Vek nevinnosti

Křišťálově čistá filmařina, která přes svou očividnou křehkost drží celé dvě a čtvrt hodiny, s klasicky geniálním Day-Lewisem, jenž svým uměním povznesl zdánlivě nezajímavou postavu Newlanda do zcela jiné sféry. Přemýšlím jen, jestli mi do relativně sourodé Scorseseho filmografie více nesedí Kundun nebo právě tato vkusně citlivá romance. Více takových odboček bych prosil.. (27.09.2014)

Rozhodně nejnudnější Scorseseho film. Skvělá atmosféra onoho vzdáleně austenovského světa plného předsudků z filmu přímo tryská, to však nevyváží absenci komplikovanějšího děje než je: ON má rád PRVNÍ, pak přijede DRUHÁ, tu nemá rád nikdo, ON se do DRUHÉ zamiluje, ale společenská pravidla ho nutí být s PRVNÍ, to všechno nataženo na 140 minut. Scorseseho zbožňuju, ale Věk nevinnosti mám i přes jeho nesporné kvality vždy problém bez usnutí dokoukat. (13.05.2007)

Na povrchu nablýskaný nádherný svět jemných mravů. A pod ním peklo. Drtička, která jemně a s úsměvem semele všechno a všechny. V tom je hlavní klad filmu. V dokonalém odhalení a vykreslení společnosti, děsivé hlavně tím, jak spoutává a znásilňuje veškeré emoce i rozum. Působivá v tom, jakým se každá z hlavních postav stane obětí nepsaných společenských pravidel i svých vlastních citů. Scorsese bezchybně inscenuje každý obraz, každou scénu, herci dávají svým rolím maximum. Dokonalé kulisy a kostýmy, zdánlivě prostá přesto zajímavá a netuctově podaná zápletka. A přece to nestačilo k zahnání pocitu, že je to všechno poněkud zdlouhavé a občas protahované až na hranici nudy. Samozřejmě, že jsem držel palce Ellen, A samozřejmě věděl jak to dopadne. (08.12.2014)

Když se Martin odchýlí od své parkety - gangsterek a portrétů vyjímečných osobností (Travis, Jake, Rupert a Ježíš), nemá to takový osobní náboj, je to sice precizní, ale chladný, ovšem zde tato chladnost byla na místě, neboť zde se popisoval především chladný život aristokracie a vnější lesk věcí, emoce tu musely být potlačovány, kdo nějaké měl, musel je prostě skrývat a potlačovat. (12.03.2009)

Když člověk nemá tu správnou náladu, může na něj VN působit rozláčným a únavným dojmem, pokud ale trávíte zimní sobotní večer ponoření do ušáku a myšlenek na časy uplynulé, je příběh o starých a nezlatých časech a lásce tak decentní, že ji postřehnete jen z tichého šepotu hedvábí šustícího o korzet, tím pravým pohárem svařeného vína.Jako vždy výborná kreace Day-Lewise coby muže, jehož snaha se bez skandálu vyvléci z navléknutého postroje je předem odsouzena k nezdaru, a Pfeifferové jako subtilní femme fatale. (22.06.2007)