Kasíno

Další precizní Scorseseho drama. Pořád to jsou ty stejné báchorky z podsvětí, pořád jsou brilantně natočené a pořád by se mohly o půl hodiny zkrátit. Ale teď, při čtvrtém shlédnutí mi ta délka už vůbec nevadila, takže neznám důvod proč nedat plný počet hvězdiček. S odstupem času opravdu mistrovská epopej, která lavíruje mezi mafiánskou freskou a strhujícím osobním dramatem. (30.03.2003)

Má to sice skoro tři hodiny, ovšem vyplněné poctivou a technicky dokonalou podívanou, která se stala vrcholem Scorceseovy a De Nirovy kariéry Jak už je u tohoto režiséra zvykem, film má výrazný a líbivý hudební podkres, výborné výkony všech hereckých legend (kromě zmiňovaných hlavně Joe Pesci) prostě to krásně plyne a víceméně nenudí. Co víc si přát. Jeden z těch mnoha legendárních devadesátkových filmů...100% (02.03.2014)

Tenhle film se mi od Scorseseho asi líbí nejvíc, co jsem viděl. Ještě tak Mafiáni se mi líbili, ale většinou mi přijde příliš zdlouhavej a nudnej a obvykle o ničem. Ale tenhle film ne. Možná že jeto tím, že mám rád mafiány nebo se tady obzvlášť vycajchnoval, každopádně kdykoliv jsem to potkal náhodou v televizi, musel jsem se na to dodívat, i kdyby to začínalo jánevímkdy. Možná je to taky tím, že mi to připomínalo romány Arthura Haileyho (Hotel, Letiště atd). Přestože nehlavnější postavou je tu De Niro, podle mě tu nejvíc exceluje Joe Pesci. Ten jeho drsnej tvrďáckej nervák, kterej pro ránu nejde daleko a spíš nejdřív udeří a až pak se zeptá, kdo jste, ten je skvělej. Sharon tu má asi taky životní roli. Postava feťačky a hysterky jí sedla jako ulitá. Myslím, že zatím nikdy jindy tak dobře nehrála. Příběh se mi líbil, hlavně ty části o chodu kasína a problémy s podvodníky a jeho chodem a vůbec zařizováním, pozdější vyřizování účtů mě už tak moc nebralo, i když taky bylo zajímavý. Jen ten konec, ten úplnej konec mě dost naštval. Proč skončit jak skončil Scorsese? To tomu hodně moc ubralo. Kdyby De Niro umřel nebo makal jinde, nebo se z něj stala opilecká troska, sedělo by mi to tam mnohem líp. Ale aby dělal to, co tam nakonec dělal, to mě naštvalo a málem to ubralo nějakou tu hvězdičku na mým soukromým píplmetru. (18.02.2006)

Zaplatím cokoliv - dokonce více než královské výkupné - sedm třínožek na oheň, deset zlatých prutů, dvacet třpytivých kotlů, tucet hřebců, sedm krásných žen a nevzpomínám si, co ještě - možná vrabce na střeše, ale ať mi nikdo netvrdí, že Casino nejsou doslova zkopírovaní Mafiáni. Se vším všudy. Opět tu máme sociální atributy privilegované společnosti (tzv. vydělení lidské polis na ty, co maj koule, a na ty, co jezděj po ránu metrem do fachby), stejné herce, voice-over, preciznost, zlom uprostřed notoricky plujícího děje a podobně a tak dále. Krom toho se zde spojily dvě nepříjemnosti - neochota Scorseseho střihat (už na projekcích Mafiánů se diváci ošívali, proto bylo třeba editováním děj popohnat) a slabší příběh (chtělo připsat další postavu typu Ray Liotta, nebo předepnout betonářskou výztuží dramatický oblouk). (14.11.2007)

Další Scorseseho promyšlený exkurz do určitého uzavřeného světa. Spolu se scénáristou a romanopiscem Nicholasem Pileggim vyprávějí o lidech, kteří jsou ke konci svého honu za prachama a požitky už jen směšní. Dost mi to připomnělo Vlka z Wall Street. Tři hodiny opravdu nejsou skoro nic, paradoxně je snímek často tolik nabit dějem, že divák nestíhá sledovat vše. S tou psychologickou propracovaností bych si nebyl tak jist, tvůrci se moc nevěnovali tomu, jak události působily na Rothsteinovu dceru, což by mě dost zajímalo. (23.10.2017)