Dotyk smrti

Ho hó, skoro jediný zdejší Scorsese v modrých číslech, tož jsem si řekl, že je to možná pro film dobré doporučení. A měl jsem recht, něco tak krásně vyšinutého jsem už dlouho neviděl. Znáte lyricko-akční seriál Emergency? Tak tady ho máte v celovečeráku, ovšem v řízné punkové úpravě a okořeněný nějakými těmi barbituráty a opiáty a chlastem a existenciální depkou a psychedelickým humorem a všeobecným šílenstvím v ulicích i domech šíleného New Yorku. V hlavní roli jeden hodně přepracovaný zdravotník-saniťák, pár jeho praštěných kolegů, pár praštěných pacientů, jedna zjevující se mrtvá dívka a jedna živá dívka na půl cesty mezi jeptiškou a smažkou. Se slzou v oku vzpomínám na časy, kdy mladý Coppola (i jeho žena) ještě dostávali skvělé role, řvu smíchy při "záchranářských" scénách s kazatelem Rhamesem nebo mlátičkou Sizemorem, hážu bez rozmýšlení pětku a říkám si, že jedna projekce je na vstřebání tohohle klenotu málo. (04.04.2015)

Dotyk smrti či Počítání mrtvých nebo Smrtící chapadla? Aby nebyl Frank na dně, když tolik let (pět) po nocích pomáhá druhým, a aby to vydržel, tak se povzbuzoval alkoholem, až ho takový životní styl poslal k depce, s níž není snadné se dostt zase trochu do figury. Navíc si přitom vyčítá, že neudělal dost pro záchranu těch, co jiným v hlavě neleží a valí dál a nekladou si znepokojivé otázky, takže jsou imunní pro setkávání se smrtí a dál mohou pracovat, zatímco Frank potřebuje nasytit krásou života a lidským teplem, které mu může poskytnout jen pro něho vhodná žena a změna práce, která ho vytáhne z jeho chmurného života. (28.09.2010)

Stejně jako Zuřící býk zřejmě málokoho nadchnul pro box a Letec pro aviatiku, ani Počítání mrtvých nerozšíří řady zájemců o medicínu. Zachraňování životů Scorsese ukazuje ve vší špinavosti. Nejspíš si po esteticky vytříbeném, takřka krve prostém Kundunu potřeboval opět trochu zasvinit ruce. Frank nemá mnoho času přemýšlet, proč tenhle nechutný a nevděčný džob dělá, ale cítí, že ničím jiným by svůj život vyplnit nedokázal. Jako žralok, který se nemůže zastavit, jako neléčený závislák potřebující stálý přísun adrenalinu třikrát proplouvá nočním New Yorkem a společnost mu při tom dělají tři různí parťáci, jejichž chování odráží pochody Frankovy zašmodrchané mysli (od smíření k touze některé pacienty zabít). Výrazově poměrně monotónní Cage byl pro roli perfektní volbou, neboť většinu jeho stavů, ať už je nabuzený nebo v totální letargii, vyjadřují ostatní postavy, prudký střih, klouzavé pohyby kamery a oči tahající světla (zásluhou přeexponovaných scén vypadají světle oděné figury ve tmě jako duchové). Jestliže film místy připomíná psychedelický rockový videoklip, nejde (z větší části) o samoúčelné divočení režiséra, střihačky a kameramana, ale o způsob, jak nám bez dlouhých dušezpytných dialogů přiblížit protagonistovo překotné přijímání okolních podnětů (voice over bych za dušezpytný neoznačoval, neboť se vyjadřuje k obecnějším tématům). Návraty do zabordeleného bytu jsou příliš krátké, aby během nich Frank stihnul dobít energii. Jede nonstop. Utíká před pocitem viny, která na sebe vzala podobu osmnáctileté dívky. Utíká před smrtí, jejíž neodvratnost si dennodenně uvědomuje a s níž se přesto odmítá smířit. Rozhřešení a útěchu se snaží najít u Mary (Marie, Madony), ke které nachází cestu až poté, co z pozemského utrpení vykoupí jejího otce, kterého svým činem nahrazuje. V obecnější rovině je Počítání mrtvých variací věčného příběhu o střetu falešný proroků a zvěstovatelů konce světa s hrstkou vytrvalců, kteří se, i za cenu sebedestrukce, stále snaží udržet svět snesitelným. Opojná možnost být na chvíli Bohem je silnější než vědomí neodvratnosti konce a nemožnosti změnit běh věcí (opakující se situace s Noelem nebo panem Oh). Jednou spasitelem, navěky spasitelem. Lepší drogu na ulici neseženete. Jako Frank, jsme i my zahlcováni rychlými slovními výměnami, víceznačnými obrazy, hukotem ulice, hlasitou hudbou (která dotváří tripovou atmosféru a zároveň komentuje dění). Díky neustávajícímu přísunu audiovizuálního materiálu je naše mysl stále zaměstnána a film uteče ďábelsky rychle, zanechávaje nás po dvouhodinové jízdě v údivu, jakouže podivnost jsme to právě viděli (skutečně se v jednom záběru objevil bílý kůň?). Počítání mrtvých sice variuje některé situace z Taxikáře, ale není pouze jeho dodatkem. Hlavní hrdina už nestojí na opačné straně než opovrhované noční bytosti. Nezbývá mu, než žít s nimi. Přestože pochopil, že boj nemá smysl, nepřestává se snažit. Ryzí Scorsese. 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Silas, Vronsky, Arkanoid, ink flo (14.01.2021)

Scénář: Paul Schrader. Kamera: Robert Richardson. Hudba: Elmer Bernstein. CITÁT - Takže jestli tomu správně rozumím, vy jste si cpal do žil jed. A teď, když zase konečně dýcháte, už se nemůžete zase dočkat, až si budete moci koupit novou dávku. Mám k vám jednu prosbu. Mohl by jste příště přestat dýchat v jiném městě?.......... (24.04.2011)

To takhle Martin Scorsese sedí doma a přemýšlí co natočí, když někoho u sousedů klepne infarkt a zvuk sirény mu vnukne nápad znovu se projet po svém městě a ukázat ho opět ve svém ,,nejlepším světle". Scorsese tedy vyměnil taxíka za sanitku a svůj New York zobrazil jako peklo na Zemi, kde mezi tou špínou a prapodivnými existencemi jezdí andělé v sanitce a snaží se zachraňovat lidské životy a hlavně i zachránit sami sebe. Ono to zní hezky: zachraňovat životy, ale film ukazuje jaký je to boj a jaké je to nést ztráty. Každý ze saniťáků se snaží zbavit se svých osobních démonů jinak a používají řešení jako alkohol, drogy, násilí atd. ale ne vždy se tím dá uniknout realitě. K tomu použil Scorsese tradičně dobrou kameru a zrychlené záběry ze sanitky jsou vyslovená slast, hudba se ne vždy k dění na plátně hodí. Herci podali dobré výkony. Líbil se mi Cage i má oblíbená Patricia Arquette, ale zaujmul i Tom Sizemore v roli dalšího saniťáka. Ovšem film trpí tím, čím trpí většina Scorseseho snímků a to že je film moc rozvleklý. Vždy to není na škodu, ale tentokrát jsem se docela nudil. Každopádně se nejedná o nejhorší mistrův snímek (pořád má na kontě Po zavírací době.) (14.07.2007)