Čas zabiť

Joel Schumacher natočil adaptáciu (podľa mňa) najlepšieho románu Johna Grishama takým spôsobom, že neexperimentoval s ničím. Kamera je obyčajná, strih je obyčajný, hudba je obyčajná. Svoju režijnú invenciu potlačil na minimum (chvalabohu, že ano :) a sústredil sa výhradne na hercov (ktorí sú skvelí) a na príbeh, ktorý si ale plne vystačí, lebo je tak silný a nútiaci zamyslieť sa, že experimentovanie s formou filmu by bol priam hriech. Je nám tu ponúkané mimoriadne morálne dilema, na ktoré si asi každý utvorí svoj názor. Dokedy je vražda (premyslená, chladnokrvná a krutá) zločinom a hriechom a kedy je vykonaním zaslúženej spravodlivosti? Vrcholom filmu je záverečná reč Matthewa McConaugheyho, ktorá je tak silná, emotívna a "zo srdca", až mi z toho mráz behá po chrbte. (16.03.2005)

Devadesátky byly zlatým věkem kinematografie. Téma rasismu se v amerických filmech objevuje hojně a v té době se mi zdá, že šlo spíše o dozvuky osmdesátých let a Vietnamu.  O tom se říkalo, že do džunglí na druhé straně světa byli odvedeni primárně černí kluci z amerických ulic se kterými si nikdo moc nevěděl rady... V devadesátkách co vím se už říkalo, že v Americe je nejlepší být svobodná matka se třemi dětmi ideálně Afroameričanka nebo Latinoameričanka, protože se sociální podporou pro takovou sestavu okolností se už dá slušně vyjít aniž by člověk musel chodit do práce. V té době začínal rasizmus naruby a i když určitě někde ještě zhusta přetrvával, pořád to bylo o level jinde než v šedesátkách nebo dokonce v třicátých a čtyřicátých letech. To ovšem nikdo netušil jak se to otočí v dnešních časech... Jak se bude v ulicích amerických měst klekat, jak se budou bourat sochy mořeplavců... Pokud mohl být hrdina filmu plně osvobozen, pak americký právní systém nechápu. Samozřejmě jsem mu tu plynovou komoru nepřál, ale že vraždil byl fakt. Samozřejmě člověk chápe jeho pohnutky obzvláště pokud je tátou. Ale jak by svět vypadal kdyby se spravedlnost brala do vlastních rukou? Jeho čin bych chápal třeba po mírném rozsudku těch dvou, ale ne ve chvilce kdy jdou k soudu. Film byl doslova prošpikován hereckými hvězdami, taková koncentrace se tedy hned tak nevidí. Závěr byl samozřejmě protirasistický a svým způsobem si píchnul i do chování Afroameričanů. Na mně to bylo až moc sluníčkové.. Celý soudní proces byl super, všichni hráli skvěle soudce nevyjímaje, ale pak došlo na závěrečnou řeč a bylo vymalováno. Scénka se špatným poldou ta tam snad ani být nemusela... Dávám tedy za 3 krevety a neskrývám zklamání. Mám rád hezké konce, ale nesmí se moc tlačit na pilu... Tady ke konci dost kvílela... * * * (15.07.2021)

Jen málokterý film pojednávající o černých a bílých je schopen je vykreslit jinak než černobíle, ani Čas zabíjet toho není schopen. Když však přistoupíte na to, že se zde uvažuje spíše srdcem než mozkem, když akceptujete i tu špetku patosu, nebudete zklamáni. Nelze vyčítat Schumacherovi, že se zaměřil více na emocionální prožitek než akademické zpracování tématu, film se mu v tomto ohledu velmi povedl. Postavy i herci jsou skvělí, film má velice pěkný lidský rozměr a vlastně svým vyzněním připomíná Kult hákového kříže zkombinovaný s Vyvolávačem deště. Pokud se vám podaří sesednout z vysoko postaveného filozofického bidýlka, tak vás závěrečná řeč jistě dostane. 8/10 (05.04.2015)

Soudní dramata angloamerické provenience se těší moji oblibě již dlouhé roky a v různých obměnách jsem tuto větu dozajista mnohokrát vyřkl. Čas zabíjet mě bavil od samého začátku po úplný závěr. Tematika rasové intolerance skýtá ve spoustě snímcích patřičné napětí, hustou atmosféru, poutavost a emoční zážitek. Hvězdné obsazení Schumacherova počinu dodává této podívané na hloubce. Nejvíce potěší Matthew McConaughey, Samuel L. Jackson a Kevin Spacey. Prostor pro nudu v případě Času zabíjet nenajdete ani přes delší stopáž, což je veliký klad. Je pravdou, že řada věcí zůstala ve filmu nedořešena, avšak primárně tu šlo o otázku viny či neviny otce znásilněné dcerky, jenž vzal spravedlnost do vlastních rukou. (29.12.2015)

„Není nic nebezpečnějšího než přesvědčený blázen.“ Spousta morálních dilemat a obtížných otázek ve skoro 2 a půl hodinové podívané, která ovšem ani na chvíli nezačne nudit. Nemyslím si, že Joel Schumacher v mých očích někdy překoná nedostižnou Telefonní budku, přesto bych Čas zabíjet v jeho tvorbě řadil k těm nejlepším snímkům co natočil. V tomhle filmu se sází hlavně na pečlivě vystavěný soudní proces (při kterém se nehraje zrovna moc čistě), silné téma (korunované závěrečnou řečí obhájce), dráždivou rasovou otázku (spolu s problematikou KKK) a v neposlední řadě na kvalitní herce (zejména trojici Matthew McConaughey, Kevin Spacey a Samuel L. Jackson). Ne všem postavám jsem jejich motivy a chování úplně věřil (hlavně postřelenému policistovi), některé scény vyzněly trochu do ztracena (únos?!), rozsudek a celý ten konec mi přišly trochu naivní až pohádkové, přesto ty solidní a zasloužené 4* snímku přiklepnu. „Tys řekl, že bys mi pomohl, kdybych byl v průšvihu. No, tak teď sem v průšvihu. Co ty na to?“ (20.12.2020)