Mys hrôzy

Když se v jednom filmu sejdou Robert De Niro a Martin Scorsese, tak očekávám, že to bude něco extra. Mys hrůzy moje očekávání ovšem ani zdaleka nenaplnil. Originál z roku 1962 jsem neviděl, ale vsadil bych se, že se to originálu hodně podobá. Když se kouknu na nějakej thriller z toho přelomu 50. a 60. let, je to obvykle naprostá píčovina (viz cokoliv od Hitchcocka). Podle mě je to podrpůměrnej (chvílema až stupidní) thriller, kde to skvělej De Niro zachraňuje aspoň tak, abych dal ty průměrný 3 hvězdičky. (23.01.2010)

De Niro je fakt skvělej hajzl. Je tak hustej že jsem mu chvílema fandil. Nick Nolte ale taky zahrál výborně. Film má od začátku strašně hustou atmosféru ale ke konci je to už možná dlouhý, zvlášť když De Niro přežije ňák všechno a nevadí mu když mu hoří hlava. Fakt dobrej film ale na Scorseseho je to spíš těžkej průměr, (01.09.2005)

Pokud se o Scarface říká, že stojí a padá s geniálním Pacinem, tak to samé podle mě platí s Robertem De Nirem u Mysu hrůzy. Tedy až na malou maličkost; totiž že Zjizvenou tvář považuji i v řadě jiných ohledů za mistrovsky zvládnuté dílo. Možná nemám nastavenej smysl pro horory, ale když závěrečnou půl hodinu honí několik postaviček maniak s pistolkou v ruce mající snad deset životů, začne mě to prostě nudit. A nečíst Martyho jméno v titulcích, občas mě ani nenapadne, že za tím ten borec, kterej natočil Taxikáře nebo Casino, stojí. Taky z nějakýho důvodu naprosto nedokážu vystát Nicka Nolteho, který v Mysu hrůzy hraje jednu z nejdůležitějších rolí. Ale dost negativní kritiky. Je tu totiž taky Juliette Lewis, jejíž patnáctiletá dívka se skutečně pohybuje v mezích uvěřitelnosti, a hlavně Robert De Niro. Jak strhující postavu umí on vytvořit, to snad ani není možný. Celou dobu si s váma dokáže hrát; pět sekund si sedne na plot a budete se ho bát, jednou se usměje a na vše zapometene. Jeden příklad za všechny; když se asi v polovině filmu baví s Danielle o knihách, má tak neuvěřitelně charismatický a podmanivý náboj, že za a) začnete pochybovat o jeho vině, za b) nejradši byste ho poznali osobně, za c) závidíte Danielle, když ji políbí, za d) budete ho považovat za vzdělaného kultivovaného znalce umění, za e) budete mu fandit. (Nehodící škrtněte.) A to přitom neuplynulo ani půl hodiny od té doby, co s podobnou vervou přímo před vašimi zraky zmrzačil a znásilnil jinou ženu. Jo, Bobby, seš borec. (02.04.2008)

Pro ty, kteří znají obě verze příběhu je hodně těžké nesrovnávat. Musím se přiznat, že malinko straním jednoznačněji vyznívající předloze, která je učebnicovým příkladem klasického thrilleru. Scorsese tímto vzorcem ne zrovna pohrdl, ale rozhodl se základní téma filmu zkomplikovat, tím, že trošku zamlží rozdíl mezi dobrem a zlem, spravedlností a šílenstvím a z nekomplikovaného thrilleru udělá thriller psychologický... Sam Bowden už není tím stoprocentním klaďasem, otcem nevinné rodiny, kterou zcela poprávu brání před iracionálně se mstícím, pološíleným zločincem Cadym. Nick Nolte má své stíny minulosti, stejně jako De Niro vás v některých pasážích téměř přesvědčí, že si vlastně svou krutou pomstu zaslouží. Pokud Scorseseho verze v něčem jednoznačně předčí klasickou předlohu je tím něčím výkon Roberta De Nira, který v úloze Maxe Cadyho starší Mitchumovo ztvárnění (také výtečné) překonává o několik koňských délek. On je tou nejsilnější zbraní filmu. Závěrečná scéna na rozbouřené řece sice zaváněla poměrně jasným symbolismem, ale přesto se mi k celému filmu jaksi nehodila, připadalo mi, jako by ho trochu shazovala... Ale to je jen můj osobní problém. 80% (24.01.2007)

"Víš, jak se má bojovat nečistě. Je to tvá práce." Nechci být obhájce zmetků, před kterými bych musel zatajovat důkazy v jejich prospěch. Asi proto jsem se špatně učil. Jenže pan Bowden byl svědomitým studentem a za chyby se platí. Pan Cady mu to jistě vysvětlí - s doutníkem v puse, zrcadlovkami přes půl obličeje a neskutečnou drzostí. Ne že bych se pana Cadyho bál, ale asi bych na něj nežaloval, kdyby mi vyhrožoval, kouřil pod nosem v kině, zabíjel psa nebo znásilňoval rodinu. Samozřejmě kecám. Šel bych do něj tvrdě a ... nevyhrál bych. Ale já jsem práva nestudoval, tak ať si to pan Bowden vyžere sám. Já si to vždycky užiju. (14.05.2019)