Mafiáni

Jestliže Kmotr představoval výpověď o životě vznešených mafiánských bosů ve vší eleganci, pak Mafiáni vypráví o drsných gangsta z ulice, kteří se chtějí mít jak prasata v žitě, neberou si servítky a nezdráhají se někomu rozkopat držku za jakýkoli méně podařený vtípek. Po třetím zhlédnutí žasnu ještě víc než kdy dříve nad tím, jak elegantní a půvabné je Scorsese vyprávění. Jeho režie je jako malování obrazu - ladně prohání štětec po plátně, přičemž diváku se před očima rýsuje epická freska - dokonalý mistrovský celek, v němž má každá věta a každý detail své místo. Pro mě osobně je právě tento způsob vyprávění nejlepším argumentem, proč mám filmy mnohem raději než knihy. 10/10 (01.09.2008)

Mafiáni se stali legendou po právu. Scorsese nám ukazuje tehdejší zločinecké poměry bez zbytečných příkras, věrohodně, za vydatné pomoci typologicky perfektně obsazených herců a rozmanitého soundtracku, buduje dobovou atmosféru a pomáhá nám takřka dokonale porozumět specifické nátuře členů i vnějších stoupenců italské mafie. To vše pochopitelně zabaleno do formálního mistrovství, díky němuž nemá divák sebemenší možnost, aby třeba vinou vlastní chvilkové nepozornosti vypadl z perfektně sladěného rytmu, který dirigent Scorsese zkušeně diktuje prostřednictvím zmíněného soundtracku (kvůli hudbě bych chtěl tu doby tak moc zažít :), famózních herců (ústřední dvojice válí, Pesci nasazuje korunu) a skvělého scénáře, který staví hlavního hrdinu do konfliktu nejprve s morálkou (jeho otec), poté s rodinným životem a nakonec i proti svým, přičemž nepřestává gradovat a uchvacovat svou psychologickou věrohodností.. A zároveň je to soustavně nesmírně vtipné a vynalézavé (stop-motion, kterým se později inspiroval například Steven Soderbergh; chvílemi až groteskní, ale vždy relevantní násilí; cool kamerové jízdy v interiérech, přesouvání pozice vypravěče podporující komplexní vývoj příběhu). Casino mám sice radši, ale už Goodfellas se k dokonalosti drze a suverénně přibližují. 90% (20.06.2015)

“Správňácká” cesta gangstera od hladovýho kluka, v obletovanou autoritu až po ufetovanýho rozsypance, v rukou zlatého tvůrce původem přímo z newyorské Malé Itálie - tak co víc chcete :) Scorsese provádí skrz ten sexy svět, který je pevně vystavěný na principu respektu, protislužeb, pouliční moci, přátelství a kódu mafie, tedy než se celý zbortí a udělá z vás nýmanda, ubojenou krysu bez špetky hrdosti. Výčet předností je tu víc než jasný a milionkrát zmíněný, já extra cením ten humor a hravost i přes svůj drsný a supervážný předmět (předzvěst Vlka). "All of the bonhomie and good times are a lie: mobsters are friendliest just before the hit, or the FBI sellout." (15.10.2019)

Protože jsem viděl Casino první, tak výtky na opakování jsou trochu nefér. I proto si Mafiáni udrží pět hvězd, i když s odřenýma ušima. Tahle gangsterka mě ale zase dostala. Nevím, jak to ten Scorsese dělá. Baví mě vypravěči, baví mě skvělí herci a baví mě to skoro tři hodiny v kuse. 4 a 1/2 hvězdy. (13.03.2010)

Skvěle propracovaný a nádherně natočený film o slušných občanech USA. Je až neuvěřitelný, že i přes svou délku ,145 minut, film ani chvíli nenudí a to i přesto, že se ve filmu řeší zcela každodení starosti každého z nás, jako je zaměstnání, vydělávání peněz, rodinné záležitosti, vztahy s kolegy z oboru nebo jednání s obchodnímy partnery. Martin Scorsese nám ukázal, jak se má natočit příběh o běžných, obyčejných a slušných lidech, tak, aby ani chvíli snímek nenudil a ještě byl napínavý. Velkou pochvalu vyseknu ústřednímu triu herců Robertu De Nirovi, Ray Liottovi a Joe Pescimu, svých rolích se zhostili takovým způsobem, že se stali pro některé české poltiky doslova idoly. Nejlepší byl asi výkon Joea Pesciho, z jeho slušnosti šel až strach. Film je tak poutavě a přirozeně natočený, že si člověk po skončení říká, kde se v lidech bere tolik úcty k zákonům a ohledu k druhým lidem. (06.12.2007)