Vek nevinnosti

Od mého oblíbence - Martina Scorsese bych zrovna takový film nečekal, chyběla mi tam nějaká mafie :) Ačkoliv se ze začátku zdálo, že tento vizuálně výborně zpracovaný film nás pěkne příjemně, pomalinku a inteligentně protáhne nějakou (ne)šťastnou láskou, po chvíli to začalo mírně nudit. Jednoduše, když to zbagatelizuji - příliš dlouhá stopáž a málo děje. 7/10 (04.02.2008)

V rozsáhlé a bohaté filmografii Martina Scorseseho se na The Age of Innocence trochu zapomíná, přitom jde o jeden z jeho nejlepších filmů. Platí ale, že divák mu musí jít trochu naproti, protože oproti svým ostatním počinům tvůrce nikam nespěchá a točí de facto hodně pomalé konverzační drama. A ačkoli kostýmy jsou nádherné a oscarové, primárně o ně nejde a rozhodně nejsou tím nejvýraznějším, co diváka ohromí. Tím je naopak fenomenální vizuální stránka, protože každá hromadná scéna při hostině, na plese nebo v místnosti je natočena naprosto skvěle a dlouhé nepřerušované kamerové jízdy jsou fascinující  a ve své "skromnosti" o tehdejší době odvypráví víc než mnoho dialogů. Ostatně důraz na každý detail je pro snímek zcela příznačný, tím pádem je dobová atmosféra skoro až autentická. Příběh je na první pohled banální a hraničí s červenou knihovnou, jenže v pozadí skrývá hodně silné emoce a zdaleka se vyhýbá kýči. Tomu pomáhá i na žánr netypické obsazení, v němž kraluje Daniel Day-Lewis se svým obvyklým minimalismem, jímž ale dokáže vyjádřit úplně všechno a tragédie jeho postavy je až hmatatelná. Michelle Pfeiffer možná není prvoplánová krasavice, o to víc ale vyniká tajemnost a jakási erotická přitažlivost její rebélie, trošku zaráží oscarová nominace pro Winonu Ryder, která má nejméně prostoru a její výkon rozhodně není nikterak výjimečný, ačkoli i ona dokáže pracovat s vnitřními emocemi a naivita její postavy není až taková, jak se může zdát. Je pravda, že stopáž je malinko přetažená a občas se některé scény zbytečně protahují a opakují, to je ale asi jediná výtka, kterou lze k výsledku mít. The Age of Innocence rozhodně není jednoduchý film a pro někoho může být vzhledem k pomalosti a množství dialogů jen těžce stravitelný, pokud mu ale divák přijde na chuť, dostane jedno z vůbec nejlepších romantických dramat minimálně posledních třiceti let. 85 % (21.01.2024)

Křišťálově čistá filmařina, která přes svou očividnou křehkost drží celé dvě a čtvrt hodiny, s klasicky geniálním Day-Lewisem, jenž svým uměním povznesl zdánlivě nezajímavou postavu Newlanda do zcela jiné sféry. Přemýšlím jen, jestli mi do relativně sourodé Scorseseho filmografie více nesedí Kundun nebo právě tato vkusně citlivá romance. Více takových odboček bych prosil.. (27.09.2014)

Historické kostýmní melodrama o nenaplněné lásce dvou příslušníků společenské smetánky New Yorku 2. poloviny 19. století. Jakkoliv se v komentářích objevují výhrady tu k délce, tu k "vyprázdněnosti a unylosti", osobně myslím, že v kvalitách scénáře a jeho zpracování slabina snímku netkví. Naopak, tak pečlivá psychologická drobnokresba a promyšlená stavba příběhu se určitě často nevidí. Díky rozpočtu a Scorseseho režisérským schopnostem představuje Věk nevinnosti navíc skutečně působivou ukázku života měšťanské elity šatníkem dam počínaje a honosností buržoazních sídel konče. Ano, ten film nikam nespěchá a dobrodružství, erotiku nebo napětí musíte hledat v jiných žánrech a titulech. To ale není chyba Scorseseho ani jeho štábu. Můj odstup a skromnější hodnocení je spíše "ideologického" charakteru. Není mi mezi těmi zazobanými snoby, pokrytci a manipulátory zkrátka dobře. Nemám sympatie ani k ústřední dvojici, která o svém osudu konec konců rozhodla sama. Pokud se rozhodnete prodat za šlechtický titul a naplnit očekávání rodiny a společenské konvence, musíte zároveň něco obětovat, minimálně osobní svobodu a citové naplnění. Oba měli na výběr, ne že ne, ale nedokázali překonat limity vlastní společenské třídy. Prodali se a minimálně Newlanda to evidentně moc nebolelo. Scorsese se na své kalkulující měšťáky dívá spíš s vlídným porozuměním, než aby bodal a kousal po vzoru společensko-kritických autorů. V jeho podání je to spíš romantický příběh nešťastné lásky než společenské drama o dobové třídní morálce. Tenhle příběh bych si s chutí dal ještě jednou, ale ve stylu Guye de Maupassanta... Celkový dojem: 65 %. (15.01.2014)

Většina masochistů by si vybrala jako mučící nástroj waterboarding, já volím Věk nevinnosti. U něj Vám připadne každá minuta jako nekončící věčnost. Celý film mi připadl jako prodloužená verze Satanského tanga od Bély Tarra (a to už chce trochu umu). Jako nástroj k umučení 5*, pokud jde o filmový zážitek, stěží dosáhne na 3*, řečí procent 52%. (06.01.2014)