právě pro něj, skvěle se pro ni hodí a jako voják smiřující se s vlastním osudem je vynikající. (30.08.2008)

Tábor tygrů je opravdu skvělý snímek, který je pro mě mnohem mnohem lepší než třeba Olověná vesta, ta se věnoval jak výcviku, tak potom i pohybu na bitevní poli, ale to nebylo ono. Kdežto Tábor tygrů se věnuje pouze výcviku a zato pořádně, Joel Schumacher si dal hodně záležet a bylo to vidět. Herecké obsazení bylo taktéž skvělé a Colin Farrell to zvládl na výbornou! (25.07.2008)

„Cílem války není padnout za vlast, ale přinutit ty druhé parchanty, aby padli za tu svou.“ (generál George S. Patton). „Běž do prdele, Georgi!“ (vojín Roland Bozz).. Dokumentární kamera dodává vtahující autenticitu, výkon Farrella uvěřitelný lidský rozměr. Očekávaný konec kupodivu nepřišel a Frajer Bozz ani nemusí sníst tucty vařených vajec, aby se stal legendou, na kterou se nezapomíná. Armáda by mu měla vlastně poděkovat. Tak, jak ukřičení seržanti připravují ve výcvikových táborech nováčky na pekelné podmínky války, on dokonale vyselektuje, které charaktery se do ní nehodí a tím vlastně ostatním zvyšuje šanci na přežití.. (23.03.2016)

Kdo si myslel (i díky coveru), že uvidí další filmeček z Vietnamu bude řádně zmaten. Z něj totiž neuvidí nic. Příběh se odehrává ve výcvikovém táboře v USA kdesi v bažinaté Louisianě. Válka ve Vietnamu se nevyvíjí dobře a americká armáda povolává další a další mladé kluky z celých Států do výcvikových táborů, kde je starší seržové učí přežít v džungli. Po výcvikovém kurzu jdou totiž všichni bojovat s Vietcongem na druhou půli světa... Řada z nich jen nepředříkává moudra z armádních příruček, někteří si své nasazení tam v rýžových polích už prožila na vlastní kůži během prvních turnusů a tak dobře vědí co je džungle. K nepříteli mají sakra respekt a nsaží se to nacpat do hlav odvedencům. Mezi odvedenci jsou kluci vzdělaní i ti co nedodělali základku. Bozz se nad ně vyjímá, protože je to průserář a nectí autority, což je v běžném životě problém, ale v armádě je to přímo katastrofa . Díky průserům, ale zná dokonale armádní předpisy a víc co si může dovolit a co ne. Díky dírám v paragrafech a svým znalostem armádní byrokracie pomůže několika kamarádům z čety dostat se domů. Ví, že by tam na druhé straně světa neměli šanci přežít. Velitelé jsou na Bozze nasraní a nejraději by jej rozmačkali bagančatama v blátě. Uvědomují si však jeho vůdčí skrytou sílu i to, že jej muži respektují kvůli jeho přirozené autoritě... Jenže Bozz chce zdrhnout do Mexika a výcvik se chýlí k nástupu do AC130, kdy další stanicí bude Vietnam. ---- Ačkoliv to nebylo z Vietnamu, příběh zněl zajímavě. I Full Metal Jacket nebo Biloxi Blues se odehrávají ve výcvikových táborech a jsou to skvělé snímky. Já jsem tu měl problém s Colinem (Buzzem). Ne že by mu khaki mundůr a ježour neslušel, ale nějak jsem nevěřil tomu jeho vyjebávání se seržantem a jeho drzost k veliteli čety. Myslím si, že takovéhle hošany uměla armáda při výcviku tak sesoustružit, že na konci řvali jen YES SIR ! Podivná byla i ona náhlá proměna Buzze v leadera. Zajimavé, ale ne dechberoucí. Tři krytky na M16. * * * (22.05.2015)