Mafiáni

Jestliže Kmotr představoval výpověď o životě vznešených mafiánských bosů ve vší eleganci, pak Mafiáni vypráví o drsných gangsta z ulice, kteří se chtějí mít jak prasata v žitě, neberou si servítky a nezdráhají se někomu rozkopat držku za jakýkoli méně podařený vtípek. Po třetím zhlédnutí žasnu ještě víc než kdy dříve nad tím, jak elegantní a půvabné je Scorsese vyprávění. Jeho režie je jako malování obrazu - ladně prohání štětec po plátně, přičemž diváku se před očima rýsuje epická freska - dokonalý mistrovský celek, v němž má každá věta a každý detail své místo. Pro mě osobně je právě tento způsob vyprávění nejlepším argumentem, proč mám filmy mnohem raději než knihy. 10/10 (01.09.2008)

"Jsem mafián. Žiju si na úrovni, lidi ze mě mají respekt, pokud se chovám k rodině příkladně, jsem oceněn veškerými privilégii. Prachy vládnou světem a já jich mám dost. Poldové jsou také jen lidé a za mírný poplatek mi dají pokoj. Občas nějaký ten mord, vloupačka či krádež, výslech...rodinná oslava. Ne vždy byl a ne vždy bude můj příběh stále takto přímočaře snadný a příjemně stereotypní. Rodiče, zejména otec, nenesli příliš dobře, že se stýkám s bandou taliánů a nechodím do školy. Mě to ale bavilo a navíc jsem si vydělal více, než kdokoli v naší čtvrti. Už jako teenager jsem vzbuzoval v lidech respekt. Vážili si mě jako filmové hvězdy, díky čemuž jsem mohl využívat všemožných neplacených výhod. Měl jsem však jednu smůlu, já s Jimmym jsme byli irové. Nikoho nezajímalo, že jsem z druhé půlky ital, členem rodiny jsem být nemohl. Po letech vraždění a nejrůznějších trestných činech Tommyho konečně vzali do rodiny. Jenže tehdy se to začalo všechno srát. Bylo mi důrazně řečeno, že drogy jsou zlo a nestojí to za to. Já byl však nenasytný a radu nebral vážně. Brzy na to však doplatím." Asi takto by se dal charakterizovat tento skvěle natočený film, omluvte mi ten román. A proč 4*? Fakt nevím, ale něco tomu přecejen chybělo. 25 let!...80% (04.03.2014)

Kdo mě jen trošku zná, ví, že mám pro tenhle námět obrovskou slabost. Takovou slabost, že si podobné filmy vychutnávám po troškách. Nechci je všechny zhlédnout za pár týdnů a proč ? Protože prvnímu zhlédnutí se žádné jiné nevyrovná. Schovávám si je pro chvíle, jako byla tato. Chvíle, kdy si můžu i sebedelší film vychutnat bez jakéhokoli vyrušování a vše v klidu vstřebávat, ba co víc... Když s úsměvem doposlechnu poslední píseň běžící při závěrečných titulcích a uvědomím si, že několik takových zážitků mě ještě čeká - záměrně říkám několik, protože takové filmy se dneska už netočí a točit nebudou. Tehdejší doba, móda, zvyky, chování a vůbec způsob točení filmů je unikátní a to je to, co na nich miluju... K samotnému filmu snad řeknu jen tohle - obsazení jsem před projekcí neprozkoumával, a proto pro mě byla stará dobrá banda ze Sopránů opravdovou třešničkou na dortu. Už teď se nemůžu dočkat dalšího (bezpochyby) klenotu na pořadníku. Goodfellas, filmový orgasmus za 100%. (21.10.2010)

Scorseseho veledílo o mafiánech z trochu jiného pohledu než jaký známe například z Kmotra. Tady nejde o špičku mafie, ale o prosté nádeníky, pro které je to práce jako každá jiná. Dokonalé herecké výkony či nezapomenutelné dialogy jsou jen špičkou ledovce tohoto do nejmenších detailů vybroušeného diamantu. (24.08.2007)

Mafiánský život je to, co by si chtěl každý užívat až do chvíle, než se promění v odečitatelnou účetní položku. Pak by s ním svůj nudný život již měnil málokdo. Nicméně mne mafiánské pozlátko nikdy moc nelákalo a ani na příběhu ústředního gangsterského tria jsem nic tak úžasného nespatřil. Ono je taky těžké být napnutý, když jsem nikomu z "hrdinů" nic dobrého nepřál a kdyby je přejel parní válec, tak bych titulky přivítal klidně o půl hodinu dřív. To nevypovídá nic o mém náhledu na Scorseseho filmařské umění, ale pouze o touze tvůrců dělat z odpadu společnosti její výkvět a mé výhrady k jejich počínání. (03.12.2015)