Mafiáni

Kdo mě jen trošku zná, ví, že mám pro tenhle námět obrovskou slabost. Takovou slabost, že si podobné filmy vychutnávám po troškách. Nechci je všechny zhlédnout za pár týdnů a proč ? Protože prvnímu zhlédnutí se žádné jiné nevyrovná. Schovávám si je pro chvíle, jako byla tato. Chvíle, kdy si můžu i sebedelší film vychutnat bez jakéhokoli vyrušování a vše v klidu vstřebávat, ba co víc... Když s úsměvem doposlechnu poslední píseň běžící při závěrečných titulcích a uvědomím si, že několik takových zážitků mě ještě čeká - záměrně říkám několik, protože takové filmy se dneska už netočí a točit nebudou. Tehdejší doba, móda, zvyky, chování a vůbec způsob točení filmů je unikátní a to je to, co na nich miluju... K samotnému filmu snad řeknu jen tohle - obsazení jsem před projekcí neprozkoumával, a proto pro mě byla stará dobrá banda ze Sopránů opravdovou třešničkou na dortu. Už teď se nemůžu dočkat dalšího (bezpochyby) klenotu na pořadníku. Goodfellas, filmový orgasmus za 100%. (21.10.2010)

"Killing's got to be accepted. Murder was the only way that everybody stayed in line. You got out of line, you got whacked. Everybody knew the rules." Martin Scorsese ve své nejlepší formě představuje dokonalý mafiánský majstrštyk. Zbožňuji filmy ve kterých si ústřední postava vezme hlavní slovo a svým (často úmyslně ironicky nadsazeným) komentářem dokáže diváka vtáhnout do světa, který je pro normálního člověka buď příliš vzdáleným, nebo těžko pochopitelným; nicméně ve většině případů velmi atraktivním. "Mafiáni" právě takovým filmem jsou, a to od A do Ž. (13.08.2004)

Scorseseho pohled do života jednoho mafiána, který paradoxně nikdy mafiánem nebyl. Velmi zajímavě pojatý styl vyprávění z pohledu hlavního hrdiny zachycuje jeho pohnutky a motivy jeho jednání. Zpočátku s ním symaptizujete, ale postupně se stává čím dál odpornějším. Ray Liotta podává výborný výkon a je dost nezvyk vidět ho v hlavní roli. De Nirovi mafiáni výborně sedí. Určitě jeden z nejlepších Scorseseho filmů. (06.08.2005)

Jestliže je „Kmotr“ obrazem určité gangsterské aristokracie, tak „Mafiáni“ jsou obrazem toho, když se o stejné pozice hlásí gangsterské plebs. Bez zásad, cti a charakteru a se slovníkem, kterým byste si nevytřeli ani podlahu. Do své třídy se dostává pomocí baseballek, nožů a prostřelených hlav a stejně tak z ní většinou odchází. Tohle přirovnání však samozřejmě neplatí na filmovou kvalitu a Scorsese vás za přispění skvělých hereckých výkonů tímhle světem provede bez jediného zaváhání. Jen kdyby se mu u mě podařilo docílit alespoň trochu větší angažovanosti a zaujatosti, protože bez ní si jeho pojetí prostě plně vychutnat nedokážu. (20.04.2006)

Mafiáni se stali legendou po právu. Scorsese nám ukazuje tehdejší zločinecké poměry bez zbytečných příkras, věrohodně, za vydatné pomoci typologicky perfektně obsazených herců a rozmanitého soundtracku, buduje dobovou atmosféru a pomáhá nám takřka dokonale porozumět specifické nátuře členů i vnějších stoupenců italské mafie. To vše pochopitelně zabaleno do formálního mistrovství, díky němuž nemá divák sebemenší možnost, aby třeba vinou vlastní chvilkové nepozornosti vypadl z perfektně sladěného rytmu, který dirigent Scorsese zkušeně diktuje prostřednictvím zmíněného soundtracku (kvůli hudbě bych chtěl tu doby tak moc zažít :), famózních herců (ústřední dvojice válí, Pesci nasazuje korunu) a skvělého scénáře, který staví hlavního hrdinu do konfliktu nejprve s morálkou (jeho otec), poté s rodinným životem a nakonec i proti svým, přičemž nepřestává gradovat a uchvacovat svou psychologickou věrohodností.. A zároveň je to soustavně nesmírně vtipné a vynalézavé (stop-motion, kterým se později inspiroval například Steven Soderbergh; chvílemi až groteskní, ale vždy relevantní násilí; cool kamerové jízdy v interiérech, přesouvání pozice vypravěče podporující komplexní vývoj příběhu). Casino mám sice radši, ale už Goodfellas se k dokonalosti drze a suverénně přibližují. 90% (20.06.2015)