Kasíno

Jakmile Martin Scorsese přestane točit, na tohohle filmového tvůrce budeme čekat dalších sto let. Martin Scorsese předvádí v režijním křesle opravdové umění. CASINO má sofistikované dějové limity, které se vyústí v dech beroucím závěru, který diváka zaráží do sedadel. Zavede do naprosté blízkosti mafiánského prostředí, kdy se divák stane jeho součástí - během tří hodin se naprosto vžije do všech postav, znamenitého děje a po dlouhých, ale krásných minut jeho divák nestačí vstřebat všechny detaily, které se odehrávají před jeho očima. Herecké obsazení je dokonalé a všichni herci na plátně dokazují své herecké limity. Hlavní trojice jsou herecké diamanty: fenomenální Robert De Niro: výborná hlavní postava (ve své době jednička v Hollywoodu), ďábelský Joe Pesci geniální (skvělý vývoj postavy - nezapomenutelné) a skvělá Sharon Stone servíruje emoce a vášeň. CASINO je má krevní skupina, a mluví mi z duše. Drsný námět v podsvětí mafie, devastujících scén, geniálních hereckých představení a naprosto působivé přenesení knihového původu Nicholase Pilegga na filmové plátno. Miluju ten pocit, když někomu doporučím CASINO a jsem ve velkém očekávaní na jeho kritiku. Nejlepší je sledovat diváka, který CASINO vidí poprvé a je skvělé sledovat, co s ním dokáže udělat. Scorseseho tvorba je ve svém žánru stále nedostižná. Když jsem po dlouhých, ale krásných minut při závěrečných titulcích mrknul víčky a ohlédl se kolem sebe, byl jsem v jiném světě. (22.10.2011)

Další z dnes již skoro klasických gangsterek Martina Scorseseho. Opět se zde objevují obvyklí "mafiánští" herci Robert De Nito a Joe Pesci a opět předvádějí nadstandartní výkony. Když se k tomu připočte Sharon Stone, která v té době rozhodně měla co ukazovat, tak nezbývá, než vyseknout tvůrcům poklonu, že v tomto žánru dokázali zase něčím překvapit. (24.07.2002)

Martin Scorsese se s každou scénou neskutečně vymazlil a ono je to pak během sledováni Casina kurevsky znát. Hele to by na mě mohlo pršet, sněžit nebo po mě házet kameny a já bych nedokázal od tohohle filmu odrthnout oči. To je tak úžasně pohlcují příběh, že jsem si po skončení připadal jak kdybych se vrátil z Las Vegas, chodil do casina, kámošil se De Nirem, mafiánoval z Joe Pescim a šoustal se Sharon Stone. Zkrátka jsem si 178 minut připadal jak ten největší mafián na světě. Jenže on to není jen příběh co mě vyždímal. Tam pomalu co scéna, to blaho. Jak De Niro háže tou červenou kostkou nebo ten světle šedivý dým z cigaret na černém pozadí s hlavou Pesciho či náhled na chod Casina, to sou fakt lahůdky a vůbec nemluvím o té brutalitce z bejsbolkou z toho se mě vysloveně sevřela prdel. Taky jsem umíral z těch košil a k ním odstínově laděných kravat co si tam na sebe házel De Niro. Kapitola sama pro sebe jsou herecké výkony. DeNiro, Pesci a Sharonka své na role nalakovali takovým způsobem, že jsem z nich hotovej až do zániku světa. To se zase něco ve filmovém průmyslu hodně, hodně povedlo. (27.11.2007)

Scénář: Nicholas Pileggi, Martin Scorsese .. „When you love someone, you've gotta trust them. There's no other way. You've got to give them the key to everything that's yours. Otherwise, what's the point? And, for a while, I believed that's the kind of love I had“ - Sam Rothstein, Las Vegas, 1983. 95%. (11.08.2005)

"Doma by mě za to, co dělám, dali do basy. Tady za to dostávám ocenění." Asi pětkrát jsem u Casina smazala komentář, asi popáté ho vymýšlím znovu. Ať už totiž napíšu cokoliv, mám pocit, že to nikdy nedokáže vystihnout, jaký tento film je. Ano je to příběh o moci, nedůvěře, lásce, gamblingu, násilí, penězích a obyčejném muži, který jako jeden z posledních dostal příležitost stanout v čele velkého podniku ve Vegas. Je to příběh založený na skutečném životním osudu několika lidí. Je to příběh o casinu ovládaném mafií a o veškeré nezákonné činnosti, která se odehrává v jeho zákulisí. Je to příběh narvaný extra zajímavými postavičkami, od velkého šéfa Ace s tváří Roberta De Nira, kterému i přesto, že by vás za pár ukradnutých žetonů nechal zmrzačit, prostě nemůžete nefandit, přes agresivního zabijáka Nickyho v podání Joa Pesciho až po mrchu Ginger ztvárněnou Sharon Stone. Je to vůbec jedna z nejepičtějčích gangsterek, kde tři hodiny nejsou zdaleka tak dlouhé, jak by se mohlo zdát. Je to taky mistrovské dílo Martina Scorseseho, který podle mě dokázal najít tu citlivou hranici mezi tím být znamenitím vypravěčem (jako v 70. letech) a mimořádně koukatelným, až zkomerčnělým režisérem (jak ho známe dnes). Je to krimi, je to drama, je to thriller a je to také jeden z mnoha filmů, který si můžete pustit dvacetkrát a i po jednadvacáté z něj budete uchváceni. Je to film s obrovskou koncentrací žluté barvy v záběru, která tam i s těmi věčně blikajícími nápisy, obrovskými hotely a kontrastní nekonečnou pouští, kde je podle Pesciho zahrabáno mnoho problémů, neuvěřitelně sedí. Je to příběh balancující na hraně obsáhlé fresky a silného osobního dramatu, který je podbarven výborným soundtrackem. Jednoduše řečeno, je to nejen jedna z nejlepších gangsterek, ale i jeden z nejlepších filmů vůbec. "Šéf casina a jeho žena byli zavraždění. Poldové vyslýchali Nicka. Zabásli dealera ze Scirocca, vyslýchali Nicka. Našli mrtvoly v kufru od auta, vyslýchali Nicka. Právníka, vyslýchali Nicka. A když se začali pohřešovat neplatiči dluhů, Nicky byl v každejch novinách." Hm. A stejně ani tento popis nevystihuje to, co bych chtěla o Casinu napsat. (11.12.2007)