Čas zabiť

Jen málokterý film pojednávající o černých a bílých je schopen je vykreslit jinak než černobíle, ani Čas zabíjet toho není schopen. Když však přistoupíte na to, že se zde uvažuje spíše srdcem než mozkem, když akceptujete i tu špetku patosu, nebudete zklamáni. Nelze vyčítat Schumacherovi, že se zaměřil více na emocionální prožitek než akademické zpracování tématu, film se mu v tomto ohledu velmi povedl. Postavy i herci jsou skvělí, film má velice pěkný lidský rozměr a vlastně svým vyzněním připomíná Kult hákového kříže zkombinovaný s Vyvolávačem deště. Pokud se vám podaří sesednout z vysoko postaveného filozofického bidýlka, tak vás závěrečná řeč jistě dostane. 8/10 (05.04.2015)

Soudní dramata angloamerické provenience se těší moji oblibě již dlouhé roky a v různých obměnách jsem tuto větu dozajista mnohokrát vyřkl. Čas zabíjet mě bavil od samého začátku po úplný závěr. Tematika rasové intolerance skýtá ve spoustě snímcích patřičné napětí, hustou atmosféru, poutavost a emoční zážitek. Hvězdné obsazení Schumacherova počinu dodává této podívané na hloubce. Nejvíce potěší Matthew McConaughey, Samuel L. Jackson a Kevin Spacey. Prostor pro nudu v případě Času zabíjet nenajdete ani přes delší stopáž, což je veliký klad. Je pravdou, že řada věcí zůstala ve filmu nedořešena, avšak primárně tu šlo o otázku viny či neviny otce znásilněné dcerky, jenž vzal spravedlnost do vlastních rukou. (29.12.2015)

Takhle by měly vypadat všechny filmové adaptace románů. Přesto, že má předloha 600 stran, byly správně vybrány ty důležité věci a i všechny změny byly ku prospěchu věci. Závěrečná řeč pronášená Jakem (v knize ji pronáší jedna porotkyně na poradě) je nejsilnějším momentem filmu. A nevím, zda bylo úmyslem Grishama/filmařů ukázat, že americký justiční systém je padlý na hlavu, ale i to se podařilo. (16.05.2017)

„Není nic nebezpečnějšího než přesvědčený blázen.“ Spousta morálních dilemat a obtížných otázek ve skoro 2 a půl hodinové podívané, která ovšem ani na chvíli nezačne nudit. Nemyslím si, že Joel Schumacher v mých očích někdy překoná nedostižnou Telefonní budku, přesto bych Čas zabíjet v jeho tvorbě řadil k těm nejlepším snímkům co natočil. V tomhle filmu se sází hlavně na pečlivě vystavěný soudní proces (při kterém se nehraje zrovna moc čistě), silné téma (korunované závěrečnou řečí obhájce), dráždivou rasovou otázku (spolu s problematikou KKK) a v neposlední řadě na kvalitní herce (zejména trojici Matthew McConaughey, Kevin Spacey a Samuel L. Jackson). Ne všem postavám jsem jejich motivy a chování úplně věřil (hlavně postřelenému policistovi), některé scény vyzněly trochu do ztracena (únos?!), rozsudek a celý ten konec mi přišly trochu naivní až pohádkové, přesto ty solidní a zasloužené 4* snímku přiklepnu. „Tys řekl, že bys mi pomohl, kdybych byl v průšvihu. No, tak teď sem v průšvihu. Co ty na to?“ (20.12.2020)

Dnes, s odstupem let, už je jasné, že jde opravdu o jeden z nejlepších soudních thrillerů devadesátých let. Bez ohledu na to, že bez některých scén bych se obešel, a že některé momenty byly trošku chtěné, je to strhující drama, plné silných emocí, napětí a výborných hereckých výkonů. Soucítil jsem s Carlem a rozuměl tomu proč udělal to co udělal, běhal mi mráz po zádech při Jakevě závěrečné řeči, a i když už jsem při repríze věděl jak dopadne, přistihl jsem se, že jim stejně oběma držím palce. (13.03.2012)