Mafiáni

Hmm...no co říct, společně s Casinem jednoznačně nejlepší mafiánská gangsterka, kterým nesahají po kotníky ani takové skvělé filmy jako Neúplatní, Scareface, Krycí jméno Donnie Brasco, Tenkrát v Americe, Carlitova cesta či Kmotři! Scorsese je v tomto ohledu bezkonkurenční!...Ještě bych vzpomenul geniální písničkový soundtrack! (04.02.2006)

Krásná záležitost, kterou natočil "Bůh" Martin Scorsese. Perfektní herecké obsazení, kterému vládnou Robert De Niro , Joe Pesci a v životní roli Ray Liotta. Scéna vstupu do Copacabany je opravdu dokonalost sama o sobě. Scorsese ve své nejlepší formě, ale stále před vrcholem mafiánských filmů, kterým pro mě prostě je více Casino než Mafiáni. Možná je to pro mě lepším obsazením, kterému kraluje De Niro a malé nesympatie k Rayu Liottovi, možná to je prostě jen těmi kostkami, které v casinu látají po stolech... (06.08.2005)

Scorseseho veledílo o mafiánech z trochu jiného pohledu než jaký známe například z Kmotra. Tady nejde o špičku mafie, ale o prosté nádeníky, pro které je to práce jako každá jiná. Dokonalé herecké výkony či nezapomenutelné dialogy jsou jen špičkou ledovce tohoto do nejmenších detailů vybroušeného diamantu. (24.08.2007)

Jestliže Kmotr představoval výpověď o životě vznešených mafiánských bosů ve vší eleganci, pak Mafiáni vypráví o drsných gangsta z ulice, kteří se chtějí mít jak prasata v žitě, neberou si servítky a nezdráhají se někomu rozkopat držku za jakýkoli méně podařený vtípek. Po třetím zhlédnutí žasnu ještě víc než kdy dříve nad tím, jak elegantní a půvabné je Scorsese vyprávění. Jeho režie je jako malování obrazu - ladně prohání štětec po plátně, přičemž diváku se před očima rýsuje epická freska - dokonalý mistrovský celek, v němž má každá věta a každý detail své místo. Pro mě osobně je právě tento způsob vyprávění nejlepším argumentem, proč mám filmy mnohem raději než knihy. 10/10 (01.09.2008)

V zásadě velmi pohodový film o partě tvrdě pracujících chlapů. Jenom z něj (a z nich) běhá mráz po zádech. Scorsese díky svému citu pro detail a práci s herci dokáže pozornost diváka udržet u nikterak přehnaně dějového filmu po celé dvě a půl hodiny. Je fascinující sledovat, s jakou nenuceností se „přelévá“ jedna scéna do další. Zřejmě to není stav, kterého chtěl režisér primárně docílit, ale mám ohromnou radost. Z ďábelského Pesciho, který se s vámi buď zasměje, nebo vás zastřelí, z dlouhých (a nikoliv manýristických) kamerových jízd, z nečekaného zapojení songů a z vnitřních monologů vícero vypravěčů, z nezbytného morálního poselství v závěru, které nám není předhazováno jako psovi kost a ze spousty dalších věcí. Jasně, mohlo to být kratší, příběhovější a méně brutální (násilí je navíc často zmírňováno nějakým rušivým elementem, ať jde o humor, hudbu nebo voice over), ale při té natěšenosti na každou další finesu, se kterou se Scorsese vytasí, mě ani nenapadlo pohlédnout na hodinky. A nerad, velmi nerad jsem po skončení opouštěl hlavní hrdiny. Ty do morku kostí prohnilé parchanty. 90% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Ajantis, Madison, Killer_The (26.08.2008)