Vek nevinnosti

„Chci, a nemohu.“ Přes dvě hodiny filmařské elegance, ke které se podaří dozrát jenom nemnoha režisérům. Neměl jsem dojem, že by zápletka byla konvenční a pouze zpracování mimořádné. Z průměru se vymyká obojí a obojí logicky doplňuje Scorseseho filmografii. Vlastně to je další z jeho filmů o násilí a organizovaném zločinu. Jenomže o násilí skrytém, neprojeveném a zločinech stejně takových. Pravidla chování určují klany, třebaže ne mafiánské, nýbrž rodinné. Kdo nechce ztratit renomé, a na ničem jiném jako kdyby ani nezáleželo, nesmí skutečnost nejen vyřknout, nesmí ji ani myslet. Postavy si ubližují slovy, či spíše tím, že se jim vyhýbají. Jejich pravé záměry a potlačené touhy nám stejně jako v knize odhaluje upřímná vypravěčka, fyzicky nepřítomná a přesto všudypřítomná průvodkyně dnes tak vzdáleným světem newyorské smetánky konce 18. století. Říká, co si postavy říct neodváží. Společně s prostředím promlouvá za mlčící hrdiny (domníval jsem se, že do detailu promyšlená práce s barvou, rekvizitami a rozmístěním figur odešla s klasickým Hollywoodem – naštěstí ne). V diegetickém světě přejímá roli ženy, která nehodlá zatajovat poznaný stav věcí, hraběnka Olenská. Nechce být další obětí společenských konvencí, další poslušnou milující manželkou. Nemá ovšem imunitu, která by ji před dopadem její bezprostřednosti uchránila. Moc spasit ji náleží Newlandovi, rozežíranému zevnitř nutností volby mezi ženou říkající pravdu a ženou říkající pouze to, co se sluší. Díky vypravěčce, (post)moderním vypravěčským postupům (dopisy čtené do kamery, režisérovo sebereflexivní cameo coby fotografa, toho, kdo životy postav zaznamenává) a pečlivému vedení naší pozornosti (hudbou, zviditelněním slov, střídmým použitím detailů a „archaické“ clony) se o postavách přehledně a srozumitelně dovídáme více, než jim samotným umožňovala doba a prostředí, v němž žily. Věk nevinnosti nás za pozornost mu věnovanou odměňuje více než milostná dramata soustředící se zejména na povrch, pod nějž nenahlíží. Aniž by tím ztratil na emocionální síle příběh o násilí, které dennodenně pácháme dodnes. Jenom si už tolik nebereme servítky. Z filmů Martina Scorseseho jde pro mne momentálně o číslo jedna. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, ripo, Ajantis, MontyBrogan (29.08.2012)

Na povrchu nablýskaný nádherný svět jemných mravů. A pod ním peklo. Drtička, která jemně a s úsměvem semele všechno a všechny. V tom je hlavní klad filmu. V dokonalém odhalení a vykreslení společnosti, děsivé hlavně tím, jak spoutává a znásilňuje veškeré emoce i rozum. Působivá v tom, jakým se každá z hlavních postav stane obětí nepsaných společenských pravidel i svých vlastních citů. Scorsese bezchybně inscenuje každý obraz, každou scénu, herci dávají svým rolím maximum. Dokonalé kulisy a kostýmy, zdánlivě prostá přesto zajímavá a netuctově podaná zápletka. A přece to nestačilo k zahnání pocitu, že je to všechno poněkud zdlouhavé a občas protahované až na hranici nudy. Samozřejmě, že jsem držel palce Ellen, A samozřejmě věděl jak to dopadne. (08.12.2014)

Kedysi šlo ukázať prípady nevery, túžby a vášne aj bez ukazovania bobrov a iných partií, len aby sa zvýšila sledovanosť. Ani milostné scény netrebalo, stačilo to naznačiť a každý všetko pochopil, z príbehu neubudlo. Aj preto má film charakteristický i protirečivý názov. Možno je na romantickú dráme málo emočný, čo súvisí aj s hlavnou postavou Day-Lewisa, ktorý ponúka len uhrančivosť až diabolskosť. Film je skôr o nemožnosti vzbúriť sa konvenciám, čo kedysi dobre a ešte lepšie už ukázala aj Karenina. So silnejším finále. (16.08.2023)

Scorseseho starý New York podruhé na mě nezabral se svou podivnou osudovou love story, byl jsem ale (jako v případě Gangů, jen na opačné straně společenského spektra) vtažen do prostředí tehdejší ultra-privilegované "Gilded Age" (#329) smetánky, se vší svou okázalostí, strojeností, povrchností, konvencí, prázdnotou a přetvářkou. Toť velmi zvláštní, fascinující svět "jednoho procenta" a ano, na pohled byl ten film skvělý. Druhá velká deviza DDL a jen další z jeho suverenních proměn. Vykrystalizovat finální část v nějak uspokojivý, uzavřenější dojem (mohlo fungovat v knižní předloze), pálím o tu hvězdu víc bez nějakých pochyb. Můžete se nudit, může vás to unést, doporučuji nepřehlédnout. "It seems stupid to have discovered America only to make it a copy of another country." (31.01.2019)

Film mi připadal jednak neúnosně dlouhý a jednak hrozně rozvláčný (což spolu asi celkem souvisí). Ani příběh mě moc nezaujal, pouze zpracování, kostýmy, hudba a technická stránka filmu + herecké výkony drší tento film kousek nad tenkým ledem. Nominaci na Oscara za scénář opravdu moc nechápu, ale je možné, že jsem některé zkryté kvality přehlédla... Každopádně u mě jsou to 3 hodně slabé hvězdičky. (12.07.2005)