Kasíno

Jakmile Martin Scorsese přestane točit, na tohohle filmového tvůrce budeme čekat dalších sto let. Martin Scorsese předvádí v režijním křesle opravdové umění. CASINO má sofistikované dějové limity, které se vyústí v dech beroucím závěru, který diváka zaráží do sedadel. Zavede do naprosté blízkosti mafiánského prostředí, kdy se divák stane jeho součástí - během tří hodin se naprosto vžije do všech postav, znamenitého děje a po dlouhých, ale krásných minut jeho divák nestačí vstřebat všechny detaily, které se odehrávají před jeho očima. Herecké obsazení je dokonalé a všichni herci na plátně dokazují své herecké limity. Hlavní trojice jsou herecké diamanty: fenomenální Robert De Niro: výborná hlavní postava (ve své době jednička v Hollywoodu), ďábelský Joe Pesci geniální (skvělý vývoj postavy - nezapomenutelné) a skvělá Sharon Stone servíruje emoce a vášeň. CASINO je má krevní skupina, a mluví mi z duše. Drsný námět v podsvětí mafie, devastujících scén, geniálních hereckých představení a naprosto působivé přenesení knihového původu Nicholase Pilegga na filmové plátno. Miluju ten pocit, když někomu doporučím CASINO a jsem ve velkém očekávaní na jeho kritiku. Nejlepší je sledovat diváka, který CASINO vidí poprvé a je skvělé sledovat, co s ním dokáže udělat. Scorseseho tvorba je ve svém žánru stále nedostižná. Když jsem po dlouhých, ale krásných minut při závěrečných titulcích mrknul víčky a ohlédl se kolem sebe, byl jsem v jiném světě. (22.10.2011)

"Doma by mě za to, co dělám, dali do basy. Tady za to dostávám ocenění." Asi pětkrát jsem u Casina smazala komentář, asi popáté ho vymýšlím znovu. Ať už totiž napíšu cokoliv, mám pocit, že to nikdy nedokáže vystihnout, jaký tento film je. Ano je to příběh o moci, nedůvěře, lásce, gamblingu, násilí, penězích a obyčejném muži, který jako jeden z posledních dostal příležitost stanout v čele velkého podniku ve Vegas. Je to příběh založený na skutečném životním osudu několika lidí. Je to příběh o casinu ovládaném mafií a o veškeré nezákonné činnosti, která se odehrává v jeho zákulisí. Je to příběh narvaný extra zajímavými postavičkami, od velkého šéfa Ace s tváří Roberta De Nira, kterému i přesto, že by vás za pár ukradnutých žetonů nechal zmrzačit, prostě nemůžete nefandit, přes agresivního zabijáka Nickyho v podání Joa Pesciho až po mrchu Ginger ztvárněnou Sharon Stone. Je to vůbec jedna z nejepičtějčích gangsterek, kde tři hodiny nejsou zdaleka tak dlouhé, jak by se mohlo zdát. Je to taky mistrovské dílo Martina Scorseseho, který podle mě dokázal najít tu citlivou hranici mezi tím být znamenitím vypravěčem (jako v 70. letech) a mimořádně koukatelným, až zkomerčnělým režisérem (jak ho známe dnes). Je to krimi, je to drama, je to thriller a je to také jeden z mnoha filmů, který si můžete pustit dvacetkrát a i po jednadvacáté z něj budete uchváceni. Je to film s obrovskou koncentrací žluté barvy v záběru, která tam i s těmi věčně blikajícími nápisy, obrovskými hotely a kontrastní nekonečnou pouští, kde je podle Pesciho zahrabáno mnoho problémů, neuvěřitelně sedí. Je to příběh balancující na hraně obsáhlé fresky a silného osobního dramatu, který je podbarven výborným soundtrackem. Jednoduše řečeno, je to nejen jedna z nejlepších gangsterek, ale i jeden z nejlepších filmů vůbec. "Šéf casina a jeho žena byli zavraždění. Poldové vyslýchali Nicka. Zabásli dealera ze Scirocca, vyslýchali Nicka. Našli mrtvoly v kufru od auta, vyslýchali Nicka. Právníka, vyslýchali Nicka. A když se začali pohřešovat neplatiči dluhů, Nicky byl v každejch novinách." Hm. A stejně ani tento popis nevystihuje to, co bych chtěla o Casinu napsat. (11.12.2007)

Zaplatím cokoliv - dokonce více než královské výkupné - sedm třínožek na oheň, deset zlatých prutů, dvacet třpytivých kotlů, tucet hřebců, sedm krásných žen a nevzpomínám si, co ještě - možná vrabce na střeše, ale ať mi nikdo netvrdí, že Casino nejsou doslova zkopírovaní Mafiáni. Se vším všudy. Opět tu máme sociální atributy privilegované společnosti (tzv. vydělení lidské polis na ty, co maj koule, a na ty, co jezděj po ránu metrem do fachby), stejné herce, voice-over, preciznost, zlom uprostřed notoricky plujícího děje a podobně a tak dále. Krom toho se zde spojily dvě nepříjemnosti - neochota Scorseseho střihat (už na projekcích Mafiánů se diváci ošívali, proto bylo třeba editováním děj popohnat) a slabší příběh (chtělo připsat další postavu typu Ray Liotta, nebo předepnout betonářskou výztuží dramatický oblouk). (14.11.2007)

Jakmile Scorsese točí něco o mafiánech, obvykle je výsledek hodně dobrej. A když se k tomu navíc přidaj herci jako Robert De Niro a Joe Pesci, tak je na světě další 5-hvězdičkovej film. Výhrady bych měl snad jenom k tomu, že jsem se chvílema ztrácel ve vedlejších postavách. Vypravěč každou chvíli někoho dost podrobně představil, jak kdyby se mělo jednat o postavu, která třeba bude hodně důležitá pro další děj a dotyčná postava se pak ve filmu už skoro neukázala. No možná, až se podívám podruhý, tak to ani vnímat nebudu. 90% (31.01.2010)

Scénář: Nicholas Pileggi, Martin Scorsese .. „When you love someone, you've gotta trust them. There's no other way. You've got to give them the key to everything that's yours. Otherwise, what's the point? And, for a while, I believed that's the kind of love I had“ - Sam Rothstein, Las Vegas, 1983. 95%. (11.08.2005)