Kasíno

9 / 10 Scorseseho chirurgicky presná pitva amerického sna za pomoci hereckého ansámblu najvyššej akosti, opantávajúcich, dlhých záberov a raketového strihu je pútavá do začiatku do konca a to aj napriek svojej trochu rozvláčnej stopáži. Nepopieram, určitý pocit déjà vu je namieste, čo však ako výčitka neobstojí ani zďaleka. A tak na chvíľu zabudnite na to, že Pán Režisér už podobných filmov natočil za tucet, vyberte si z účtu tučnú hotovosť a vstúpte do Kasína - verte mi, na tento pobyt len tak ľahko nezabudnete. Teda za predpokladu, že nie ste na Čiernej listine spolu s Al Caponem. (18.02.2006)

"Doma by mě za to, co dělám, dali do basy. Tady za to dostávám ocenění." Asi pětkrát jsem u Casina smazala komentář, asi popáté ho vymýšlím znovu. Ať už totiž napíšu cokoliv, mám pocit, že to nikdy nedokáže vystihnout, jaký tento film je. Ano je to příběh o moci, nedůvěře, lásce, gamblingu, násilí, penězích a obyčejném muži, který jako jeden z posledních dostal příležitost stanout v čele velkého podniku ve Vegas. Je to příběh založený na skutečném životním osudu několika lidí. Je to příběh o casinu ovládaném mafií a o veškeré nezákonné činnosti, která se odehrává v jeho zákulisí. Je to příběh narvaný extra zajímavými postavičkami, od velkého šéfa Ace s tváří Roberta De Nira, kterému i přesto, že by vás za pár ukradnutých žetonů nechal zmrzačit, prostě nemůžete nefandit, přes agresivního zabijáka Nickyho v podání Joa Pesciho až po mrchu Ginger ztvárněnou Sharon Stone. Je to vůbec jedna z nejepičtějčích gangsterek, kde tři hodiny nejsou zdaleka tak dlouhé, jak by se mohlo zdát. Je to taky mistrovské dílo Martina Scorseseho, který podle mě dokázal najít tu citlivou hranici mezi tím být znamenitím vypravěčem (jako v 70. letech) a mimořádně koukatelným, až zkomerčnělým režisérem (jak ho známe dnes). Je to krimi, je to drama, je to thriller a je to také jeden z mnoha filmů, který si můžete pustit dvacetkrát a i po jednadvacáté z něj budete uchváceni. Je to film s obrovskou koncentrací žluté barvy v záběru, která tam i s těmi věčně blikajícími nápisy, obrovskými hotely a kontrastní nekonečnou pouští, kde je podle Pesciho zahrabáno mnoho problémů, neuvěřitelně sedí. Je to příběh balancující na hraně obsáhlé fresky a silného osobního dramatu, který je podbarven výborným soundtrackem. Jednoduše řečeno, je to nejen jedna z nejlepších gangsterek, ale i jeden z nejlepších filmů vůbec. "Šéf casina a jeho žena byli zavraždění. Poldové vyslýchali Nicka. Zabásli dealera ze Scirocca, vyslýchali Nicka. Našli mrtvoly v kufru od auta, vyslýchali Nicka. Právníka, vyslýchali Nicka. A když se začali pohřešovat neplatiči dluhů, Nicky byl v každejch novinách." Hm. A stejně ani tento popis nevystihuje to, co bych chtěla o Casinu napsat. (11.12.2007)

Martin Scorsese se s každou scénou neskutečně vymazlil a ono je to pak během sledováni Casina kurevsky znát. Hele to by na mě mohlo pršet, sněžit nebo po mě házet kameny a já bych nedokázal od tohohle filmu odrthnout oči. To je tak úžasně pohlcují příběh, že jsem si po skončení připadal jak kdybych se vrátil z Las Vegas, chodil do casina, kámošil se De Nirem, mafiánoval z Joe Pescim a šoustal se Sharon Stone. Zkrátka jsem si 178 minut připadal jak ten největší mafián na světě. Jenže on to není jen příběh co mě vyždímal. Tam pomalu co scéna, to blaho. Jak De Niro háže tou červenou kostkou nebo ten světle šedivý dým z cigaret na černém pozadí s hlavou Pesciho či náhled na chod Casina, to sou fakt lahůdky a vůbec nemluvím o té brutalitce z bejsbolkou z toho se mě vysloveně sevřela prdel. Taky jsem umíral z těch košil a k ním odstínově laděných kravat co si tam na sebe házel De Niro. Kapitola sama pro sebe jsou herecké výkony. DeNiro, Pesci a Sharonka své na role nalakovali takovým způsobem, že jsem z nich hotovej až do zániku světa. To se zase něco ve filmovém průmyslu hodně, hodně povedlo. (27.11.2007)

Gangsterky, kriminálky a filmy o mafiánech jsou většinou NA - JEDNO - BRDO, ale po shlédnutí Casina prostě musím změnit názor, protože když člověk vidí tohle, tak jako by mu někdo vstříkl novou krev do žil. Martin Scorsese umí točit filmy, a především umí točit gansterky, což se třeba nedá říct o režisérovi de Palmovi, který natočil pro někoho tak hodnotné skvosty jako jsou Neúplatní, Zjizvená tvář nebo Carllitova cesta a nechci ho nijak hanit, ale narozdíl od Scorseseho mi tento pán prostě trošku nesedl. Casino je film který má 171 minut, a udržte diváka v křesle takovou dobu. Já na to koukal v noci, do půl čtvrtý do rána, ležíc v posteli. Při obyčejném filmu bych byl během pár minut tuhej, ale tady to prostě nešlo. Životní příběh chlapa, kterého hraje deNiro totiž začíná a svižně, ale opravdu svižně, ubíhá celé tři hodiny, kdy se na konci nestačim divit, že to tak rychle uteklo, a to je hodně zvláštní. Málokdy mě film dokáže udržet takovou dobu, a tři hodiny už je pojem, ale tento film to dokázal. Ve čtyři s kruhy pod očima jsem si s chutí mohl přiznat, že tak dobře natočený film jsem dlouho neviděl, a okamžitě jsem si ho zamiloval. deNiro je elegán, role mu sedla, zde nelze někoho milovat nebo nenávidět, člověk prostě sleduje jak to svižně všecko samo od sebe plyne. Neexistuje hluché místo, neexistuje chvilka nejistoty nebo nedej bože nudy, neexistuje nic, co by se tomuto filmu dalo vytknout. Casino se pro mě stává filmem, který jsem si na první pohled dokázal zaujmout a tři hodiny sledování bylo pro mě jako procházka rájem, která se jen tak znova nezopakuje. (03.01.2009)

Další precizní Scorseseho drama. Pořád to jsou ty stejné báchorky z podsvětí, pořád jsou brilantně natočené a pořád by se mohly o půl hodiny zkrátit. Ale teď, při čtvrtém shlédnutí mi ta délka už vůbec nevadila, takže neznám důvod proč nedat plný počet hvězdiček. S odstupem času opravdu mistrovská epopej, která lavíruje mezi mafiánskou freskou a strhujícím osobním dramatem. (30.03.2003)