Kasíno

Film, v němž se spojuje až dokumentární přístup k zmapování chodu tak organické a živé instituce, jakou je obrovské casino v Las Vegas, s bohatě vrstveným a strukturovaným dějem, při čemž musíme zatraceně dobře žhavit mozkové závity, abychom drželi krok a neztratili se v záplavě mafiánských bosů, obyčejných vrahounů a zlodějíčků, falešných hráčů, zkorumpovaných poldů a především moři obyčejných otců rodin, kterých spolyká Las Vegas i okolní, do nekonečna se táhnoucí poušť, každoročně na desetitisíce. Scorsese si vybral opravdu rázovité a přitom charakteristické postavy, které nechal střetávat mezi sebou a uvnitř nich samých. Na scénu uvedl v mafiánských filmech ne tak typickou postavu protřelého, úplně neitalského, spíše zdrženlivého, židovského podvodníka, který dokáže umně proplouvat mořem požadavků, závazků a nebezpečí, dozírat na bezchybný chod casina a spolehlivě tak plnit i vlastní kapsu. Tato postava, jediná kladná - dá-li se to tak říci - byla svěřena Robertu De Nirovi, který se s ní vypořádal dokonale a stal se vlastně celkovým průvodcem filmem a osobou, kolem které se točí úplně všechno. Jeho životní postoj je natolik vychytralý, opatrný, že by takto dokázal fungovat možná až do smrti, ale ani jemu se nepoštěstí, aby ho nepotkala ta nejstrašnější možná katastrofa, a to aby se zamiloval do bezcharakterní, protřelé podvodnice, díky níž se jeho doposud spokojená existence začne stejně jako casino hroutit. Skutečně přesvědčivá mrcha Sharon Stoneové, musí být všem odporná od začátku do konce, nejdřív svou falešností a nakonec pak neuvěřitelnou nepředvídatelností a nespolehlivostí. Postava, která je však čitelná velice dobře,a od které se můžeme nadít akoráť tak nechutné nakládačky, byla po předchozích krvavých zkušenostech z Mafiánů pochopitelně a zcela správně svěřena mistrovi živelné zuřivosti Pescimu, jenž dotvrzuje platnost nemilosrdného pravidla, že kdo mečem zachází, jím i schází. (23.12.2004)

Audiovizuálněherecké obžerství na pomezí sebestředného nadfilmu, tentokráte poněkud hazardního charakteru. S přihlédnutím k jednoznačně čitelnému materiálnímu podtextu spatřuji v Casinu ideální film (čti: místo, kde se plní neuskutečnitelná přání) pro každého pravověrného Čecha - ráj cinkající, vonící, šustící a lákající Mamonem nesčetných podob. Scorsese uměl, umí a bude umět. A netvrďte mi, prosím, opak. (28.09.2008)

Soundtrack: 1. Contempt; Théme de Camille - Georges Delerue ,2. Angelina / Zooma, Zooma Medley - Louis Prima ,3. Hoochie Coochie Man - Muddy Waters ,4. I'll Take You There - The Staple Singers ,5. Nights In White Satin - The Moody Blues ,6. How High The Moon - Les Paul & Mary Ford ,7. Hurt - Timi Yuro ,8. Ain't Got No Home - Clarence Henry ,9. Without You - Harry Nilsson ,10. Love Is The Drug - Roxy Music ,11. I'm Sorry - Brenda Lee ,12. Go Your Own Way - Fleetwood Mac ,13. The Thrill Is Gone - B.B. King ,14. Love Is Strange - Mickey & Sylvia ,15. The 'In' Crowd - Ramsey Lewis ,16. Stardust - Hoagy Carmichael , (09.06.2011)

Dlouho jsem film odkládal, nakonec to nebylo vůbec špatný, ale 3 hodiny pro konverzační mafiánský film je zkrátka moc. Prostředí Casína bylo perfektní, ale tam se odehrává pouze první půle filmu v té druhé se řeší spíše vztah De Nira a Sharon Stone a to mi příliš atraktivní už nepřišlo, ale slabší čtverec dám, poněvadž je až s podivem, že jsem se nudou nesvíjel. 70% (17.03.2016)

Má to sice skoro tři hodiny, ovšem vyplněné poctivou a technicky dokonalou podívanou, která se stala vrcholem Scorceseovy a De Nirovy kariéry Jak už je u tohoto režiséra zvykem, film má výrazný a líbivý hudební podkres, výborné výkony všech hereckých legend (kromě zmiňovaných hlavně Joe Pesci) prostě to krásně plyne a víceméně nenudí. Co víc si přát. Jeden z těch mnoha legendárních devadesátkových filmů...100% (02.03.2014)