Kasíno

Martin Scorsese je neodškriepiteľne výnimočný režisér. Z jeho dieľne pochádza nejeden výborný filmový titul. No u mňa najviac zabodoval práve "Kasínom". Už i "Mafiáni", ktorých natočil v roku 1990 boli takmer dokonalým dielom. "Kasino" však vidím ako precízne vybrúsený diamant jeho tvorby. Okrem nádherného hereckého koncertu trojice hlavných predstaviteľov - Roberta DeNira, Sharon Stone a absolutne dokonalého Joea Pesciho, to má celé silnú pohlcujúcu atmosféru, ktorá vznikla vďaka kamere, strihu, scénaru a najmä režisérskej práci Martina Scorsese. ***** (14.05.2008)

Gangsterky, kriminálky a filmy o mafiánech jsou většinou NA - JEDNO - BRDO, ale po shlédnutí Casina prostě musím změnit názor, protože když člověk vidí tohle, tak jako by mu někdo vstříkl novou krev do žil. Martin Scorsese umí točit filmy, a především umí točit gansterky, což se třeba nedá říct o režisérovi de Palmovi, který natočil pro někoho tak hodnotné skvosty jako jsou Neúplatní, Zjizvená tvář nebo Carllitova cesta a nechci ho nijak hanit, ale narozdíl od Scorseseho mi tento pán prostě trošku nesedl. Casino je film který má 171 minut, a udržte diváka v křesle takovou dobu. Já na to koukal v noci, do půl čtvrtý do rána, ležíc v posteli. Při obyčejném filmu bych byl během pár minut tuhej, ale tady to prostě nešlo. Životní příběh chlapa, kterého hraje deNiro totiž začíná a svižně, ale opravdu svižně, ubíhá celé tři hodiny, kdy se na konci nestačim divit, že to tak rychle uteklo, a to je hodně zvláštní. Málokdy mě film dokáže udržet takovou dobu, a tři hodiny už je pojem, ale tento film to dokázal. Ve čtyři s kruhy pod očima jsem si s chutí mohl přiznat, že tak dobře natočený film jsem dlouho neviděl, a okamžitě jsem si ho zamiloval. deNiro je elegán, role mu sedla, zde nelze někoho milovat nebo nenávidět, člověk prostě sleduje jak to svižně všecko samo od sebe plyne. Neexistuje hluché místo, neexistuje chvilka nejistoty nebo nedej bože nudy, neexistuje nic, co by se tomuto filmu dalo vytknout. Casino se pro mě stává filmem, který jsem si na první pohled dokázal zaujmout a tři hodiny sledování bylo pro mě jako procházka rájem, která se jen tak znova nezopakuje. (03.01.2009)

Martin Scorsese se s každou scénou neskutečně vymazlil a ono je to pak během sledováni Casina kurevsky znát. Hele to by na mě mohlo pršet, sněžit nebo po mě házet kameny a já bych nedokázal od tohohle filmu odrthnout oči. To je tak úžasně pohlcují příběh, že jsem si po skončení připadal jak kdybych se vrátil z Las Vegas, chodil do casina, kámošil se De Nirem, mafiánoval z Joe Pescim a šoustal se Sharon Stone. Zkrátka jsem si 178 minut připadal jak ten největší mafián na světě. Jenže on to není jen příběh co mě vyždímal. Tam pomalu co scéna, to blaho. Jak De Niro háže tou červenou kostkou nebo ten světle šedivý dým z cigaret na černém pozadí s hlavou Pesciho či náhled na chod Casina, to sou fakt lahůdky a vůbec nemluvím o té brutalitce z bejsbolkou z toho se mě vysloveně sevřela prdel. Taky jsem umíral z těch košil a k ním odstínově laděných kravat co si tam na sebe házel De Niro. Kapitola sama pro sebe jsou herecké výkony. DeNiro, Pesci a Sharonka své na role nalakovali takovým způsobem, že jsem z nich hotovej až do zániku světa. To se zase něco ve filmovém průmyslu hodně, hodně povedlo. (27.11.2007)

Výborný krimi film. Stojí podle mě hlavně na úvodní trojici herců; perfektní Robert De Niro, kterému divák fandí od začátku až do konce, Sharon Stone, která podává chvílemi opravdu strhující výkon a naprosto přesný Joe Pesci (popravdě řečeno, mně by stačilo poslouchat jen jeho komentář, jeho hlas v originále je super). Příběh je taky slušný, prostředí casina a praktik kolem něho rozhodně zaujme, ale pak přichází na řadu jediný, avšak neméně důležitý kaz filmu, a to jeho délka. Znám několik filmů, které mají kolem 3 hodin, nenudím se u nich ani chvíli a považuju je za skvělé dílo, bohužel v případě Casina se objevuje rozvláčnost a kolísavost tempa, takže pak nestačí jenom výborní herci, ale je potřeba i dynamičtější příběh. (05.07.2012)

Sharon spouštějící se ve zlatém vědru zaprášeném od koksu do studny plné sraček a u rumpálu židovská továrna na peníze zvaná Sam Rothstein, jakožto hlavní aktér jednoho cílevědomého vzestupu, co skončil pádem do zapomnění. Zapomnění, znamenajícího zůstat naživu.. Pro mě nejlepší Scorseseho film s excelujícím cholerickým skřetem Pescim v roli Nicka Santora, jenž s psacím perem umí opravdu velké věci. Závěrečných pět minut "uklízení stop" při House of the Rising Sun je dech beroucí, stejně tak jako jedna z nejbrutálnějších filmových scén vůbec v podobě slavnostního zahájení baseballové sezóny u jámy v kukuřičném poli. Syrový mafiánský realismus. (29.08.2008)