Mys hrôzy

Pro ty, kteří znají obě verze příběhu je hodně těžké nesrovnávat. Musím se přiznat, že malinko straním jednoznačněji vyznívající předloze, která je učebnicovým příkladem klasického thrilleru. Scorsese tímto vzorcem ne zrovna pohrdl, ale rozhodl se základní téma filmu zkomplikovat, tím, že trošku zamlží rozdíl mezi dobrem a zlem, spravedlností a šílenstvím a z nekomplikovaného thrilleru udělá thriller psychologický... Sam Bowden už není tím stoprocentním klaďasem, otcem nevinné rodiny, kterou zcela poprávu brání před iracionálně se mstícím, pološíleným zločincem Cadym. Nick Nolte má své stíny minulosti, stejně jako De Niro vás v některých pasážích téměř přesvědčí, že si vlastně svou krutou pomstu zaslouží. Pokud Scorseseho verze v něčem jednoznačně předčí klasickou předlohu je tím něčím výkon Roberta De Nira, který v úloze Maxe Cadyho starší Mitchumovo ztvárnění (také výtečné) překonává o několik koňských délek. On je tou nejsilnější zbraní filmu. Závěrečná scéna na rozbouřené řece sice zaváněla poměrně jasným symbolismem, ale přesto se mi k celému filmu jaksi nehodila, připadalo mi, jako by ho trochu shazovala... Ale to je jen můj osobní problém. 80% (24.01.2007)

Délka, obávám se, neodpovídá materiálu a scénáři. Tudíž se často opakuje předešlé, spousta věcí se říká obrazem, a poté znovu slovem, prudký nájezdy kamery ze strany čelné k postavám a časté vertikální náklony musejí falešně urychlovat příběh a přidávat mu na napětí... svým způsobem je pozoruhodný, jak tuhle ohyzdnou špeluňku Scorsese vytapetoval. Na druhou stranu totálně selhal při změně žánru v poslední půlhodince a při pochopení základních veličin dramatu: Zatímco Hitchcock hlásal „napětí a nepravděpodobnost“, Scorsese hlásá „překvapení a pravděpodobnost“, v čemž se bohužel mílí. Mys hrůzy, toť dobrotivá vzpomínka na život než život sám. Oproti Dějinám násilí nebo Strašákům řadové zboží. (17.11.2008)

Absolutní hodnoty na barometru stylovosti a drastická režie, která čaruje i s vyvařeným námětem. Další z dokonalých důkazů toho, že Scorsese ve 21. století ztratil elán a náboj. Brilantní thrller, který oprašuje odkaz Alfreda Hitchcocka a předvádí Scorseseho na samém vrcholu žánrových hrátek. Mistr filmové režie je dovádí do extrému, a tím balamutí diváka i redefinuje žánrové vzorce samotné (hlavně požadavky na jejich tempo a "rychlost"). Nestoudně geniální! (25.10.2006)

„Spoznáš, čo je to strata.“ Pre mňa určite jeden z najdrsnejších, najmrazivejších a najnepríjemnejších stalkerovských trilerov. Ukážkovo vystupňovaný scenár. S pribúdajúcimi minútami je to skutočne PLNOKRVNÝ HOROR, o ktorom radšej ani nechcete vedieť, ako skončí, lebo viete, že happyend to asi nebude a ak aj áno, budú postavy postriekané krvou a traumatizované až do konca svojich životov, takže je otázne, či je to happyend. Scenár neobsahuje snáď ani jeden zbytočný dialóg, desivá atmosféra od prvých sekúnd. Obludne gigantická hudba, znejúca skoro vždy, keď je geniálny De Niro v zábere. Výborná výprava, strhujúce finále na rieke, nezabudnuteľné scény (kino, bitka na ulici, ucho, pokec so skúseným súkromným detektívom, ktorý oproti Cadymu vyzerá ako neškodné Macko Uško) a prekrásne zahrané úlohy Nicka Nolteho, strašidelne potetovaného De Nira, Juliette Lewis a Joea Don Bakera. Tohto filmu som sa bál už ako chlapec. Bojím sa ho dodnes. A v kinách po celom svete si to zjavne užili i diváci (rozpočet 35 miliónov, tržba 1O3). Akože jasné, na prvý pohľad je snímka plná nelogických hovadín, ale väčšina z nich je v skutočnosti uveriteľná, napr. mnohé nešťastné pokusy o zastrašenie/likvidáciu Maxa Cadyho pramenia z jeho ustavičného podceňovania, jeho ženská obeť sa bojí svedčiť atď. (05.12.2004)

Mrazivý thriller s hviezdnym obsadením, ktorému kraľuje démonický Robert De Niro v roli desivého Maxa Cadyho, predvádzajúci v priebehu filmu takmer všetky svoje herecké polohy. Výnimočný film, aký sa vidí len raz za čas, a na Scorseseho pomerne nezvyčajná voľba, i keď v jeho režijnej kariére vôbec nie ojedinelá. Na tento atmosférický zážitok dlho nezabudnem. 90% (24.09.2013)